Cesta k podnikání nemusí vést vždy pouze přes vlastní originální nápad.
U toho totiž člověk nemá jistotu, zda je vůbec životaschopný. Kdo nechce riskovat, může vsadit na již zavedený obchodní koncept a investovat do franšízy. To v praxi znamená, že si koupí licenci od již zavedené značky a mateřské firmě následně odvádí procenta z obratu.
Pokud se podnikatel chce stát franšízantem, měl by však podle poradců dobře zvažovat, do jakého oboru chce vstoupit. Zájem o franšízy sice roste, není však pravidlem, že podnikání pod úspěšnou značkou znamená automaticky úspěch.
V Česku je dnes okolo 250 franšízových sítí. „V polovině 90. let dominovaly na trhu pouze zahraniční společnosti. Před dvaceti lety pak vznikly franšízové koncepty, které jsou úspěšné dodnes. Jsou to například Pivovary Staropramen s konceptem Potrefená husa, Best Drive, Bushman, Fornetti, Orea Hotels, Pivní pohotovost či třeba Švejk restaurant,“ popisuje Jiří Krajča, projektový manažer České asociace franchisingu (ČAF).
Mezi jednu z vůbec nejstarších franšízových sítí v Česku se řadí McDonald’s. Společnosti se téměř za třicet let spolupráce s českými franšízanty osvědčila a jejich počet proto stále navyšuje. „Směřujeme k tomu, aby pod vedením franšízantů byly všechny české restaurace McDonald’s. V polovině března jsme otevřeli jubilejní stou pobočku a 97 z nich je vedeno licenčními partnery,“ říká Radim Foltýn, který má na starosti rozvoj franšíz McDonald’s v Česku a na Slovensku.
Získat franšízu od světoznámého fastfoodového řetězce však není snadné. Kdo se chce stát provozovatelem restaurace McDonald’s, toho čeká poměrně náročný proces. „Nejprve projde prvním pohovorem, který následuje dvoudenní zkušenost s prací v restauraci, aby měl možnost zjistit, jak vše funguje z druhé strany pultu. Následně absolvuje pohovor s vedením, a pokud uspěje, čeká ho asi roční trénink,“ popisuje Foltýn.
Během jednoho roku si podnikatel projde všemi pozicemi v restauraci McDonald’s – od práce na jednotlivých stanovištích přes vedení směny, jednotlivá řízení restaurace až po její samotné vedení. V průběhu této doby navíc musí docházet na další školení a manažerské kurzy.
Společnost vyžaduje, aby franšízant pro McDonald’s pracoval na plný úvazek. Právě to je podle firmy klíčem k úspěchu. Ta stejně jako další franšízové řetězce nestojí o podnikatele, kteří si franšízu pořídí pouze jako vedlejší byznys. „Pokud podnikatel koupí franšízovou licenci a někoho si najme na vedení, takový podnik pak nebývá většinou úspěšný. Ti, kdo mají dostatek kapitálu, zpravidla nechtějí pracovat, ti, kdo chtějí pracovat, nemají dostatek peněz. Najít někoho, kdo splňuje obě podmínky, bývá často těžké,“ vysvětluje Krajča.
Vstupní investice na rozjezd franšízy se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 500 tisíc do pěti milionů korun. Více je to zpravidla v gastronomii. „Zde vstupní investice většinou přesahuje pět milionů korun,“ dodává Krajča. A v případě zmíněné restaurace McDonald’s si musí franšízant na začátku připravit v průměru dokonce 18 milionů korun. „Záleží samozřejmě na typu a velikosti restaurace. Franšízant musí být schopen uhradit alespoň 40 procent ceny ze svého,“ říká Foltýn.
Franšízové řetězce po podnikatelích požadují v průměru čtyři procenta z obratu. Záleží však vždy na konkrétní firmě. Některé se spokojí se dvěma procenty, jiné naopak požadují až 14 procent z obratu. Podnikatel musí také odvádět takzvaný marketingový poplatek. „Doba franšízové smlouvy se většinou uzavírá v rozmezí od jednoho roku do dvaceti let. Nejčastěji se jedná o pět let,“ dodává Krajča. Delší smlouvy se zpravidla uzavírají v gastronomii.
Podle výzkumu České asociace franchisingu je koncept franšíz nejvíce zastoupen právě v gastronomii, dále se jedná převážně o realitní kanceláře, výživové poradny, fitness a vzdělávací instituce, jako jsou například jazykové školy. Početně jsou zastoupeny i koncepty z oblasti obchodu s módou, sýry, farmářskými potravinami a kosmetikou. Celkem 59 procent franšízových konceptů fungujících v Česku má původ v zahraničí. „Každoročně však na trhu přibývá více tuzemských konceptů,“ dodává Krajča.
Mezi řetězce s největším počtem poboček patří již zmíněný McDonald’s, Benu lékárny a realitní společnosti Re/Max. „Díky síle naší značky a úspěchu stávajících franšízantů jsme loni v Česku narostli o 10 procent z celkového počtu provozovaných poboček. Pro letošní rok plánujeme rozšířit naše řady o 30 nových poboček,“ uvádí ředitel společnosti Re/Max Jan Hrubý. Dodává, že k prodloužení licence se stávajícími franšízanty dochází vždy po pěti letech.
Zájem o franšízingové podnikání v Česku podle ČAF v příštích letech dál poroste. „Nejvíce dnes posilují služby jako například realitní společnosti Century 21, služby business travel Uniglobe, poradenství zdraví Naturhouse, Svět zdraví, networkingové kluby Empiria 21 a mnoho dalších,“ popisuje Krajča. Připomíná, že výhodou služeb je, že nevyžadují investice do zboží. „Prodávají čistou přidanou hodnotu. Domnívám se, že tímto směrem půjde trend vývoje,“ říká Krajča.
Podnikatel, který zvažuje investici do franšízy, by si měl podle Krajči vždy zprvu uvědomit, že ani franšíza není automaticky zárukou úspěchu. „Franšízing není přes značnou podporu, kterou může franšízant od systému očekávat, žádnou zárukou rychlého blahobytu. Zakoupením licence si nikdo nekupuje jistý úspěch. Je to především práce a dřina. Pokud se člověk práci nevěnuje na 100 procent, nemusí ani franšízing vést k úspěchu,“ varuje Krajča.
Podle něj je tento systém podnikání vhodný pro spolehlivé, cílevědomé podnikatele s citem pro pořádek a dodržování pravidel. Nehodí se naopak pro příliš kreativní individualisty, kteří si chtějí ověřovat vlastní nápady.
Pokud už se člověk skutečně rozhodne, že chce do tohoto byznysu vstoupit, měl by si zodpovědět několik základních otázek. V první řadě, zda koncepce, do které plánuje investovat, nezávisí pouze na aktuálním trendu a zda se tedy dá očekávat, že bude pro zákazníky zajímavá z dlouhodobého hlediska.
Pravidlem číslo jedna je dostatek vlastních zdrojů. „I když si franšízant bude muset část prostředků vypůjčit u bank, řekněme až 50 procent, zbytek by měly být jeho vlastní zdroje,“ doporučuje Krajča.
Vztah mezi franšízorem a franšízantem tvoří vedle smlouvy také další služby. Jde o takzvaný franšízový balík, který musí obsahovat příručku, jež popisuje nejen chod podniku, ale také spolupráci centrály s partnery, práva a povinnosti, podpůrná opatření, poradenské služby a mnoho dalšího. Vše je třeba mít dostatečně právně pojištěno.
Zájemce by se měl mimo to zajímat o plány franšízového řetězce na další expanzi a zjistit, s kolika partnery počítá k pokrytí trhu dané země a o které zahraniční trhy usiluje. „Z těchto dlouhodobých plánů je nejen vidět serióznost franšízora, ale také obchodní politika, na které budoucí spolupráce závisí,“ vysvětluje Krajča.
