Pavel Žák (46), generální manažer BANCO CASINO, a. s., působí ve společnosti osm let. Dříve zastával obdobnou pozici ve V. I. P. Clubu, ve kterém řídil tři pražská kasina. Společnost BANCO CASINO, a. s., má pobočky v Bratislavě a chorvatské Poreči.
V kasinech pracuje šestadvacet let. Začínal od píky jako krupiér a poté inspektor v Česku i v zahraničí. Za šest let získal post manažera kasina a za další dva roky se vypracoval na pozici generálního manažera, ve které působí již osmnáct let. Dnes šéfuje úspěšnému podniku Banco Casino v centru Prahy.
Kdo Pavla Žáka zná, ví, proč má takovou autoritu u svých podřízených. Měří skoro 190 centimetrů a čiší z něj klid, který by se dal přirovnat ke klidu pokerového hráče.
Máte takový přirozený poker face. Hrajete poker?
Kdysi jsem ho hrával, ale jen s kamarády. Ovšem hrát v kasinu jsem samozřejmě také několikrát zkusil. Byla to dobrá zkušenost, poznat kasino i z pohledu hráče, díky ní jsem lépe porozuměl pocitům klientů ve chvílích, kdy se jim daří více nebo méně. Myslím, že i zkušenost s hraním mi několikrát pomohla nalézt vhodné řešení problematické situace. Teď už nehraju, už vím všechno, co jsem potřeboval.
Co je na práci v kasinu nejnáročnější?
Asi zvládnout ten netradiční biorytmus. Musíte být 24 hodin online, kdyby se dělo cokoli neočekávaného a nemohl by to řešit personál, který je momentálně na place. Jsou takové situace, kdy můžu zasáhnout pouze já, ze své pozice. Je to provoz, který nikdy nekončí. Je to celodenní práce a člověk musí být vždy dostupný.
Znamená to, že musíte být čtyřiadvacet hodin v kasinu?
Nemusím, mám pod sebou manažera kasina, ten má asistenta, kterému se v našem oboru říká pit boss. Jenže když se objeví větší problém, na nějž jejich kompetence nestačí a k němuž potřebují mé schválení či radu, musím jim být k dispozici.
Vypadá to, že na dovolenou může člověk na vaší pozici zapomenout…
To ne. Naštěstí jsem měl vždycky vedle sebe dobré kolegy. Tým je základ a vidím v něm hlavní devízu našeho byznysu. On totiž profesionální a příjemný personál dělá v kasinu to, co já považuji za nejdůležitější, a tím je příjemná atmosféra.
Udržet dobrou atmosféru ve chvíli, kdy hráči prohrávají, musí být těžké. Stalo se vám někdy, že jste ji musel nějak uměle podněcovat?
Špatnou náladu vycítíte. Mně stačí vyjít schody u nás v kasinu Banco a přesně vím, co se tam děje. Dobrý manažer kasina každého hráče „načte“. Musí být trochu psycholog a měl by odhadnout, v jaké náladě si jde host zahrát. Hodně lidí má utkvělou představu, že kasino je souboj, že na jedné straně stojí host a na druhé, v roli protihráče, je kasino. A mnozí si taky myslí, že hráč je náš „oslíček otřes se“. Jenže my se na hosta nikdy nedíváme jako na zdroj peněz, tak to prostě nefunguje, respektive ne dlouhodobě. Snažíme se poskytnout klientům co nejlepší servis, což je opravdu jediná věc, kterou v kasinu můžeme ovlivnit, na rozdíl od utkvělých představ některých hostů, že krupiér umí hodit jakékoliv číslo nebo namíchat karty ve prospěch kasina…
A není to tak, že právě hosté, kteří utrácejí hodně peněz, mají pocit, že jste v kasinu jenom pro ně, a podle toho se taky chovají?
Stává se to, ale my ke každému klientovi přistupujeme stejně – bez ohledu na to, kolik u nás utratí. Když je někdo nepříjemný a narušuje klidný chod kasina, je na to upozorněn, a pokud naše pravidla nerespektuje, nemá u nás co dělat. Základem každého kasina je vzájemný respekt hráčů a už zmíněná pohodová atmosféra. Mít na place prudiče a agresora nikdo nechce. Nejdůležitější je najít ten správný balanc, aby byli hosté spokojení. Úkolem dobrého manažera je předejít situacím, které by mohly ohrozit poklidný chod celého provozu.
Mluvil jste o tom, že nejde o souboj mezi kasinem a hostem. Jak je to ale doopravdy? Jde nad kasinem vůbec vyhrát?
Znám lidi, kteří jsou dlouhodobě v plusu. Jednak mají štěstí, což je faktor číslo jedna, a pak, což je ještě zásadnější, mají disciplínu. Vědí, kdy skončit, respektive hrají za takovou částku, aby si dobře zahráli, a užívají si hru samotnou.
Ale pak jsou i tací, kteří nevědí, kdy skončit…
Jistě, ovšem zase jde o různé hráče. Stalo se mi, že k nám přišel zákazník, který měl upito, hrál a popíjel, až se dostal do stádia, kdy už nevěděl, co hraje. Byl hodně v plusu a všechno by kvůli své opilosti prohrál. Už jsem se na to nehodlal dívat, vzal jsem ho za rameno a odvedl k vyplacení žetonů. Byl na mě naštvaný, a když odcházel, křičel, že už k nám nikdy nevkročí. Ale vrátil se, ovšem střízlivý a s pokorným pohledem. Prý to bylo poprvé, kdy se ráno probudil a měl v kapse peníze… Od té doby už opilý nikdy nepřišel, uvědomil si, že je lepší hrát zastřízliva než ani nevědět, že hraje.
Vaše kasina Banco i Vegas, to sídlí na náměstí Republiky v hotelu Kings Court, a co vím, tak pod vás taky spadá, jsou přímo v centru Prahy. Chodí k vám hodně turistů?
Zahraničních hostů je zhruba pětasedmdesát procent, ale to je opravdu dané polohou našich kasin. Osobně odhaduji, že kasiny v centru Prahy, teď nemyslím jen těmi našimi, projde ročně přes 200 tisíc turistů.
Jenže nevýhodou klienta-turisty je to, že se nevrací pravidelně…
To není tak docela pravda. Máme zákazníky, kteří se vrací opakovaně a mají nás zahrnuté v nabitém programu při návštěvě Prahy. Jezdí k nám skupinky Dánů či Norů, dvakrát až třikrát do roka, jsou to muži kolem padesátky, kteří si chtějí zahrát a českou metropoli si nemůžou vynachválit.
Není to tím, že slovo hazard nemá v zahraničí tak negativní podtext?
To je pravda, pro cizince je kasino zábava, u nás si ještě spousta lidí myslí, že kasina jsou hazard, špína a pračka na peníze. Jenže tak to vůbec není, neznám nikoho, kdo by chtěl prát své peníze v tak drahém pracím prášku.
Jak to myslíte?
Myslím tím rizika podnikání a daně, které herny a kasina odvádí do státní kasy. Kasino platí ze živé hry přímou daň, dnes se jí říká hazardní daň, a ta činí 23 procent. Na technických hrách, což jsou automaty, VLT, tedy videoloterijní terminály, a elektromechanické rulety, je daň stanovena dokonce na 35 procent. A pozor, tahle daň nemá nic společného s daní z příjmu, tu samozřejmě kasina také platí, stejně jako všechny podnikatelské osoby.
Něco ale kasinu zůstat musí, jinak by ho nikdo neprovozoval. Nebo ne?
Zůstane jen těm, kteří mají dobrou pověst a zároveň podnikají na správném místě.
A tím správným místem je…
Dnes už je ideální adresou pro podnikání v našem oboru jen velmi málo ulic.
Můžete být konkrétnější?
Praha 2 i Prahy 4, 5, 6 a 7 mají pro hazard nulovou toleranci, v těchto lokalitách provozy dojíždějí svou činnost, případně bojují za svoji existenci, často i soudní cestou. Ale šanci na prosazení svých zájmů mají minimální. V Praze 3, 8, 9 a 10 došlo k extrémnímu omezení adres s povolením pro hru. Naštěstí pro nás se zastupitelé Prahy 1, jako jedni z mála, zachovali pragmaticky, když omezili počet herních adres, avšak kasina, která jsou v centru Prahy turisty žádaná a vyhledávaná, nechali v provozu.
Dopadl na vaše podnikání i nový protikuřácký zákon? Jak jste se s tím vyrovnali?
Nijak, prostě se u nás nekouří, nenaděláme s tím nic. Ale to mě tolik netrápí, jsou horší věci, třeba vydávání povolení k umístění herního prostoru kasina, které podle nového hazardního zákona můžeme obdržet nejdéle vždy na tři roky. Jenže když chcete mít prostor na lukrativním místě, chce po vás pronajímatel podepsání nájemní smlouvy na deset let! Co pak dělat v případě, že se město rozhodne neprodloužit opci? Pak je váš byznys v troskách. Nebudu říkat, že je tohle podnikání nebezpečné, spíš je podobně nestálé jako dubnové počasí. Je to byznys, který s trochou nadsázky připomíná ruskou ruletu.
