H

Hříchy proti etiketě

 Čeká vás obchodní schůzka spojená s obědem?

Nechcete způsobit faux pas při setkání se zahraničními partnery?

Víte, jak se vyhnout rozpakům na firemním večírku?

 

Expert na etiketu Petr Studenovský radí, na co se zaměřit.

Petr Studenovský vystudoval žurnalistiku na Karlově univerzitě, v 90. letech pracoval v České televizi jako moderátor politického diskusního pořadu Karanténa a šéfredaktor redakce zpravodajství. Později působil jako komunikační konzultant a společník agentury FreeCom Group, s. r. o., a od roku 2015 je samostatným konzultantem v oboru komunikace a etikety. Pravidelně jsme ho mohli vídat v oblíbeném pořadu Ladislava Špačka Etiketa, kde se v modelových situacích sám s gustem mnohokrát zhostil role člověka nepolíbeného etiketou.

Dobré zvládnutí pravidel společenského chování neboli etikety se člověku pohybujícímu se v byznysu neztratí. Příjemný dojem, který zanecháte, může snáze otevřít cestu k novým možnostem podnikání, stejně jako ji případná společenská neobratnost může zcela uzavřít. Nešvarů typických pro české prostředí není málo a stojí za to si na ně dávat pozor.

Například správné držení příboru u nás představuje hotový hlavolam. Není výjimkou, že proti sobě při obchodním jednání sedí na obědě dva muži, oba mají stejně slušivá saka, elegantní košile, ale že jeden z nich je z Belgie, Francie či Německa a druhý z České republiky bezpečně poznáme podle způsobu, jakým manipulují s vidličkou a nožem. Takže zatímco cizinec má vidličku otočenou hroty dolů a střenky příboru schovává celé v dlani, Čech je většinou drží jako tužku…

Petr Studenovský přidává vlastní zážitek: „Byl jsem s jedním českým podnikatelem v restauraci, když se tam přihnalo asi šestnáct irských fotbalových fanoušků. Věkové rozmezí od teena-gerů po šedesátníky, popíjeli, objednali si jídlo. A každý z nich držel příbor správně. Na rozdíl od mého společníka.“

Nutno podotknout, že držení příboru není hračka ani pro odborníky a že žádný učený z nebe nespadl: „Když jsem se kdysi rozhodl, že i já chci příbor držet správně, tak jsem prvních několik dní myslel, že se nenajím. Ale nejpozději do dvou týdnů to zvládne každý,“ dodává Petr Studenovský.

Nástrahy při stolování

Obecně platí, že právě u stolu se slušné způsoby projevují nejvíc. Proto Petr Studenovský varuje před saháním po párátku za účelem čištění mezizubních prostorů, přičemž ani zakrytí úst není polehčující okolnost. „Stejně tak si ubrousky neotíráme čelo ani je nemuchláme do nevzhledných koulí. Papírové ubrousky jednoduše složíme a dáme pod příbor do talíře, látkové pokládáme, rovněž složené, vedle talíře.“

Dáváme si pozor na ruce, i pokud s nimi zrovna nic neděláme. „Není slušné schovávat je pod stůl, vždy by na ně mělo být vidět. Naopak je fajn si odpustit nejrůznější exhibice, jako je aristokratické zvedání malíčku při pití kávy nebo držení sklenice vína degustátorským způsobem, tedy za podstavec,“ říká Petr Studenovský.

O něco benevolentnější už je to dnes s mobilními telefony. Ani při obchodní schůzce se totiž občas nevyhneme nutnosti nahlédnout do kalendáře nebo si zapsat poznámku. Mobil bychom ale neměli mít položený neustále před sebou, a už vůbec ne jeho prostřednictvím komunikovat s někým dalším. To by byl vrchol nezdvořilosti vůči našemu obchodnímu partnerovi.

Zanechat dobrý dojem

Známé pravidlo říká, že z kalhot od obleku by muži nikdy neměla vykukovat lýtka, ale co když na to půjdete úplně jinak a budete chtít svému hostu ukázat, že jste sportovní typ a vedete akční život? Jenže v kraťasech a s velkou taškou do fitka nejlepší dojem nezanecháte. „Ono se spíš může stát, že si ten druhý pomyslí, že své práci moc nedáte, když si takhle během dne vyrážíte za koníčky,“ upozorňuje Petr Studenovský.

Oblečení tak představuje první signál o tom, s kým máme tu čest, dál už každý působí svým vystupováním. Bývá tedy při obchodních schůzkách lepší zachovat spíše mírnou tvář, nebo být větší „macho“? Petr Studenovský říká: „Znám manažery, kteří umí velmi pevný postoj vyjádřit i s milým úsměvem.

Dokáží přitom zůstat ostří, říct i nepříjemné věci a tvrdě vyjednávat, ale způsobem, který vás určitě neurazí. Jejich protipólem jsou pak lidé vymezující si prostor při jednáních tím, že jsou arogantní. Mně osobně to v pořádku nepřijde, ale i tento styl často nese ovoce.“

Dvornost se nenosí

Etiketa vyrostla z určitých principů a jedním z nich je princip společenské významnosti. Z tohoto hlediska je nejvýznamnější žena. Proto muž čeká, jestli mu podá ruku, nabídne tykání, proto jí drží dveře či pomáhá do kabátu. Ale jak tato pro nás běžná pravidla fungují při schůzkách s vrcholovými manažerkami? Pouze do určité míry. Žena ve vysoké pozici je stejný manažer jako muž. Proto klidně sama zaplatí oběd za oba, proto si u ní lichotkami o jejím půvabu většinou nikdo „nešplhne“.

Petr Studenovský nabízí srovnání: „Hlavně v USA je to s galantností vůči ženám ožehavé a může to člověka dostat i do problémů. Američané mají zkrátka zakořeněné jiné zvyklosti. Chcete dámě podržet dveře, ale ona začne protestovat, že to přece zvládne sama. To tam potkalo jednoho vysoce postaveného českého manažera, který chtěl takto ženu pustit první dovnitř, a ona na něj začala křičet, že je ,bloody European‘, tedy zatracený Evropan.“

S odlišným americkým přístupem se setkal i na svých přednáškách v České republice: „Když jsem před časem mluvil o společenské významnosti žen a projevech galantnosti s tím spojených, tak jedna paní, Američanka dlouhodobě pracující u nás, jen kroutila hlavou. Že prý jsou to všechno stereotypy, kterými bychom se neměli řídit.“ Zde tedy obecná rada neexistuje a muži se musí snažit řídit svojí intuicí. Jenže kdo kdy o nějaké mužské intuici slyšel, že…

Respekt k cizincům

Může se stát, že budete při obchodních schůzkách jednat s příslušníkem jiné kultury. Zde se rozhodně doporučuje nastudovat si tamější mravy, abyste nevědomky nevyvolali velké pohoršení, a nepřekazili tak celý byznys. Petr Studenovský uvádí pro ilustraci několik příkladů: „V arabském světě nepřichází v úvahu někomu podávat levou ruku, sahat s ní pro jídlo, něco si od někoho brát, protože levá ruka je pro ně nečistá. Stejně tak si nemůžete dát před

Arabem nohu přes nohu, protože byste ukazovali podrážku a to by pro něj byla naprostá potupa, to by se naštvaně zvedl a odešel.“

I asijští podnikatelé by mohli být šokovaní něčím pro nás zcela všedním. „Pokud jste s Japonci v restauraci, tak vás nesmí ani napadnout vysmrkat se. To by pro ně bylo, jako kdybyste se u toho stolu vymočil. Z jejich pohledu něco dostáváte ven ze svého těla, pak si to strčíte do kapsy a nesete si to domů. To nezkousnou.“

Vzhůru do společnosti

Rozpaky mohou vzejít i z pozvánky na významnou firemní událost. Věnujte pozornost textu, který na ní stojí. Pokud výslovně nezmiňuje, že je platná pro vás s doprovodem, tak není vhodné s sebou brát manželku ani nikoho jiného. Z večírku onu „nadbytečnou“ osobu sice nikdo nevyhodí, ale každý si bude myslet své. Dále si všímejte i různých zkratek. RSVP znamená francouzské „repondes s’il vous plait“, takže se očekává odpověď, jestli dorazíte. Pokud na pozvánce stojí „s. t.“, „sine tempore“, je vyžadován včasný příchod, naopak „c. t.“, „cum tempore“, dovoluje určitou časovou prodlevu.

Podobné příležitosti bývají často místem sblížení, kde si můžete s obchodními partnery i potykat. Také zde existují dané zvyklosti. „Dělá se ale u nás kolem tykání taková zvláštní show, připisujeme mu možná až moc velký význam. Přitom je to prosté. Tykání nabízí žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému. Ovšem pozor, když už k vám taková nabídka přijde, nesmíte ji odmítnout. Bylo by to celkem kruté, dotyčný by se cítil hrozně.“

A tím se dostáváme i k samotnému jádru etikety, jejímu smyslu, ať už je řeč o té společenské, či byznysové. Petr Studenovský uzavírá: „Společenská pravidla otupují hrany. Proto je máme – abychom si zbytečně neubližovali a chovali se k sobě ohleduplně.

5 častých přešlapů

1. Nerespektujeme společenskou hierarchii

Nesprávně jako první podáváme ruku nebo nabízíme tykání ženám, starším lidem či nadřízeným.

2. Nectíme předepsaný dress code

Neinformujeme se předem, co se na kterou příležitost hodí, a tápeme v termínech jako black tie, white tie či semi-formal.

3. Nevyznáme se v pravidlech stolování

Neumíme správně držet příbor, ubrousky chápeme spíš jako kapesníky a mobil necháváme na stole.

4. Podceňujeme první dojem i řeč těla

Přicházíme například s mobilem u ucha, při schůzce nevíme, co s rukama, neudržujeme správný oční kontakt.

5. Nepřikládáme důležitost online etiketě

V e-mailech nebo textových zprávách nedokážeme stručně popsat, o co nám jde, používáme smajlíky, odpovídáme s velkým zpožděním a podobně.

CategoriesNezařazené