Chata na břehu Sázavy z dílny Mimosa architekti nahrazuje svou předchůdkyni na stejném místě. Z původní chaty zbyla po požáru jen kamenná podezdívka, kterou nová stavba přirozeným způsobem využívá. Poskytuje jí ochranu před povodní a nadhled – nad řekou a možná i nad každodenním shonem.
Stačí shrnout okenici otevírající chatu k řece a pak už jen poslouchat šplouchání řeky a šumění borovic, pozorovat ledňáčky nad hladinou a peřejky za balvany. Opéct si buřty na ohni, zatopit v kamnech, povídat si s kamarády. Večer pak cestou do pokojíku pod střechou, velkého tak akorát k přespání, mizí horizont řeky a otevírá se pohled do skal za zády chaty – to aby nikdo nezapomněl, jak je jimi tady Sázava tísněna.
Chata je lehkou dřevěnou stavbou posazenou na robustní kamenné podezdívce. Dřevěný skelet je z interiéru opláštěn smrkovou biodeskou, zvenčí fasádou z opálených modřínových prken. Opálením získala prkna fasády trvanlivost, současně chatu trochu „zošklivěla“ pro nevítané hosty. V neposlední řadě ji propojila – byť možná trochu cynickým způsobem – s předchozí stavbou. Směrem ke svahu za chatou je chata opláštěna falcovaným plechem odolným vůči vodě stékající tady ze střechy. Interiér je díky jednotnému materiálu a barevnosti – biodesce s přírodní barevností a černému kovu – celistvou „jeskyní“ nedělenou na dům a „nábytek“. Černý kov krbových kamen, schodiště a dalších částí interiéru přirozeně navazuje na opálenou fasádu jak barevností, tak „blízkostí“ tématu ohně. Odolná podlaha z přírodního kaučuku s kamenným vsypem umožňuje svobodný pohyb mezi chatou a jejím okolím. Chata je s výjimkou elektřiny samostatnou jednotkou. Vodou je zásobována ze studny na pozemku, odpadní vody jsou zachycovány nádrží v podezdívce objektu. Vytápění zajišťují krbová kamna a přímotopy.
Velkorysost hlavního prostoru je umožněna minimalizací pokojů v patře na malé, ale dostačující prostory pro přespání. Vždyť smyslem výletu za město je být spolu… Společný prostor v celé výšce chaty propojuje prostor před a za ní, řeku a skály. Směrem k řece je hlavní prostor prosklen v celé jeho délce, navazující terasa vyzdvižená nad terén nahrazuje kontakt s terénem a nabízí nerušený výhled na Sázavu. Terasa je možné uzavřít harmonikovou okenicí. To když příliš pálí letní slunce. Nebo víkend skončil a otevřený víkendový dům se změnil v uzavřenou, „nedobytnou“ schránku. Tak zase za týden…
Studio: Mimosa architekti
Autoři: Petr Moráček, Jana Zoubková, Pavel Matyska, Dalibor Pospíšil
Umístění projektu: Prosečnice, Česká republika
Rok dokončení: 2025
Zastavěná plocha: 69 m²
Užitná plocha: 78 m²
Fotografie: Petr Polák
