Výstava Ballerina: Fashion’s Modern Muse v newyorském Fashion Institute of Technology (FIT ) je první rozsáhlou expozicí, která se podrobně věnuje vlivu klasického baletu a kostýmů balerín na módu.Historie baletu se píše již několik staletí, během nichž balet vždy odrážel a absorboval aktuální módní trendy. Avšak teprve v meziválečném období, kdy Spojené státy a Evropu zaplavila „baletománie“, začal také zpětně ovlivňovat módu. Baleríny se staly vzorem kultivovanosti a vytříbeného, k dokonalosti dovedeného stylu, jemuž se chtěly přiblížit všechny ženy. A s typickým kostýmem balerín, hustě nařasenou sukýnkou tutu, začali pracovat přední módní návrháři.
Ženy lehkých mravů
Není mnoho uměleckých forem či směrů, které jsou tak jednoznačně ženské jako klasický balet. Proslulý choreograf a spoluzakladatel New York City Ballet George Balanchine to před lety shrnul do jedné stručné věty: „Balet je žena.“ Z dnešního pohledu se proto zdá neuvěřitelné, že baletním pódiím zpočátku dominovali muži. Hlavní ženské úlohy tančili mužští protagonisté, často aristokraté, oblečení do upravených modelů šatů, jaké se nosily u dvora.
Teprve v průběhu 18. a 19. století, kdy se balet profesionalizoval a stával se dostupnějším širšímu publiku, muže nahradily ženy. Zároveň kostýmy začaly vycházet ze soudobé módy, šily se ovšem podstatně volněji, aby nebránily pohybu, používaly se průhledné látky odhalující tělesné proporce tanečnic a sukně byly kratší – diváci tak mohli lépe obdivovat taneční umění, a především práci nohou. Tyto změny měly velký úspěch a baleríny přímo ztělesňovaly eleganci. Odvrácenou stranou atraktivnějších kostýmů byl ovšem všeobecně sdílený pocit, že takto se mohou oblékat pouze ženy spíše lehkých mravů a nová baletní móda se rozhodně nehodí pro počestné dámy z lepší společnosti.
Ballets Russes
Vnímání balerín coby nadpozemsky půvabných, avšak neřestných bytostí proměnila legendární Marie Taglioni, která svým šarmem a grácií ve spojení s ojedinělým talentem získala zástupy věrných fanynek. Právě ona svým kostýmem z představení La Sylphide, kde tančila v bílém korzetu a průhledné sukýnce do půlky stehen, vytvořila archetypální podobu romantické baleríny, která přetrvala dodnes. Proměnu baletu v umění milované módními návrháři zahájil v období krátce po první světové válce slavný Ballets Russes.
Jeho impresário Sergej Ďagilev sestavil z ruských emigrantů v čele s Annou Pavlovou soubor, jenž vzbuzoval bezbřehé nadšení všude, kam zavítal. Orientální kostýmy tanečníků inspirovaly celou generaci meziválečných návrhářů, jako byl například Paul Poiret, který se proslavil harémovými kalhotami a sukněmi v odstínech zlata. Madeleine Vionnet ovlivnila baletní móda natolik, že svou kolekci podzim/zima 1924/5 nazvala Ballerina. Pro Ballets Russes pracoval mimo jiné Christian Bérard, blízký přítel Coco Chanel, jejíž pozdější třpytivé róby zdobené flitry jako by vypadly přímo z baletního pódia. Za zmínku stojí, že Bérard byl mentorem Christiana Diora, jehož New Look, představený v roce 1947, byl rovněž evidentně inspirován baletem.
Baleríny považoval za své múzy
Ve druhé polovině 20. století, kdy už byl balet – především v západní Evropě a v USA – nedílnou součástí kulturní scény, módu haute couture inspirovala estetika kostýmů z klasických představení, jako je Labutí jezero nebo Šípková Růženka. Časopisy začaly přinášet portréty balerín focených v aktuálních módních kolekcích i modelky v šatech inspirovaných sukýnkou tutu. Kostýmy pro přední baletní scény vzešly z dílen tak různorodých návrhářů, jako je Christian Lacroix, Vivienne Westwood nebo Valentino, který ostatně baleríny považoval za své múzy.
A mnohé módní domy, například Chanel, Balenciaga, Dior nebo Yves Saint Laurent, představily baletem inspirované šaty a róby s živůtkem a objemnou sukní ve stylu typické tutu. New York City Ballet zašel při spolupráci s osobnostmi světa módy ještě dál a choreografii jeho podzimních gala má v posledních letech na starosti Iris van Herpen.
Expozice i kniha
Výstava v newyorském Fashion Institute of Technology představuje necelou stovku pečlivě vybraných exponátů převážně z období od 30. do 80. let minulého století. Část z nich pochází ze stálých sbírek FIT a trojice britských muzeí − Victoria and Albert Museum, Museum of London a F ashion Museum Bath. Zbytek zapůjčil Dance Theatre of Harlem a několik privátních sběratelů, například dlouholetý šéfredaktor časopisu Vogue Hamish Bowles. V záplavě úchvatných šatů a dechberoucích baletních kostýmů jsou k vidění slavné modely od Christiana Bérarda, Coco Chanel, Christiana Diora, Charlese Jamese, Pierra Balmaina a mnoha dalších. K vidění je i sbírka sukének, které nosily nejslavnější primabaleríny – Anna Pavlova, Alicia Markova, Margot Fonteyn a další.
Kurátorkou výstavy je zástupkyně ředitele Fashion Institute of Technology Patricia Mears, která využila zkušenosti a informace nasbírané při přípravě expozice a napsala stejnojmennou knihu Ballerina: Fashion’s Modern Muse. Bohatě ilustrovanou velkoformátovou publikaci s 250 fotografiemi vydalo nakladatelství Vendome Press.
