K

Kdy přijde další krize

Krach investiční banky Lehman Brothers před deseti lety otřásl celým světem.

Firmy přicházely o zakázky, ve velkém se propouštělo a schopnost splácet dluhy klesala. Cesta z hluboké hospodářské krize trvala roky. Dnes ve světové ekonomice opět houstne nejistota a stále častěji znovu zaznívá otázka, zda se blíží další krize a kdy přijde.

Růst globální ekonomiky zpomaluje. A Mezinárodní měnový fond v dubnu zhoršil i její výhled do budoucna. Globální růst podle jeho prognózy letos zpomalí z loňských 3,7 na 3,3 procenta. Jedním z důvodů má být slabší růst v eurozóně, který fond již od začátku roku odhaduje na úrovni 1,6 procenta. Někteří ekonomové přitom tvrdí, že takové předpovědi jsou ještě příliš optimistické a Evropa na tom nakonec bude mnohem hůř. „Lidé podceňují to, jak Evropa zpomaluje,“ řekl v rozhovoru pro agenturu Reuters hlavní ekonomický poradce společnosti Allianz SE a vlivný investor Mohamed El-Erian. Podle něj bude mít letos eurozóna problém s tím, aby dosáhla alespoň jednoprocentního růstu.

Většina mezinárodních institucí se dnes shoduje, že nastává období ekonomického ochlazení. „Na trzích si můžeme všimnout, že roste inflace i úrokové sazby, což je běžné v pozdní fázi ekonomického cyklu. Vypadá to tedy, že po deseti letech od propuknutí světové hospodářské krize jsme opět došli až na vrchol cyklu,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Na světovou ekonomiku dnes působí negativně řada faktorů. Jedno z největších rizik pro světové hospodářství dnes představují především obchodní války a sílící protekcionismus. „Problém protekcionismu je, že kromě obchodních bariér vzbuzuje velké nejistoty jak v reálné ekonomice, tak na finančních trzích. A pokud se na politiku protekcionismu najede, tak tento přístup nějakou dobu přetrvává a vzbuzuje protireakce,“ vysvětluje hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč.

Omezování mezinárodního obchodu podle portfolio manažera NN Investment Partners Michala Špačka nejvíce ohrožuje přední světové exportéry. Jmenovitě Čínu, Evropu a Japonsko. Jednu z vůbec největších hrozeb dnes představuje především obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou. Obchodní spor, v rámci něhož na sebe dvě největší mocnosti uvalovaly cla, trvá od jara loňského roku. Narušení výměny zboží mezi státy vyvolalo zpomalování světového hospodářství. Americký prezident Donald Trump už v rámci své předvolební kampaně kritizoval, že se do USA valí záplava levného zboží z Číny a upozorňoval na rostoucí deficit Spojených států s největší ekonomikou světa. Ten loni činil zhruba 400 miliard dolarů. Bílý dům se proto pomocí cel snaží vytvořit tlak na Peking, aby snížil obchodní přebytek Číny vůči USA. Zavádění cel ze strany Spojených států je ale také reakcí na údajné krádeže duševního vlastnictví amerických podniků.

Obrat k lepšímu nastal v prosinci, kdy se Washington a Peking dohodly nejprve na devadesátidenním příměří s tím, že se během této doby budou snažit obchodní spory vyřešit a nebudou po tuto dobu na sebe uvalovat další cla. V březnu pak obě strany oznámily, že jsou jednání na dobré cestě, a rozhodly se, že období míru ještě prodlouží. To sice nadále trvá a jednání pokračují, situace se však začátkem května opět vyhrotila. Trump na svém twitterovém účtu oznámil, že zvýší současná cla na čínský dovoz, čímž srazil cenu akcií po celém světě. Jeho reakce byla velkým překvapením, ještě koncem dubna se hovořilo, že během několika týdnů padne finální dohoda a mocnosti uzavřou smír. Ten sice nadále zůstává ve hře, pravděpodobnější se však v současné době jeví možnost, že jednání ztroskotají (v době uzávěrky jednání nadále probíhala, pozn. red.).

Čínská ekonomika je na tom, co se týče růstu, nejhůře od roku 1990. Ve svém plánu pro letošní rok si stanovila cíl růstu hrubého domácího produktu na 6,0 až 6,5 procenta. Loni přitom tamní ekonomika rostla o 6,6 procenta. Čína je největším vývozcem zboží a druhým největším dovozcem na světě. V případě, že se nepodaří spor s USA vyřešit a Spojené státy budou pokračovat v uvalování cel, čínská ekonomika může ještě výrazně zpomalit. Pokud k tomu dojde, poleví i její poptávka po surovinách, strojích, automobilech a dalším zboží, na jehož exportu zase vydělává Západ a řada rozvojových zemí. Oslabení Číny tak bude znamenat také oslabení globální ekonomiky. Uvalování cel na Čínu ze strany USA navíc může podle analytiků v důsledku vést také ke zhoršení vztahů mezi Čínou a Evropou.

„Jestliže USA na čínské zboží uvalí vysoká cla, začnou ho Číňané ve větší míře dovážet do Evropy. To však může ohrozit mnohé evropské firmy, které nejsou připraveny na cenovou válku s levnější čínskou konkurencí. V případě, že bychom se proti dovozu bránili uvalením cel na Čínu, tak by hrozila odvetná opatření. To by silně poškodilo náš export a mohlo způsobit katastrofické následky,“ vysvětluje ekonom Štěpán Křeček.

Především však může výrazné zpomalování druhé největší ekonomiky světa, která táhne růst globálního HDP z více než jedné třetiny, zkomplikovat splácení čínských úvěrů. Peking, jednotlivé provincie, firmy i domácnosti jsou dnes pod zátěží obrovských dluhů. Podle agentury Bloomberg jejich výše dosahuje 34 bilionů dolarů, což odpovídá zhruba 270 procentům čínského HDP. Výhodné úvěry navíc v Číně často poskytují nebankovní instituce, které nepodléhají zdaleka tak přísné regulaci jako klasické banky. Právě zde spatřují analytici jedno z největších rizik, která by mohla vést až ke krizi celého finančního sektoru. Podobné té, která se odehrála v roce 2008 ve Spojených státech. „Pokud bychom chtěli ukázat na nějakou tikající bombu, asi největší dopad by měl právě případný kolaps čínského finančního sektoru pod tíhou špatných úvěrů,“ varuje analytik České spořitelny Michal Skořepa.

Co se týče uvalení cel na zboží dovážené do USA, to nezvažuje americký prezident Donald Trump pouze na Čínu. Hrozí jimi také Evropské unii. I v tomto případě Trumpovi vadí, že má unie v obchodu s USA výrazný obchodní přebytek a že evropská cla na dovoz aut jsou vyšší než ta americká. EU již uvedla, že pokud se americká hrozba naplní, odpoví vlastními odvetnými cly na vybrané americké produkty. Konkrétně by se cla mohla týkat například elektromobilů, které dodává automobilka Tesla podnikatele Elona Muska.

Uvalení amerických cel na dovoz aut a autodílů by podle analytiků výrazně zasáhlo českou ekonomiku. Ta se totiž ve velké míře opírá právě o automobilový průmysl. Podle analýzy Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická studia by v Česku mohlo po zavedení cel přijít o práci až 25 tisíc lidí a pro českou ekonomiku by to znamenalo ztráty až ve výši 26 miliard korun, což představuje přibližně půl procenta hrubého domácího produktu.

Hlavním problémem by přitom nebyl přímý vývoz do Spojených států, ale spíše do sousedního Německa. Právě tamním firmám dodávají tuzemští výrobci velké množství dílů, ze kterých se následně montují německá auta, a až ta následně míří mimo jiné také do USA. V roce 2017 vyvezli Němci do Spojených států auta a autodíly za více než 30 miliard eur, to je v přepočtu 770 miliard korun.

Na další růst Evropy bude mít významný vliv i odchod Velké Británie z EU. Pokud Británie opustí EU bez dohody a dojde na takzvaný „tvrdý brexit“, veškerý obchod s britskými ostrovy se bude nově považovat za obchod se třetí zemí. Vzniknou tak překážky v podobě cel. Opět se při vzájemném obchodu začne posuzovat původ dováženého zboží. Tvrdý brexit v neposlední řadě navýší administrativu a zkomplikuje logistiku kvůli přísnějším hraničním kontrolám i odlišným regulatorním požadavkům na zboží. Přestože podle analytiků nejvíce odchod z EU pocítí samotní Britové, negativa se dotknou celé Evropské unie.

Brexit bude mít přímý dopad i na Česko, pro něž Velká Británie představuje stabilně čtvrtý až pátý největší exportní trh. Zboží za více peněz než do Británie vyváželo Česko v posledních letech většinou už jen do Německa, na Slovensko, do Polska a Francie. Výhodou je i pozitivní bilance obchodu. V loňském roce činil tuzemský export do Británie víc než 205 miliard korun, do Česka putovalo opačným směrem zboží téměř za 83 miliard korun. Kvůli nejisté budoucnosti se dovoz zboží z Británie do Česka propadá. Za loňský rok klesl o 16,4 procenta. Export na ostrovy klesl o 2,5 procenta.

Řada analytiků přitom tvrdí, že pro Evropu by brexit neměl být zdaleka tím největším strašákem. „Pro Evropskou unii je větším problémem než brexit spíše předlužené jižní křídlo unie. V případě zpomalování ekonomiky se nepodaří udržet plánované rozpočty Itálie, Francie, Španělska a Řecka, což na trzích vyvolá velkou nedůvěru. Následkem toho mohou vzrůst úrokové sazby. To povede k dašímů růstu dluhů již dnes předlužených zemí,“ obává se hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček. Podle něj může tato situace vyústit až k dluhové krizi.

Rizikem pro Evropu mohou být podle analytiků i přílišné regulace v některých odvětvích. Příkladem může být automobilový průmysl. Evropská unie nařídila automobilkám, aby do roku 2030 výrazně snížily emise oxidu uhličitého u svých aut. Už koncem příštího roku se výrazně omezí množství CO2, které smí nové vozy za jízdy produkovat. Aby se výrobci do limitů vešli, bude pro ně zcela nezbytné rozjet výrobu a prodej aut s alternativním pohonem, především pak elektromobilů. Už příští rok plánují automobilky přijít na trh s desítkami nových modelů, které se obejdou bez tradičního spalovacího motoru. Pokud by se ukázalo, že některá z automobilek požadované limity neplní, platila by vysoké pokuty. Přílišný tlak na razantní snižování emisí může ale podle analytiků představovat riziko. „Především pak pokud politické požadavky na prodej aut s elektromotory předběhnou vývoj poptávky a automobilky nebudou schopny tyto požadavky splnit,“ vysvětluje analytik Michal Skořepa.

Automobilky mají dnes obavy především z toho, zda budou lidé elektromobily kupovat. Oproti tradičním vozům se spalovacím motorem jsou tato auta dražší, déle se dobíjejí a mají také kratší dojezd. Pokud se jim nakonec éru elektromobility podaří rozjet, může to ohrozit výrobce součástek do automobilů na benzin či naftu. Právě Česko je významným dodavatelem těchto dílů. Podle organizace AutoSap tuzemští výrobci autodílů utrží ročně více než 410 miliard korun. Přechodem na elektromobilitu je ohrožena čtvrtina z těchto tržeb. Takovou změnu by pak pocítila celá tuzemská ekonomika.

Přes řadu nejistot, které mohou mít negativní vliv na růst tuzemského i světového hospodářství, si musíme podle ekonomů připomínat i pozitiva. „Je třeba si uvědomit, že například bankovní sektor je v mnohem lepší kondici, než tomu bylo v předvečer krize v roce 2008. Platí to jak o Evropě, tak o USA. Centrální banky si v uplynulých letech vyzkoušely nové situace a reakce na ně, obecně načerpaly obrovské zkušenosti a rozšířily arzenál svých nástrojů,“ říká hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč.

Lépe než před krizí v roce 2008 je na tom podle ekonomů v mnoha faktorech také samotné Česko. „Máme vyrovnaný rozpočet, zatímco v roce 2007 bylo státní hospodaření v hlubokém deficitu, dále máme poměrně nízké zadlužení a rozumnou dobu splatnosti, historicky nízkou míru nezaměstnanosti a velké množství pracovních míst,“ popisuje Michal Špaček z NN Investment Partners.

Připomíná, že Česká národní banka má značné devizové rezervy a podařilo se jí zvýšit úrokové sazby na úroveň, ze které je může snižovat. Oproti tomu Evropská centrální banka či Japonská národní banka tento prostor zdaleka nemají. „Finanční systém v Česku vypadá stabilně a zadluženost občanů je relativně nízká,“ dodává Špaček s tím, že jen málo zemí na světě je na tom tak dobře jako Česká republika.

Podle zakladatele a investičního stratéga fondu NWD Global Multi-Asset Štěpána Tvrdého však má Česko i tak daleko ke stavu, ve kterém by česká ekonomika dokázala z případné světové krize mít i nějaké benefity. „Ohledně dopadu případné krize na Česko bude velice záležet na charakteru problému, a jestli zasáhne některé z našich citlivých míst,“ vysvětluje Tvrdý. V případě nové finanční krize je podle něj Česko poměrně silné právě díky již zmiňované dobré kondici bankovního systému a relativně nízkému státnímu dluhu. „Naproti tomu má Česká republika jakožto malá otevřená ekonomika silnou vazbu na země Evropské unie, zejména na Německo. Takže případné hospodářské problémy v tomto regionu bychom i tak výrazně pocítili, obdobně jako třeba pokles poptávky po osobních automobilech, jejichž výroba hraje v českém hospodářství dominantní roli,“ dodává Tvrdý.

Někteří analytici varují před současnou euforií ze stavu české ekonomiky ještě z jednoho důvodu. V posledních letech jsme tu sice měli rychlý růst, bez práce je nejméně lidí od poloviny devadesátých let a v tuzemských podnicích se v posledních dvou letech zvyšují mzdy často i dvouciferným tempem. „Za zatím poměrně skryté, nicméně do budoucna potenciálně nejvýraznější pokládám riziko domácího původu. Je to hrozba, že české firmy v rámci nynější euforie nadhodnotí poptávku po své produkci. Důsledkem takového omylu by bylo, že rychlý růst českých mezd, prozatím stále ještě potřebný a bez problémů únosný, bude trvat příliš dlouho. A česká ekonomika, která je zatím stále ještě zbytečně levná, a tedy příliš konkurenceschopná, se přehoupne do opačného extrému,“ upozorňuje Michal Skořepa z České spořitelny.

Přestože dnes světové hospodářství brzdí řada okolností, jako jsou probíhající obchodní války, hrozba brexitu či zpomalování růstu čínské ekonomiky, šance na propad podobný velké finanční krizi před deseti lety jsou podle analytiků aktuálně velice malé. Silný trh práce podporuje důvěru domácností a jejich poptávka po zboží a službách je velice silná. „Zároveň i velká část firem je v dobré kondici a vykazuje velmi dobré zisky. Na druhou stranu se však postupně objevují známky zpomalování a nebylo by moc velké překvapení, kdyby se do tří let objevila recese,“ říká Štěpán Tvrdý. „Největší centrální banky indikují, že jsou připraveny podpořit ekonomiku v případě problémů, což by mělo problémy tlumit, ale jak ukazuje historie, každá krize je svým způsobem v něčem jiná a rychlost reakce a účinnost dostupných opatření centrálních bank nemusí být stoprocentní,“ uzavírá.

CategoriesNezařazené