Na dlážděnou podlahu dílny pomalu dopadá jedna hoblina za druhou, stěny kolem pracovního ponku opisují vysoké police naplněné až ke stropu ševcovskými kopyty a ve vzduchu se vznáší vůně čerstvě řezaného dřeva a hutné kůže. Vítejte v pařížském ateliéru Berluti, místě, kde se vyrábějí jedny z nejelegantnějších bot světa.
Vyrobit dokonalou botu chce čas, ale také péči a lásku k řemeslu. Potvrdil by to i Jean-Michel Casalonga, který ve svých třiadvaceti letech zanechal studií na vysoké škole, a místo toho se pět let učil 250 přesně definovaných kroků potřebných k výrobě jednoho páru bot Berluti, aby se nakonec v roce 2008 ve svých třiceti letech stal nejmladším maître bottier neboli mistrem obuvníkem. „Moje nejoblíbenější část celého procesu je výroba kopyta. Musíte rozumět lidskému chodidlu, abyste vše zvládli dobře,“ popisuje Casalonga. Výroba formy je ale pro budoucí koženou polobotku až krok číslo 2. Vše totiž začíná tam, kde běžně celý proces i končí – v rukou zákazníka. Tedy spíše u jeho nohou. 
Exaktní věda
„Rádi říkáme, že pracujeme s klientem v týmu. Není to jen obuvník, tedy designér boty, ale i zákazník, který navrhuje její podobu,“ vysvětluje první momenty vzniku na míru šité obuvi dnes šestatřicetiletý Casalonga. Na postu obuvníka pro dům Berluti není sám. Stejnou pozici zastávají dva jeho kolegové, kteří společně s ním pravidelně létají do všech koutů světa, aby odměřili chodidla náročným zákazníkům. „Cestuji tak dvakrát třikrát do měsíce. Během prvního setkání odebereme budoucímu majiteli bot Berluti míry jeho chodidel a prodiskutujeme, na jaké události bude v novém páru chodit,“ popisuje Casalonga a dodává, že během tohoto procesu také klienty nechává chodit po místnosti, aby si prohlédl jejich styl chůze. Z meetingu si odnáší zápisník plný poznámek o budoucím střihu boty, tloušťce podrážky, barvě podšívky, patině a samozřejmě i o tom, zda použít tradiční benátskou kůži Venezia nebo exotičtější variace či pro značku typické ‚tetování‘, při němž se do povrchu kůže vpichují jedinečné vzory. 
26 Rue de Marbeuf
Na rozdíl od mnoha značek, které svou výrobu přesunuly do finančně výhodnějších lokalit, dílnou a srdcem maison Berluti zůstává pařížská adresa nedaleko bulváru Avenue des Champs-Élysées. Právě tam Jean-Michel Casalonga provádí svou nejoblíbenější část tvorby bot na míru. „Začne se špalkem tvrdého a hutného habrového dřeva, z nějž se pomocí ocelového paroiru postupně vytvaruje kopyto pro budoucí botu. Takto vytvarovaná patka se následně brousí a vyhlazuje, nejprve rašplí a poté smirkovým papírem,“ popisuje mistr obuvník. Tvarování kopyta je nejdůležitější část celého procesu, právě při tomto značně technickém úkonu musí být výrobce velmi přesný, aby budoucí dřevěná forma pro botu přesně opisovala morfologii nohy a zároveň zachovávala elegantní linii obuvi. 
50:30
Přichází na řadu druhá schůzka. Během ní si zákazník vyzkouší provizorní model své obuvi a společně s jeho tvůrcem jej připomínkuje. „Diskutujeme střih, objem a přirozeně i styl budoucí boty. V tomto okamžiku si totiž klient udělá představu, jak bude vypadat finální produkt,“ říká Casalonga. Po návratu do ateliéru začíná další část procesu – tvarování usně. Z ní se za pomoci koželužského nože vyřežou kusy určené k vytvoření svršku boty a následně se rozříznou, oříznou, spojí s podšívkou a pečlivě sešijí tak, aby perfektně držely tvar. „Jakmile je svršek boty dokončen, přistoupí se k nejnáročnější části zakázky: konstrukci podrážky. Tento krok vyžaduje nejvíce času a také řemeslné zručnosti a zkušeností. Výroba jedné boty trvá přibližně padesát hodin a třicet z nich je věnováno právě podrážce. 
Signature patina
Poslední úpravou každé boty ušité pod značkou Berluti je slavná patina, jež je pro maison charakteristická. Techniku vymyslela sama madame Olga Berluti, vnučka Alessandra Berlutiho, zakladatele ateliéru. Madame je posledním členem rodiny, který vedl podnik předtím, než ho do svého portfolia převzal jeden z nejbohatších mužů světa a majitel LVHM Bernard Arnault. A byla to také ona, která barevnou patinou kreslila vzory pro Françoise Truffauta, Pabla Picassa, Yvese Saint Laurenta nebo Andyho Warhola v době, kdy byla pro pánské polobotky k dostání pouze přírodní hnědá či černá. „Stavba perfektní boty je stejně složitá jako stavba katedrály,“ nechala se kdysi slyšet Olga Berluti. Nezbývá než souhlasit. 
