V posledních dvou letech, kdy se obecně mluví o celosvětové krizi, vyrostla skupina Khypo co do objemu spravovaného majetku o více než 300 %, investovala přitom především do private equity projektů. „Naší specializací je řešení problémů, a těch každá krize generuje víc než dost,“ říká Miloš Vančura, zakladatel této společnosti. Současná geopolitická situace i energetická krize by podle něj mohly významným způsobem ovlivnit budoucnost ekonomiky Evropy. Pozitivně.
Skupina Khypo už více než deset let zachraňuje krachující projekty a společnosti a transformuje problémy v atraktivní investice. Příležitosti podílet se na nich pak tento business inkubátor vkládá do vlastního fondu kvalifikovaných investorů Czech Capital Fund SICAV, jehož realitní podfond je podle poslední analýzy Hospodářských novin nejvýnosnějším realitním fondem na českém trhu. Miloš Vančura, zakladatel Khypo, vidí největší potenciál v oborech, jako je strojírenství a potravinářství. Evropě předpovídá do budoucna velký návrat výrobních provozů z Asie.
Hypotetická otázka – do čeho byste investoval sto tisíc korun, pokud by to měla být vaše jediná investice?
Sto tisíc je v tomto směru příliš nízká částka, je uplatnitelná jen v retailových investicích, ale ty zase v pozici sázky na jednu kartu nenabízí smysluplné výnosy. Pokud bych tedy měl disponibilních jen sto tisíc korun, investoval bych je do sebe, respektive do vlastního vzdělání a rodiny.
Na jaké hranici tedy vidíte investiční minimum?
Abychom se mohli bavit o seriózní, diverzifikovatelné a plánovatelné investici, měla by mít hodnotu alespoň jednoho milionu korun. Fakt, že právě na této částce leží hranice pro vstup do fondů kvalifikovaných investorů, není náhoda.
A do čeho byste tedy investoval svůj milion korun?
Vsadil bych na smysluplné stabilní akcie v oborech nutných pro fungování světa, na nemovitosti a dále na fyzická aktiva, jako jsou třeba drahé kovy. Opravdu zanedbatelnou část portfolia bych si držel ve spekulativních oblastech, kam patří třeba kryptoměny.
Vzpomenete si, co bylo v Khypo vaší vůbec první investicí?
S Khypo jsme začínali v roce 2007 a prvních pět let jsme investovali do zázemí a do lidí, vydělávali jsme na poskytování služeb. První investice seriózního typu, kde už jsme nedodávali pouze servis, ale stali jsme se podílovým partnerem, byla akvizice domu v Neklanově ulici v Praze 2. Nemovitosti ostatně dodnes tvoří jeden z hlavních pilířů našeho podnikání. Díky svému konzervativnímu charakteru nám umožňují vstupovat i do rizikovějších, ale zároveň mnohonásobně atraktivnějších investičních segmentů, jako je třeba private equity.
Jak se podle vás změnil investiční trh v České republice v posledních deseti letech?
Zásadně. Dalo by se říct, že český investiční trh zhruba před oněmi deseti lety vlastně vznikl. Třeba nemovitostní fondy za poslední dekádu zdvacetinásobily svůj kapitál. To je číslo, které mluví samo za sebe.
Po krizi kolem roku 2008 česká ekonomika výrazně posílila a z velké skupiny lidí, kteří rychle vydělali na nemovitostech, se stali investoři. Přítomnost nového kapitálu spolu s výhodnou geografickou polohou země výrazně zvýšila business atraktivitu naší republiky pro velké hráče ze zahraničí a do Česka přitekla spousta peněz, které umožnily vznik kultury fondů. Díky nim se zmírnil odliv domácího kapitálu do ciziny. Aktuálně se už delší dobu hranice investiční zajímavosti posouvá dál na Východ, postcovidová krize a politická situace v Rusku a na Ukrajině ovšem mohou významně zamíchat kartami.
Jakým způsobem?
Jak covid, tak válka na Ukrajině v konečném důsledku způsobí významné zchudnutí Evropy. Současná energetická krize a inflace zasazují citelné rány globální ekonomice, mění se obecná paradigmata a začínají se objevovat pochybnosti o strategické výhodnosti globalizace. Z Evropy za posledních dvacet let v podstatě zmizely významné výrobní provozy, továrny se přesunuly do Asie, a to nyní začíná být vzhledem k velké vzdálenosti a zároveň odlišnostem v mentalitě a kultuře problém. Evropa začíná pociťovat potřebu mít své zdroje opět pod kontrolou, závislost na dodavatelích z Východu se totiž ukázala být značně problematickou. Zdá se, že se do businessu začíná postupně vracet zdravý rozum.
Existují na poli investic nějaké trendy?
Aktuálně je v kurzu třeba komoditní burza. Prudký růst hodnoty surovin v posledních dvou letech zvýšil zájem lidí o spekulace, mnozí bez předchozích zkušeností včas vsadili hodně peněz na jednu konkrétní nedostatkovou surovinu a vyplatilo se jim to. Hodně diskutovaným trendem jsou samozřejmě kryptoměny, ale to je sázka na divokou kartu, ačkoliv do technologií směřuje stále víc kapitálu. Pro nejvyspělejší investory je teď zajímavý trh private equity investic, jehož potenciál je v posledních letech obrovský a podle všeho ještě dál poroste.
Vy jste právě do private equity projektů zejména v posledních třech letech významně investovali.
Ano, aktuálně jich spravujeme devět. Mám rád příběhy a práci s nimi a za každou firmou, do níž jsme vstoupili, je těch příběhů spousta. Některé z nich stojí za to podpořit, zachránit, umožnit jim, aby pokračovaly. Ale aby se to povedlo, chce to vyhrnout si rukávy a něco dělat. Private equity nabízí skutečně atraktivní výnosy, nejde ale o pasivní investici.
Vnímáte v důsledku pandemické krize nárůst počtu firem, které se vlivem ekonomických problémů dostávají na investiční trh?
Určitě ano, ale hlavní vlna vstupu společností na trh dle všeho teprve přijde. Mezinárodní emisí spousty virtuálních peněz se uměle zacelily díry v řadě oborů, jakmile ale finálně odezní státní podpory, situace ve spoustě firem se stane neudržitelnou.
Vy jste ale v krizi zaznamenali poměrně signifikantní růst.
Za poslední dva roky jsme co do objemu spravovaného majetku vyrostli zhruba trojnásobně. V pandemii jsme nabrali nový kapitál, protože jsme cítili, že teď přišla správná doba maximálně zabrat.
Správná doba?
Specializací Khypo je řešení problémů, a těch jakákoliv krize generuje víc než dost. Pak už jen stačí mít relevantní a erudované informace o trhu a vědět, které z těch problémů se dají změnit v příležitosti.
Má optimalizace chodu problematických firem nějaká společná pravidla?
Ve všem firmách, které jsme koupili, byla klíčová revize jejich schémat a případně okamžitá restrukturalizace. V každé firmě, kam vstoupíme, z principu věci chybí peníze. Ty se dají do organismu snadno přidat, ale větší problém je se zastaralými systémy – a to zdaleka nemluvím jen o strojích nebo vybavení. Řada společností, jež posuzujeme pro investici, se dostala do problémů, protože z pohledu personálního vedení a IT technologií absolutně zaspaly dobu. Často se to týká rodinných firem, kde je ještě těžší si uvědomit, že důvodem, proč projekt i přes svůj potenciál strádá, je špatný management. V mnoha případech rodinné firmy autokraticky řídí nejstarší generace a nepustí do procesů mladší kolegy, kteří by mohli něco změnit. Překvapivé množství velkých společností úplně postrádá střední management a jsou vedeny jediným člověkem, který samozřejmě nemůže mít přehled o všech aspektech oboru.
To jsou tedy nejčastější důvody, proč se firmy dostávají do potíží?
Ano. Ve spoustě firem také zcela chybí analytická část businessu – není v nich nikdo kompetentní, kdo by zasvěceně sledoval konkurenci, vyhodnocoval trh a dával vedení zpětnou vazbu, na co si dávat pozor a kde naopak hledat nové příležitosti. Ředitelé nebo i majitelé firem často mají radost, když vidí konkurenci opouštět trh, už je ale nenapadne přemýšlet o tom, co ji k tomu vedlo. Když vám odpadne konkurent, může to znamenat, že zbyde větší díl koláče na vás, ale také to může být signál, že ve vašem oboru docházejí zdroje a je potřeba se včas transformovat.
Na které segmenty se v private equity chcete dál zaměřovat? Kde vidíte budoucnost?
Aktuálně držíme většinu private euqity investic ve strojírenství a potravinářství a chceme v tomto směru dál pokračovat. Food industry je životně důležitý segment, který bude vždycky fungovat, je jen potřeba sledovat trendy a vývoj. U strojírenství zase věřím, že se v příštích letech výrobní kapacity začnou vracet z Asie zpět do Evropy – my pak budeme mít náskok.
Pro budoucnost ekonomiky by bylo nejlepší, kdyby se vytvořilo pozitivní business prostředí, v němž ten nejlepší z daného oboru pozve ke stolu ostatní hráče, a i když je jasné, kdo je lídr, firmy budou pracovat ve společném zájmu. Odjakživa věřím ve spolupráci, v synergie a tento přístup se mi zatím vždy osvědčil.
Připravil: Martin Skála, Foto: Alexander Dobrovodský
