Problémy řeší s logikou šachové partie, empatií dokáže přivést k dohodě dvě nesmiřitelné strany a odvahou nést zodpovědnost se přirozeně propracovala do vedoucích pozic. Tu poslední má nejradši – řídí vlastní firmu zaměřenou na IT systémy a kybernetickou bezpečnost s výhradně mužským týmem a předsudky o ženách v IT bere s nadhledem. „V IT není těžké muže vést, spíš je přesvědčit o tom, že oboru rozumíte,“ říká Vlasta Šejvlová, ředitelka společnosti OpenApps Development.
Svět technologií dnes ovládá umělá inteligence. Nakolik je to bezpečné?
Obecně vzato, umělá inteligence nabízí spoustu příležitostí, ale i rizik. Už jen tím, že se učí z dat, která do ní vkládáme a potvrzujeme jako validní, se vystavujeme riziku zneužití. Když milionkrát zopakujete a potvrdíte, že Václav Havel byl prezidentem Ukrajiny, může se tato dezinformace objevit jinému uživateli jako fakt. A hackerů, kteří do AI záměrně posílají různé sady podprahových falešných údajů, není málo.
To, že si AI občas ‚vymýšlí‘, zažil asi každý. Na druhou stranu při plnění jednoduchých úkolů, které by jinak musel dělat asistent, může být užitečná.
To je pravda a platí to i v IT, které jako obor zažívá obrovský progres. Když se přestanete věnovat technologiím, byť jen na jeden rok, uteče vám toho tolik, že to jen těžko doženete. Boom je velmi rychlý a s AI bude ještě rychlejší, protože ona dokáže zmapovat a vyhodnotit velké množství procesů během vteřiny, což lidský mozek nikdy nedokáže. Jenže čím víc technologií budeme vymýšlet, tím složitější bude je spravovat.
Co to pro nás znamená??
Musíme se naučit AI správně a bezpečně využívat. Může nám pomoci v řadě rutinních a automatizovaných činností, zatímco odborníkům zůstane rozhodovací složka práce s přidanou hodnotou, u které ani nechceme, aby ji dělala AI. Jenže tím vzniká další problém a největší riziko technologického boomu – jak se v budoucnu stanou mladí zkušenými odborníky, když všechno, co by je k senioritě běžně dovedlo, za ně dnes dělá umělá inteligence? Firmy, a to nejen v oboru IT, dnes primárně poptávají zkušené odborníky, ale ti nemají čas učit juniory, protože pracují na zakázkách s vysokou přidanou hodnotou, která firmy stojí nemalé peníze.
Máte pro tento problém jako někdo, kdo AI sám využívá, vhodné řešení?
Kolegové vývojáři často využívají AI při vývoji nového softwaru. Vždy ale musí přijít architekt, který řekne, jak vše propojit, aby vzniklo něco smysluplného. Slabinou AI je zatím neschopnost vymýšlet originální řešení. Proto jsme se rozhodli jít cestou AI, ale uzamknout ji uvnitř našich produktů. Naše největší know-how totiž spočívá v seniorních lidech. A pokud budeme učit AI výhradně z jejich know-how, můžeme pak hodně procesů automatizovat. Současně v této neuronové síti chceme vymezit prostředí, které budeme využívat pro zapracování juniorů, kde jim AI bude sloužit jako zkušený kolega, respektive mentor.
To dává smysl. Co když se ale stejnou cestou nevydají i ostatní? Často se mluví o tom, že AI vezme spoustě lidí práci.
Z toho nemám obavy. Lidé budou mít vždy práci, jen se změní požadavky na jejich schopnosti a znalosti. Zde bude velmi důležité nepodcenit situaci v příštích letech a dávat možnost studentům po škole učit se a k této senioritě a znalostem dospět. Jinak se může stát, že v době, kdy dnešní čtyřicátníci a padesátníci odejdou do důchodu, tu nebude nikdo, kdo by měl podobné zkušenosti a byl schopný je aplikovat.
Dělicí čára v IT přitom donedávna vedla spíše na hranici žena – muž. Jak se vnímání, že ženy do IT nepatří, posunulo od doby, kdy jste do oboru vstoupila?
Je přirozené, že se kolem tohoto tématu vyskytují předsudky. Když se podíváte na poměr mužů a žen na filozofické fakultě nebo fakultě psychologie, je opačný oproti tomu, co vidíte třeba na aplikované informatice nebo matematicko-fyzikální fakultě. Procento žen, které se už v mladém věku zaměří na technologie, je stále malé, ačkoli se postupně zvyšuje. Je to podle mě dáno určitým podprahovým vnímáním světa, jímž na děti od malička působíme. Podobně máme zažité, že práci ošetřovatelů mají primárně vykonávat ženy, a když se o ni uchází muž, musí ostatní přesvědčit, že umí být žensky empatický, jak se od této role očekává. 
Zakládají se tedy předsudky o ženách v IT na realitě?
Znám mnoho firem, které na určité pozice, například do obchodního týmu, často nabírají ženy právě proto, že ženský prvek se hodí pro komunikaci se zákazníky, aby navázaly prvotní kontakt. Ale pokud následně chtějí ženy řešit konkrétní příležitosti, tak jim – zrovna v oblasti IT – nezbývá než přesvědčit okolí o tom, že oboru rozumí.
Zažila jste podobná očekávání v opačném gardu i vy?
V minulosti jsem pracovala v korporacích, kde jsem nejprve řídila obchod a později i samotnou IT realizaci. Občas bylo těžké přesvědčit kolegy, že dané problematice rozumím a jsem jim plnohodnotným partnerem. Samozřejmě čím je člověk mladší, tím je to náročnější. Mně určitou dobu trvalo, než jsem si takovou pozici vybudovala, to k tomu zkrátka patří.
Ženský element může mít i své výhody. Hodí se vám v businessu fakt, že jste žena?
Občas ano, protože tolik nepouštím ke slovu své ego, spíše se soustředím na zákazníka a jeho spokojenost. V tom mi pomáhá, že ženský svět je o něco vnímavější. Když proti sobě sedí dodavatel a zákazník, většinou dokážu vycítit, kdo, co a jak potřebuje. Je mi blízké propojování lidí na jedné straně technicky a na druhé netechnicky zaměřených – snažím se mezi nimi fungovat jako tlumočník a sbližovat je. Protože pokud si jednotlivé strany nerozumí, většinou to pak dopadá tak, že zákazník dostane řešení, které nechtěl nebo si ho představoval jinak.
Vaše firma OpenApps Development je na trhu čtyři roky. Jak se na něm etablovala?
První rok a půl jsme věnovali čistě vlastnímu vývoji, abychom měli solidní aplikační základ. A protože léta spolupracujeme s partnerskými firmami, z nichž některé se věnují kybernetické bezpečnosti a správě IT, začali jsme naše aplikace přizpůsobovat jejich potřebám. Kromě toho se zabýváme systémy pro správu dokumentů, jejich digitalizaci a zpřístupňování. Zkrátka podle toho, co dané firmy potřebují. Máme dostatek zkušeností na to, abychom pro ně provedli analýzu toho, co jim chybí a kam se mohou posunout v oblasti automatizace nebo bezpečnosti. Ale ne vždy jim toto řešení dodáváme my, často jenom doporučujeme partnery, kteří jsou pro jejich potřeby vhodnější. V tom spočívá naše zásadní výhoda – hledáme optimální řešení pro každého zákazníka na míru.
Když jsme se bavily o AI, rezonovalo mi tam slovo bezpečí. Jak na tom jsou dnešní firmy s ochranou proti kybernetickým útokům?
Co se týče AI, právě její zapouzdření, kde ji prakticky učíte jenom na zkušenostech svých odborníků, představuje pro firmy cestu, jak uchovat cenné interní informace v bezpečí a současně na trhu uspět. Do budoucna se totiž bezpečnost stane prvořadou prioritou. Kybernetických útoků je velké množství a lidé jsou bohužel stále hodně neopatrní. Ačkoli všude vidíte varování před útoky na e-maily, mobilní telefony nebo sociální sítě, uživatelé jsou stále velice neopatrní.
Lidé evidentně nejsou racionální stroje, každý se učí jinak rychle. Co jste se musela během své kariéry naučit vy?
Pro mě bylo v době, kdy jsem řídila velký tým v korporaci, zpočátku obtížné se oprostit od toho, že vím, jak určité situace řešit, a nechat spolupracovníky, aby řešení vymysleli sami. Můj styl myšlení je totiž podobný šachové partii: jakmile vidím nějaký problém, mám silnou potřebu ho vyřešit a chci mít dvě nebo tři alternativy pro případ, že první způsob řešení nebude fungovat. Jenže když řídíte tým, musíte se umět zastavit a nechat svět kolem vás běžet svým tempem. Potom kolegové často přijdou s podněty, které by vás ani nenapadly.
Jak snadné, nebo naopak náročné pro vás bylo převzít vedoucí roli?
Musela jsem se naučit, že i když chci být empatická, někdy to není možné a je potřeba stanovit směr a rozhodnout. Nikdy nebylo mojí ambicí řídit tým, ale většinou to vyplynulo ze situace. Nemám totiž problém převzít na sebe zodpovědnost, na rozdíl od většiny ostatních lidí, u kterých vnímám, že se snaží ji spíš předat nebo minimálně rozprostřít mezi ostatní, aby v tom nebyli sami.
Máte nějaký motor, který vás v businessu žene dopředu?
Pro mě je motorem sport, kterému se aktivně věnuji celý život. Ať už je to běh, kolo, plavání, lyže, nebo volejbal, přijde mi, že sport a trénink vás učí vyrovnat se s řadou situací třeba prostřednictvím vyhraných a prohraných zápasů, zranění, nepohodlí, spolupráce v kolektivu i komunikace se soupeřem. Všechny tyto situace se dají přirovnat k některé pracovní nebo životní situaci, se kterou se potkáváme každý den. Proto se mi dobře spolupracuje s lidmi, kteří se aktivně věnují sportu, hudbě nebo kreslení. Když totiž něco děláte pro sebe, musíte tomu i něco obětovat, a to vás formuje do práce i do života.
Připravila Andrea Votrubová, Foto: David Markovič
