Věra Terzijská patří k průkopnicím estetické medicíny v České republice. Jako první u nás aplikovala botulotoxin a výplně a už od devadesátých let udává směr oboru, který dnes zažívá obrovský boom. Zatímco sociální sítě vytvářejí nereálné představy o kráse a trh zaplavují nezkušení poskytovatelé, ona trvá na přirozenosti, odbornosti a respektu k pacientovi. V našem rozhovoru otevřeně mluví o tom, co je podle ní skutečná krása, kde leží hranice zkrášlujících zásahů a proč je estetika stále především medicína, ne business.
Profesionalita, klid, elegance a vkus. To jsou první dojmy, které budete mít po příchodu na pražskou kliniku Veramedica. Rodinný business otevřela letos v červnu Věra Terzijská se synem a v týmu pracuje i její snacha, zkušená profesionálka z oboru. Dohromady vytvářejí prostředí, které spojuje medicínskou odbornost, dlouholeté zkušenosti a rodinnou atmosféru. A přesně taková je i Věra Terzijská. Pevná ve svých názorech, ale zároveň lidská, empatická a otevřená. Její zkušenost je pevně propojena s pokorou a vědomím, že estetická medicína není jen o technice, ale o citu, empatii a schopnosti říct ne.
Co pro vás znamená krása?
Já vnímám krásu v širokém slova smyslu. Někdy za mnou na kliniku přijde člověk, který má nádherný obličej a krásnou postavu, jenže v momentě, kdy promluví, něco z jeho krásy zmizí. A funguje to i naopak. Mnohdy k nám přijde průměrný člověk, ale má krásné vyjadřování, laskavý úsměv a najednou vidíte obrovskou vnitřní krásu. Ta je pro mě často důležitější než ta vnější.
Změnilo se vaše vnímání krásy za dobu, co působíte v estetické medicíně?
Určitě ano, v oboru pracuji už řadu let, byla jsem u samotného počátku estetické medicíny v České republice. Novinky mě vždy zajímaly, proto jsem byla jednou z prvních, kdo s nimi
pracoval. Samozřejmě každý jsme svým oborem trochu deformovaní, ale já pořád trvám na tom, že krása musí být přirozená. Když vidím nedostatek, snažím se ho jemně vylepšit. Když vidím, že něco klientovi nesluší nebo by mu to uškodilo, řeknu mu to. Člověk s praxí ví, jak s lidmi mluvit a jak jim vysvětlit, co je pro ně skutečně dobré. A někdy prostě výkon odmítnu.
Takže estetická medicína je kombinací více disciplín – medicíny, psychologie, estetiky.
Přesně tak. Bez psychologie se to dělat nedá. Pacienti často přicházejí s obrovskou nedůvěrou, zkoumají vás, jestli se vám mohou svěřit. Já nikdy nikomu nic nenutím. Vždy doporučím jen to, co považuji za skutečně vhodné. V zásadě lidi nikdy neměním a nechci přetvářet jejich obličeje. Jsem v oboru známá tím, že dbám na přirozenost, a nikdy od této filozofie neodchyluji.
Dá se přirozený výsledek definovat?
Ano, pro mě je to výsledek, který na člověku de facto není vidět. Klient má vypadat odpočatě, jako po hezké dovolené. Nemá to být o tom, že přijde do práce a kolegové se ptají, co si nechal udělat. Lékařský zásah tam samozřejmě je, ale musí být nenápadný. A pokud dělám více výkonů, vylepšuji obličej postupně. Estetika není o jednom jediném zákroku, je to vždy kombinace více technik. Mezi zkrášlením a ztrátou autenticity existuje velmi tenká hranice a tu nikdy nesmíte překročit. Typickým příkladem jsou přepíchané rty u mladých žen. Naštěstí už tento trend dnes slábne.
Jak často tedy musíte pacientovi říct ne?
Poměrně často. Lidé nosí fotky celebrit ze sociálních sítí, často upravené pomocí filtrů, a chtějí vypadat identicky. Ale každý člověk má jiný tvar obličeje, jiné proporce. Nemůžete vytvořit něco, co k člověku anatomicky nepasuje. A já se rozhodně nechci podílet na přehnaných výkonech. Vliv sociálních sítí na mladší generaci je bohužel obrovský, a není to dobře.
Jak udržujete etické mantinely v praxi? Estetika je medicína, ale také business.
Je to tak. Ale já do oboru vstupovala v době, kdy mi nikdo nic neproplácel a nikdy to pro mě nebylo o chamtivosti. Kdyby bylo, tak bych neškolila lékaře a nepředávala know-how. Mám někdy pocit, že část mladých lékařů dnes nahlíží na estetickou medicínu především jako na rychlou cestu k vysokým výdělkům. Já naopak chci, aby se jí věnovali lidé, kteří jí rozumějí, znají anatomii, umí řešit komplikace a jsou připraveni na veškerá možná úskalí oboru.
Klinika Veramedica je rodinná firma. Jak se vám v takovém prostředí pracuje?
Rodinný business vlastně nemáme tak dlouho, otevřeli jsme letos v červnu. Kliniku postavil můj syn, protože já už jsem po letech neměla sílu pouštět se do budování třetí kliniky od základu. On se toho ale ujal s nadšením a myslím, že se mu to opravdu povedlo. A pracuje tu se mnou i moje snacha, která má v oboru dlouholeté zkušenosti, a zároveň je skvělé, že může pracovat po boku svého manžela.
Obor estetické medicíny se neustále vyvíjí. Které metody nebo technologie byly podle vás opravdu revoluční?
Jednoznačně botulotoxin, fillery neboli výplně kyselinou hyaluronovou a moderní laserové technologie, které se neustále zdokonalují.
Co patří mezi nejoblíbenější zákroky?
Celosvětově je na prvním místě botulotoxin, který zatím nic nepřekonalo. Funguje výborně, i když existuje malá skupina klientů, kteří jsou rezistentní, protože si vytvořili protilátky. Do popředí se v současné době dostávají biostimulační látky. Ty neplní objemy, ale regenerují a stimulují vlastní tvorbu kolagenu pomocí aktivace fybroplastů a kůže díky nim více pracuje a omlazuje se. Nicméně od výplní se neustupuje, jelikož stárnutí způsobuje atrofii svalů a kostí a také ztrátu a přemisťování objemu, který musíme doplňovat. Ale biostimulace vnesla do světa estetické medicíny zcela novou úroveň. Můžeme ji používat i u mladších klientů, kolem 25 – 30 let, aby kůže nestárla tak rychle a pracovala správně.
Kam podle vás směřuje budoucnost estetické medicíny?
Nedávno jsem na jednom kongresu viděla prezentaci robotizované aplikace výplní – skener, ultrazvuk, robotická ruka. Musím říct, že mi to ale vůbec nelíbí. Neumím si představit, že robot dokáže nahradit lidský cit a estetické vnímání. U laserů si automatizaci představit umím, ale u výplní a jemné práce ruky ne. Tam lidský dotek vždy zůstane potřebný. Sama bych si pod robota nelehla. 
Dlouhodobě také školíte kolegy v rámci B.C.A. Academy. Co vás na vzdělávání druhých nejvíc baví?
Učit jsem začala už dávno před vznikem samotné B.C.A. Academy. Když jsem pracovala jako asistentka na Bulovce, učila jsem mediky a musím říct, že mě to bavilo už tehdy. Když jsem přešla do soukromého sektoru, přirozeně jsem pokračovala ve školení dál, jelikož mě nové metody a novinky vždy fascinovaly. Je zajímavé, že estetická medicína jako oficiální obor vznikla až v roce 2014, ale já ji dělám už od poloviny devadesátých let. Základy jsem získala právě na Bulovce, kde jsme na chirurgickém sále dělali drobné výkony včetně excize a odstraňování degenerativních projevů. Získala jsem proto hluboké zkušenosti toho, jak se kůže chová, jak reaguje, co jí prospívá a co jí škodí.
Jaké chyby podle vás dělají začínající lékaři?
To je velké téma. Vadí mi, že mladí lékaři často nemají žádnou atestaci. Projdou krátkou stáží, kurzem v zahraničí a pak si otevřou kliniku. Bez praxe, bez znalosti dermatologie, bez hlubšího vzdělání. Správně by měla existovat atestace z estetické medicíny nebo alespoň požadavek, aby lékař měl základní specializaci. Dalším problémem jsou kosmetičky, nebo dokonce lidé bez uznaného lékařského vzdělání, kteří tyto výkony dělají. Komplikace pak bývají dramatické – až po výpady tkáně, nebo dokonce oslepnutí.
Dá se estetický vkus naučit?
Částečně ano, ale většinou je vám dán do vínku. Já se při práci řídím tím, aby se výsledek nejdřív líbil mně, a pak teprve dám klientce zrcadlo. Cítění mám v oku, ale někdo se to naučí časem.
Jak se vy sama staráte o svou pleť?
Nepřeháním to. Nejsem typ, který potřebuje obrovské rty nebo neustále něco vylepšovat. Používám spíš jednoduché techniky, konkrétně microneedling, chemické peelingy, biostimulace. Fillery mám, a když potřebuji, aplikuji si je sama. I botulotoxin si píchám sama, protože jsem v práci pořád a nechci zatěžovat kolegy. Ráno si občas dávám liftující nebo regenerační masku, když vidím, že pleť potřebuje pomoc. Jinak dodržuji základní rutinu, kterou tvoří důkladné večerní čištění a ošetření pleti v několika krocích.
Co podle vás tvoří krásu ženy ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti?
Ve čtyřiceti letech pořád hraje velkou roli genetika. Některé ženy mají v tomto věku téměř dokonalou pleť, jiné už vidí jemné změny, ale obecně řečeno, čtyřicátnice toho tolik nepotřebují. Je důležité pečovat nejen o obličej a jeho kůži, ale o celé tělo. Musíte cvičit, pečovat o zuby, to vše v celkovém vzhledu člověka hraje roli. Pokud jde o estetickou medicínu, ve čtyřiceti letech se většinou jedná o jemné, velmi přirozené zásahy. Když jsou vrásky výraznější, dá se použít botulotoxin, různé mezoterapie nebo pleťové regenerační techniky. V tomto věku je všechno extrémně individuální. Já vždy vycházím z toho, jak danou ženu vnímám jako celek. Nejde o to něco změnit, ale podpořit její přirozenou krásu. Padesátka je věk, kdy už se na obličeji začínají výrazněji projevovat genetické predispozice, úbytek objemu a pokles tkání. Někdy bývá na místě facelift, pokud je kůže opravdu hodně uvolněná, případně pokud žena výrazně zhubne – to je pak na obličeji ihned znát. Ale jinak je to věk, kdy se můžeme jako estetičtí lékaři vyřádit. Dá se pracovat s lasery, biostimulacemi, výplněmi, mezoterapií, s regenerací jako takovou. To samé platí pro ženy po šedesátce, které často posílám na facelift kvůli krku, který bývá nekompromisní.
Jakou radu byste dala ženě uvažující o svém prvním estetickém zákroku?
Určitě jít na konzultaci na odborné pracoviště, kde pracují atestovaní dermatologové nebo certifikovaní lékaři. Ne kosmetičky, ne pseudolékaři. Doporučuji dívat se na to, jestli mají lékaři atestace, kolik mají zkušeností a jak dlouho v oboru pracují. To je pro mě zásadní.
A jakou radu byste dala kolegům?
Lékařům bych především vzkázala, ať se sebevzdělávají. Pokud se opravdu chtějí věnovat estetické medicíně, měli by v ní získat atestaci, držet krok se současnými trendy, navštěvovat světové kongresy, a hlavně se řídit estetickým cítěním a nepřepichovat. Less is more, za tím si stojím.
Připravila: Tereza Gladišová, Foto: Anna Kovačič
