Jan Kašpar (45) se podnikatelské činnosti věnuje od počátku 90. let. Před dvěma lety vstoupil jako společník do Galerie Art Praha, kde je nyní jednatelem.
Galerie Art Praha má výjimečnou atmosféru. Na ty, kdo milují umění, působí jako magnet, přitáhne je a nepustí. Je to místo, v jehož interiéru najdeme desítky překrásných uměleckých děl, a vybrat si jediné znamená skutečně se zamilovat.
Kdy jste se rozhodl, že se budete věnovat podnikání v oblasti galerijnictví?
Podnikání, ač v jiném oboru, se věnuji od roku 1990. Když se naskytla příležitost podílet se na chodu jedné z významných pražských galerií, Galerie Art Praha, neváhal jsem. Galerie sídlí na Staroměstském náměstí a její historie se začala psát krátce po sametové revoluci. Tato podnikatelská výzva přišla ve správný moment a padla na úrodnou půdu. Daří se nám v zaběhlé tradici Galerie Art Praha pokračovat a dále ji rozvíjet.
Kde jste se naučil rozeznávat jednotlivá díla? Bylo to studiem, nebo samotnou praxí v oboru?
Proces učení provází člověka celý život. V našem oboru je ochota vzdělávat se a naslouchat nesmírně důležitá. Vždycky jsem si vážil rad od zkušených osobností, jako je například dr. Vladimír Neubert, který Galerii Art Praha založil, mají totiž nevyčíslitelnou hodnotu.
A kdy a kde se tvoří poptávka? Jak víte, kdo se bude prodávat? Existuje někdo jako trendmaker?
Poptávku ovlivňuje celá řada faktorů, ať už se jedná o ty ekonomické, politické, či další. Lidé stále častěji hledají cestu, jak investovat své peníze, a právě umění je jednou z možností. Na trhu působí dva druhy sběratelů. První skupinu můžeme nazvat čistými sběrateli, ti nakupují umění z vášně a zalíbení. Většinou sbírají jednoho nebo několik svých oblíbených autorů nebo žánrů. Návratnost jejich investice pro ně není to nejdůležitější. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří umění sbírají s cílem následného zisku. Nejlepší ale je, když se podaří skloubit obojí dohromady, tedy najít krásný obraz s perspektivou dobrého zhodnocení. Cenu uměleckého díla ovlivňuje hned několik věcí. Když se dílo od určitého autora prodá za výjimečnou cenu, tak to následně zhodnotí i autorova další díla. Práce s poptávkou a uvedení malíře na trh jsou věcí dlouhodobé systematické práce a budování reputace. Proto i naše galerie spolupracuje s mladými autory. Důležité jsou samozřejmě i výstavy v renomovaných muzeích a výstavních síních.
Kdo nejčastěji kupuje české malíře? Češi, nebo cizinci?
Největší zájem má česká klientela a pak i patrioti žijící v zahraničí. Náš trh je regionální, díla českých autorů se tak logicky lépe prodávají na našem území. Zajímavostí je, že na českém trhu s uměním jsou poměrně úspěšní slovenští autoři, což je pravděpodobně dáno silnou komunitou Slováků u nás a stále úzkým vztahem našich zemí.
Je reálné odhadnout, za jakou cenu se umění vydraží, nebo vás to vždy překvapí?
Analyzujeme si dostupné zdroje, což jsou výsledky předchozích aukcí, předešlá poptávka po autorovi nebo data z portálu Artplus a podle toho cenu odhadujeme. Ovšem při každé aukci dojde k momentu překvapení, kdy některá díla nedosáhnou očekávané ceny. Často se taky stává, že účastníci aukce projeví o dílo enormní zájem a jsou ochotni se přebíjet. Pro nás jako pořadatele aukce je to vzrušující a jedinečný zážitek.
Jaký nejdražší obraz se podařilo vaší galerii vydražit?
Za dvacet let existence to byly samé nádherné kusy, třeba obraz Leda s labutí od malíře Josefa Šímy se vydražil za 17 500 000 korun. Nebo dílo Josefa Čapka, Dívka v růžových šatech, dosáhlo ceny 14 160 000 korun. Při naší poslední aukci jsme zaznamenali několik „osobních rekordů“. Příkladem je obraz Dívka v modrém od Jana Preislera, který se z vyvolávací ceny 1 200 000 korun vydražil za rekordních 7 800 000 korun.
Na co by se měl zaměřit člověk, který by chtěl v budoucnu investovat do umění? A čeho by se měl zároveň vyvarovat?
K dílu musíte mít v první řadě určitý vztah, musí se vám líbit a oslovit vás. Umění je založeno na citech a pocitech, a to je nejdůležitější faktor, s nímž by měl člověk při výběru uměleckého díla začít. Do díla se musíte vlastně zamilovat. Samozřejmě je důležité vědět, zda chcete investovat do díla od zavedeného umělce, u kterého je snazší určit tržní cenu, nebo do díla začínajícího umělce, u něhož je větší riziko návratnosti investice. Pokud se rozhodnete investovat do umění, určitě vyhledejte renomované galerie a aukční domy a kupujte díla, která mají odborné posudky a expertizy historiků umění. Pozor na podezřele dobré koupě od pochybných zprostředkovatelů, kteří hodně tlačí na čas.
Jak je to s evidencí pravosti děl? Existuje něco jako databáze originálů?
V současnosti je na trhu řada falzifikátů, a proto je nutné věnovat ověření pravosti velkou pozornost. To dokazuje i celá řada nedávných událostí, s nimiž jsme se mohli setkat v médiích. Do každé galerie přicházejí prodávající, kteří někdy v dobré víře, ale někdy úmyslně nabízejí falza, a pak je na zodpovědnosti a renomé každé galerie k tomuto přistupovat svědomitě. V naší galerii každé dílo hodnotí naši interní historici umění a spolupracujeme také s celou řadou externích odborníků. V případě pochybností u významných děl necháváme zpracovat i odborné a materiálové analýzy.
Co vás osobně na umění nejvíc fascinuje?
Asi ty rozdílné pohledy na dané téma, to, jak umělec dokáže danou skutečnost ztvárnit. Zároveň se pořád snažím pochopit umělcův pohled a konfrontuji ho se svým vlastním vjemem. Vždycky se snažím vcítit do umělcova pohledu. Další věcí, která mě na umění fascinuje, je schopnost zaznamenat hloubku a také hra světla a stínu.
Jaký styl, období, umělce máte nejraději?
Mám silný vztah k impresionismu. Okouzlující jsou díla od Vincenta van Gogha a Paula Gauguina. Stejně tak mě oslovují díla České moderny, především pak obrazy vynikajícího malíře Václava Špály. Nedávno mě třeba naprosto uchvátil Špálův obraz Zátiší z roku 1937, který byl úspěšně vydražen v naší poslední aukci.
Máte oblíbenou světovou galerii, kam často jezdíte?
Času na cestování moc nemám, ale když se zadaří na chvíli odjet, rád vyrážím do Amsterdamu, pokochat se díly expresionistů. Nedávno jsem navštívil Oslo, kde se buduje nové muzeum Edvarda Muncha, a už dnes vím, že se tam vydám znovu.
