Příjmení Julie Haynaliy a zároveň název její zbrusu nové módní značky znamená v maďarštině úsvit. Význam každodenního znovuzrození by nemohl být lepší paralelou pro vizi návrhářky, jež se po založení rodiny vrátila ke své umělecké podstatě, která v ní dřímala už odmala. Jak sama říká, nikdy není na nic pozdě.
Kdy jste v sobě objevila umělecké nadání?
Už od raného dětství jsem byla kreativní, pořád jsem něco tvořila a vyhrávala různé výtvarné soutěže. Když jsme se z Ukrajiny přestěhovali do Česka, nastoupila jsem na čes kou základní školu bez znalosti jazyka, ale rychle jsem se ho naučila. Poté jsem pokračovala na obchodní akademii a na vysokou školu se zaměřením na mezinárodní vztahy a evropská studia. Lehce jsem tedy od kreativní tvorby odbočila, ale stále jsem se jí věnovala alespoň okrajově prostřednictvím různých workshopů.
Letos jste založila svou vlastní značku, přišlo vám ekonomické vzdělání nakonec vhod?
Určitě ano, moje předešlé studium mi velice pomáhá v chápání módního průmyslu. Je potřeba mít perfektní business plán, takže ekonomické znalosti se mi rozhodně hodí.
Kdy se ve vás zrodila myšlenka věnovat se módnímu designu?
Hned po studiu jsem založila rodinu, mám dvě dcery. Postupně mě to ale začalo táhnout k nějakému uměleckému vyžití, mám v sobě silnou potřebu kreativního uplatnění. První krok na cestě k vlastní značce jsem ale udělala víceméně náhodou. Seděli jsme s manželem v restauraci a na Instagramu na mě vyskočila upoutávka na roční studium návrhářství v Moskvě. Móda mě vždycky zajímala, tak jsme začali diskutovat o tom, jaké by to bylo, kdybych se do toho ponořila hlouběji. Manžel mě v této myšlence okamžitě podpořil, jeho nadšení mě až překvapilo. Pravda ale je, že když navrhuji, cítím se opravdu šťastná a ta pozitivní energie se přenáší i do našeho vztahu.
Takže jste se přihlásila na onen kurz?
Začátek ročního kurzu připadl na leden 2020, takže na začátek pandemie, a protože se měl odehrávat v Moskvě, musela jsem studovat dálkově. Pro úspěšné absolvování jsem kromě zkoušek musela vytvořit vlastní módní kolekci. To byl moment, kdy jsem opravdu pochopila, že jsem na správné cestě. V módě jsem se prostě našla, naplňuje mě. Najednou začalo všechno dávat smysl. Pak se ale kvůli covidu i politickým záležitostem uzavřely hranice a já své plány skoro vzdala, protože se zdálo nereálné odcestovat s celou kolekcí do Ruska. Štěstí ale stálo na mé straně, na podzim se hranice opět otevřely, a já tak mohla v září odjet představit svou první kolekci, kterou jsem musela dokončit v podstatě za tři týdny.
Jaké byly vaše další kroky po první přehlídce?
Vrátila jsem se domů do Česka a reálně založila svou značku. Moje přítelkyně a známé zjistily už během kurzu, že jsem se pustila do módního designu, a začaly za mnou chodit s prvními objednávkami. Navrhla jsem taky sérii jednoduchých bílých a černých triček, která považuji za základ šatníku, a ta se okamžitě vyprodala.
Máte pro realizaci vašich modelů vlastní tým?
K šití jsem nejprve využívala jeden dodavatelský ateliér, ale to není dlouhodobě ekonomicky výhodné, takže jsem se rozhodla sehnat si vlastní švadlenky. Momentálně pro mě pracují dvě, ale hledáme další, protože stíha jí odbavovat zakázky jen tak tak. Aktuálně mám jen malý ateliér, ale aktivně sháním větší prostory v centru Prahy. Chceme se v podstatě okamžitě přestěhovat.
Jak důležité jsou pro váš business online platformy?
Vidím vekou sílu v Instagramu. Zapsala jsem se i do speciálního kurzu, abych zvládala marketing spojený se sociálními sítěmi. Ten, kdo je zvládá a nebojí se svou práci ukazovat, má před konkurencí velký náskok.
Jakou roli pro vás hraje osobní kontakt s klientkami?
Osobní setkání jsou pro mě naprosto zásadní. Když ke mně přijde zákaznice, chci, aby vstoupila do oázy klidu. V novém ateliéru bude pravidelně k dispozici i stylistka, která každému doporučí vhodné outfity pro různé příležitosti. Když půjde moje klientka po ulici oblečená do mých šatů, chci, aby naprosto oslnila kolemjdoucí – a nemyslím jen samotným oblečením, ale i tím, co z ní bude vyzařovat. Dávám svým klientkám pocit jistoty a sebevědomí a chci jim přinést nejen to, co chtějí, ale i to, o čem zatím netuší, že chtějí.
Navrhujete i individuální modely na míru?
Ano, většina mé práce bude realizována na zakázku. Na eshopu nabídneme pár univerzálních dobře střižených kousků, které by měly sedět všem, ale jinak chci vždy vidět, jak můj model klientce sedí.
Sama pocházíte z ciziny, jak vnímáte českou klientelu?
České zákaznice si nechají poradit a umí si vážit profesionality a umění návrhářů. Moje klientky byly z mých modelů vždy nadšené a nepoznala jsem zatím nikoho, kdo by byl nějak problematický.
Kde nakupujete látky?
Zatím mám dodavatele v Česku, nabízejí velmi kvalitní látky. Zakládám si na přírodních materiálech – bavlně, hedvábí a vlně. Moje první cesta za výběrem látek v za hraničí určitě povede do Itálie.
Jakým způsobem budete tvořit kolekce?
Plánuji dvakrát ročně prezentovat kolekci exkluzivních modelů, které se po představení budou šít na míru konkrétní zákaznici. Další rozměr mé tvorby je šití kousků na přání podle představ klientek.
Mnohé módní značky mají přesah do aktivit na poli společenské zodpovědnosti. Zajímá vás i tento aspekt módního světa?
Ano, rozhodně chci být aktivní i na poli charity. Momentálně jsem dostala možnost zúčastnit se projektu Helping Dolls Charity Fund, který oslovuje české a slovenské návrháře a návrhářky, kteří mají za úkol ušít šaty pro panenku Barbie. Modely se následně vydraží ve prospěch organizace Klokánek, která pomáhá ohroženým dětem. Výtvarně nadaná je i moje desetiletá dcera, která pro tuto aukci namalovala obraz.
Máte umění v rodině?
Umělecký základ mám zřejmě po rodičích i prarodičích. Moje maminka uháčkuje i uplete cokoliv, vytvořila třeba medvídky, které prodávám pod svou značkou. Babička byla švadlena a dědeček zase švec, takže kreativní práci mám v genech.
Co pro vás bylo největším úskalím v rozhodnutí začít vlastní business?
Ty největší překážky máme většinou ve svých hlavách. U mě to byl strach, pochybnosti, nejistota. Je důležité si uvědomit, že nikdy není na nic pozdě. Jakmile jsem udělala pár kroků vpřed, celý proces se naplno rozběhl a nebylo cesty zpět. Dělám práci, která mě baví, v módním prostředí se cítím dobře, mám možnost neustále se vzdělávat a poznávat nové věci. Rozjelo se to tak, že se jednoduše těším na svou budoucnost, a všechny obavy jsou najednou pryč. Člověka stejně udělá šťastným jen to, co ho skutečně baví, a nakonec, kdo neriskuje, nepije šampaňské.
Připravila: Lenka Komrsková, Foto: Ondřej Pýcha
