Podobnou zkušenost si díky obyčejné cestovní kanceláři nedopřejete. Ricard & Bonette staví na jiných principech. Její spoluzakladatel Jakub Hanus už deset let vozí svoje klienty na místa, kde jim naservíruje neortodoxní mix adrenalinových zážitků. Ať už vyrazíte řídit čtyřkolky na daleké severské pláně, nebo budete sledovat pověstný závod formulí v Monaku, vždy na vás 100% čeká cesta, která bude nezapomenutelná.
Zaujalo mě, že vaše cestovní agentura Ricard & Bonette staví na kombinaci řidičských zážitků a cestování. Proč vás napadlo propojit zrovna tyto dva světy?
Napadlo mě to ve Švýcarsku, kde jsem sedm let pracoval pro půjčovnu luxusních aut jako marketér. Klienti tam často přicházeli s požadavkem na hezké auto, ale zároveň chtěli doporučit, kam s ním vyrazit. Nechtěli jezdit jen po dálnicích, kde je omezená rychlost a nic zajímavého neuvidíte. Ptali se na tipy, kde se dobře najíst, co vidět nebo jakou trasu zvolit. Z toho vznikla myšlenka pronájmu auta s přidanou hodnotou v podobě doporučení a později celých routebooků – malých knížek s trasami a tipy. U vícedenních pronájmů jsme klientům plánovali tří- až pětidenní pobyt, přejezdy autem, hotely, restaurace i další zážitky. Z půjčovny aut se tak postupně stala cestovní agentura. A já se nakonec vrátil do Prahy a rozhodl se tomu věnovat naplno se svým společníkem.
Letos slavíte výročí. Ricard & Bonette je na trhu deset let. Jaká byla v době vašich začátků konkurence? Existovalo vůbec v Česku něco podobného?
V zahraničí fungovaly dvě nebo tři agentury, které dělaly něco podobného, ale u nás tehdy nic takového nebylo. A vlastně ani dnes tu není nikdo, kdo by se věnoval čistě tomu, čemu říkáme automotive travel design – tedy designování výletů a zážitků spojených s auty. Existují kluby nebo firmy, jež dělají řidičský coaching a k tomu přidají vlastní výlety, ale jejich primární fokus je na zdokonalování řízení. My nabízíme především zážitky spojené s řízením – na okruhu i na běžných silnicích, s vlastním autem nebo s tím, které si klient u nás půjčí. A jdeme ještě dál, třeba až k jízdám ve formuli 1 pod coachingem Tomáše Engeho.
Primárně vás tedy oslovují fanoušci rychlých aut?
Naše klientela se dnes dělí na dvě skupiny: petrolheady a zážitkáře. Ale často jsou to také partnerky, které kupují naše balíčky svým mužům jako dárek. Konkurence je pro nás v rámci Česka minimální. Ve světě na ni narazíte, ale nikdo nenabízí tak široké portfolio řidičských zážitků jako my.
Pamatujete si úplně první cestu, kterou jste prodali?
Jistě. Bylo to pro korporátního klienta – jednu velkou pojišťovnu. A byl to křest ohněm: 40 lidí, 20 supersportů v Itálii a cíl na ostrově Elba. Museli jsme zařídit pronájem spodního patra trajektu. Šílená logistika. Tehdy jsem vůbec netušil, jak náročná organizace takové akce je. Dnes máme vysílačky v autech a navigace fungují spolehlivě, ale tenkrát nic z toho nebylo samozřejmostí. Ferrari mělo před patnácti lety navigaci na miniaturním displeji, a navíc prakticky nefungovala. Spoléhali jsme na vizuální kontakt mezi auty, ale jakmile skupinu někde roztrhá semafor, je konec. Ztrácel jsem auta, dohledával je, volal klientům, kteří přitom řídili… Hrozné. Ale paradoxně – klient byl nakonec spokojený.
Hrálo velkou roli i to, že šlo právě o Itálii? Existují země, kterým se raději vyhnete kvůli složitým podmínkám provozu?
Ano, hrálo. Když stavíme program, vyhýbáme se městům, aby byla jízda plynulá a skutečně zážitková. Nechceme stát v kolonách. Časem jsem se naučil kontrolovat lokální festivaly i jiné události. Jednou jsme například v Alpách jeli za stádem krav šest hodin krokem, protože zrovna sestupovalo z pastvin. Pracujeme také s otevírací dobou průsmyků. Třeba ikonické Passo dello Stelvio se otevírá až v půlce června a v půlce října se zase zavírá. V hlavní sezoně se tam navíc pohybují karavany a cyklisti, což také není ideální.
A je tedy nějaká země, které se dnes raději vyhýbáte?
Paradoxně Švýcarsku. Ne kvůli rychlostním limitům – my jezdíme bezpečně, plynule a svižně. Tamní mentalita je dnes ovšem taková, že když předjedete paní ve Fiatu Panda, která jede padesát na osmdesátce, tak ona má pocit, že se tam pořádá závod, a nahlásí to policii. Policie vás pak musí zkontrolovat, i když jste nic neporušili. Takže poslední dobou jsme tam měli několik kontrol, i když jsme dodržovali všechna pravidla. Švýcarsko je nádherné a stojí za to se tam vracet, ale ano – některé věci, některé typy tras nebo termíny jsme kvůli zkušenostem museli vypustit nebo měnit. Loni jsme tam například připravili krásnou akci pro BMW – ale s limuzínami, které byly částečně hybridní nebo čistě elektrické. Itinerář zůstal stejný, jen jsme vyměnili auta a všechno fungovalo bez problémů. Takže se spíš adaptujeme, než abychom destinace úplně vyřazovali.
Adaptujete?
Ano. Kromě aut začínáme pracovat i s motorkami – to je úplně jiná disciplína s jinou cílovou skupinou. Za těch deset let jsme poznali mnoho klientů, kteří s námi byli opakovaně, někteří i na pěti akcích. Zjistili jsme, že se nám rozdělují do různých skupin – dobrodružnější typy, gurmáni, lidé, kteří chtějí jezdit v malé skupince osmi až deseti účastníků. Vznikají mezi nimi přátelství, spojují je společné zájmy a my na to reagujeme a vymýšlíme nové akce.
Dnes tedy stojí Ricard & Bonette na čtyřech pilířích: auta, motorky, dobrodružství a gurmánské zážitky.
Aktuálně nás hodně baví právě dobrodružné projekty – třeba skialpy v Norsku kombinované s plavbou na plachetnicích z fjordu do fjordu nebo desetidenní trek v Kyrgyzstánu, asijské Patagonii s oslíky a koňmi, kteří nesou velké batohy. Denně překonáme kolem 25 kilometrů a tisíc výškových metrů. To jsou zážitky, které teď preferujeme – a klienti oceňují přátelské prostředí i to, že je vše do detailu naplánované. To je naše hlavní přidaná hodnota. 
Všímáte si, že se u klientů proměňují požadavky na luxus? Opouštějí touhu spát ve velkých hotelových řetězcích a směřují spíš k lokálním butikovým místům se specifickým designem a geniem loci?
Určitě. Dnes už klienti nevyhledávají pětihvězdičkové grandhotely, ale malé butikové hotely, místa s autenticitou, která sami najdou jen těžko. Luxus už nepředstavují bílé ubrusy a michelinské restaurace, ale právě autenticita, skryté poklady. Takový luxus naruby.
Zmiňoval jste Kyrgyzstán. Není ale v podobných zemích problém najít zázemí na adekvátní úrovni?
Tam klienti butikové ubytování neočekávají. Chtějí především hladký průběh cesty. Po příletu je čeká osmihodinová cesta autem do hor. Silnice není dobrá, ale máme kvalitní minibusy. Guesthouse je čistý, má povlečené postele. V horách pak spí v připraveném stanu. K dispozici mají místní kuchyni a doprovod. To jim stačí.
Většina i těch náročných cest trvá běžně jen čtyři dny. Je to dané časovým vytíženým vašich klientům?
Ano, přesně tak. Čtyři až pět dní je náš standard, protože klienti dělí svůj vzácný čas především mezi práci a rodinu, a většina našich cest je určená spíš pro jednotlivce. Připravujeme jim tedy krátký, ale intenzivní balík zážitků, kdy je vše nakumulované do několika dní – to jim vyhovuje.
A vyhovuje to i vám? Je lepší během roku organizovat víc kratších akcí, nebo méně delších?
Určitě je lepší víc kratších, ale třeba Kyrgyzstán, o kterém jsme mluvili, udělat kratší nejde a trvá deset dní. Nejkratší jsou jednodenní okruhové akce, ale čtyři dny jsou pro nás opravdu nejběžnější.
Říkal jste, že klienti často cestují individuálně. Jezdí s vámi ale třeba i skupiny přátel?
Ano, jezdí. Máme například partu šesti kamarádů, kteří s námi jezdí pravidelně každý rok a chtějí soukromý termín jen pro sebe. A pak se sejde osmičlenná skupina jednotlivců, která se vůbec neznala, a poznají se až na místě. Jsou to často společenští lidé, kteří hledají nové zážitky a podobný koncept jim vyhovuje. Mezi naše klienty ale patří i manželské páry – pánové jezdí v autech a pro dámy navrhneme adekvátní doprovodný program. Třeba ve Španělsku navštívily Gaudího stavby v Barceloně, zorganizovali jsme ochutnávky místní gastronomie a pak se celá skupina opět setkala u večeře.
To je velmi flexibilní přístup. Umíte připravit i program vyloženě na míru podle specifických požadavků klienta?
Ano, ale jen v destinacích, které známe a máme odjeté. Neprodáváme žádnou exotiku ani rodinné plážové dovolené, zaměřujeme se pouze na aktivní cestování.
Dnes je hodně oblíbený Island, ale zatím jsem ho u vás v nabídce neviděla. Neplánujete ho také zařadit?
Island budeme dělat už příští rok. Ve spolupráci s lokální agenturou pořádáme cestu džípy a čtyřkolkami, klient uvidí parky, gejzíry, vodopády i velryby. Navíc zažije i kulinární scénu Reykjavíku, vezmeme ho na pěší tour městem a bude ochutnávat místní speciality v různých street foodech a restauracích.
Řekl byste, že je nějaká cesta opravdový bestseller?
To se popravdě řečeno mění. Dřív to bývalo driftování ve Švédsku, letos je ale bestsellerem Expedice Laponsko – dlouhý okruh na sněžných skútrech přes Švédsko, Finsko a Norsko. To je naše aktuální jednička.
Už jste zmiňoval, že Ricard & Bonette má své ambasadory – Tomáše Engeho, s nímž klienti jezdí na okruh formule 1, i Radka Jaroše, horolezce, jenž je doprovází na hiky do hor. Kde tato idea vznikla?
Ono se to nabízí. Na driftování v Laponsku jsme měli Erika Caise, což je úspěšný rallye jezdec. Ti lidé jsou profíci v daném oboru a pro klienty je to přidaná hodnota – mít vlastně parťáka, známou osobnost, která jim stojí po boku. Chceme tento koncept určitě rozšiřovat, nyní přemýšlíme, kdo by mohl být ambasadorem pro segment motorek. Každá ta tzv. noha Ricard & Bonette – auta, motorky, dobrodružství i gastronomie – bude mít do budoucna svého vlastního ambasadora.
Bylo těžké Tomáše Engeho nebo Radka Jaroše přesvědčit k podobné spolupráci?
Vůbec ne (úsměv).
Předpokládám, že spolupráce s vámi je pro ně spíš třešničkou na dortu a těch cest, které absolvují, je pomálu. Kolikrát za rok s vašimi klienty vyrazí?
Je to tak, jde o unikátní produkty, ne o masovou záležitost. formule 1 v Barceloně se dělá jednou, maximálně dvakrát do roka, vždy jen pro osm účastníků. Jde o výjimečný zážitek – a ten má i svou cenovku, která není pro každého. To samé platí pro Laponsko, které pořádáme pouze jednou ročně. Chceme, aby to bylo opravdu výjimečné, což samozřejmě vyžaduje delší a náročnější přípravu.
Zároveň u podobných aktivit zřejmě existují i nějaká fyzická omezení nebo nutné předpoklady. Hlídáte si dopředu, jestli účastník zvládne náročnost cesty?
Ano, má to svoje omezení. Třeba u formule 1 jsme svého času používali slogan: „Formuli 1 může řídit každý.“ Ale ono to tak popravdě není. Formule 1 je koncipovaná pro piloty do výšky cca 170 centimetrů a váhy 75 kilogramů – a nám se často hlásí i pánové vysoké postavy nebo s bříškem, kteří se do formule prostě nevejdou. Máme jasná kritéria, která s klientem vždy telefonicky ověřujeme a vysvětlíme mu omezení. Pokud je vše v pořádku, dostane rezervační smlouvu, kde to má ještě zopakované černé na bílém. Přece jen kdyby přijel na akci za 185 tisíc korun a nevešel se do formule, byl by to problém.
Zmíněná expedice Laponsko asi také nebude pro každého.
Ovládání skútru je jednoduché, a když je krásné počasí, je to kochací a nenáročná akce. Ale absolvovali jsme i túru s orkánem o rychlosti 130 km/h, kdy byla úplně nulová viditelnost. To je pak jiná disciplína. V ideálních podmínkách to zvládne opravdu každý, ale ve špatných ne. Takže dnes to klientům vysvětlujeme dopředu. Není problém, pokud klienti nikdy neřídili skútr – ten je na ovládání jednoduchý, navíc na rozlehlých sněhových pláních. Problémem ale může být kombinace povětrnostních podmínek, nervozity a fyzické a psychické odolnosti.
Jsou vaši klienti disciplinovaní? Uvědomují si, že s Ricard & Bonette to není dovolená se šnorchlem na Maledivách, ale že musí poslouchat vaše pokyny?
Ano. Bezpečnost je u nás na prvním místě a klienti to respektují. Odpadá tedy večerní popíjení – v podstatě máme večerku o desáté, protože se všichni těší na program následujícího dne a chtějí, aby dopadl dobře.
Máte spočítáno, kolik klientů jste za těch 10 let už vyvezli za dobrodružstvím?
Víme, kolik jsme uskutečnili akcí – bylo jich 184. Když si vezmete v průměru 6 klientů na akci, vychází to na víc než tisíc lidí.
A hodně se jich vrací. Jaký je poměr stálých vs. nových klientů?
Zhruba 60 % se vrací a 40 % jsou noví. A aby se vraceli dál, musíme je překvapovat novými projekty nebo jim stavět výlety na míru.
A stávají se z nich někdy, díky tomu, že s nimi trávíte tak intenzivní čas, i vaši přátelé?
Dovolím si říct, že ano.
Připravila: Veronika Pařízková, Foto: Mia Mirrelli
