Ať o sebe člověk dbá jakkoliv precizně a věnuje péči libovolné množství času i finančních prostředků, bez sledování hladiny hormonů budou výsledky jeho snahy vždy jen poloviční.
Pro přirovnání nemusíme chodit daleko: u automobilu se přece také nestaráme jen o karoserii, ale především o motor. Srovnání hormonů s motorem přitom zdaleka není náhodné. Naše tělo bez nich totiž neumí fungovat.
Tyto molekuly ovlivňují celou řadu biochemických a metabolických dějů v organismu, a to jak lokálně, tak i v orgánech vzdálených od místa vzniku daného hormonu. V podstatě působí jako poslové informací mezi jednotlivými částmi organismu a jejich souhra řídí správný chod lidského těla. Koordinují vše od trávení a růstu až po chuť k jídlu, imunitní funkce, náladu i libido. Tělo je nedokáže nahradit žádnou jinou substancí, takže pokud se přestanou vytvářet, některé procesy nemohou proběhnout. Jestliže třeba tělo z různých důvodů neprodukuje inzulín, nezvládne pak metabolicky zpracovat cukry. Nevytvoří-li se dostatek pohlavních hormonů, nelze otěhotnět.
Tvorba hormonů podléhá v čase výkyvům. Část změn je dána věkem, jiné řídí denní rytmus – některé hormony se tvoří více v noci, ve spánku, jiné přes den. Podstatné je i to, zda jsme v klidu, či naopak ve stresu, popřípadě jak moc se fyzicky namáháme. Důležitým faktorem u žen je také menstruační cyklus a jeho přirozené fáze, při nichž kolísá hladina pohlavních hormonů. Přesný průběh změn hladiny hormonů závisí kromě času i na genetické výbavě, stravovacích návycích, kvalitě přijímané potravy, emoční stabilitě, na kvalitě spánku nebo užívaných lécích. Dojde-li v organismu k hormonální dysbalanci, může na ni tělo zareagovat menšími i většími obtížemi. Jinými slovy, za nejrůznějšími neduhy mohou stát právě hormony. A nejde vůbec o krátký seznam: nadváha, časté záněty, poruchy spánku, ztráta paměti, chronická únava a stres, úzkosti i deprese, bolesti svalů a kloubů, vypadávání vlasů, změny kvality kůže, pocit studených končetin, bušení srdce…
Prvním místem, kam by měl člověk při problémech zamířit, je ordinace. Přesto situace není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Podle posledních průzkumů například jeden z pěti Američanů trpí sníženou funkcí štítné žlázy, bez ohledu na věk. Více než polovina z nich o tom však neví, jelikož ani hormony štítné žlázy, ani protilátky proti ní nejsou běžnou součástí screeningu u praktických lékařů. Jak se tedy dozvědět, co je příčinou obtíží? Při poruchách spánku, chronické únavě a stresu, poruchách menstruačního cyklu a plodnosti se v praxi velmi osvědčilo testování hormonálních hladin nejen z krve, ale i ze slin. Výhodou je, že odpadá nepříjemný odběr krve, především však lze tímto způsobem zjistit dynamické změny hladin hormonů v souvislosti s fyziologickým denním cyklem. U vyšetření štítné žlázy je zase vhodná kombinace testování hladin příslušných hormonů a protilátek z krve s testováním funkce skrze reflexe a symptomy. Se stejnou, z krve naměřenou hodnotou hormonů bude totiž každé tělo hospodařit jinak. Příznaky a jejich intenzita se tak mohou značně lišit, přestože naměřené hladiny jednotlivých hormonů jsou stejné.
Po stanovení aktuálního hormonálního statusu následuje v případě nerovnováhy léčba. Nejjednodušší cestu představuje taková změna stravy, která napomůže organismu docílit návratu k rovnovážné hladině hormonů, například doplněním mikronutrientů či úpravou střevní mikroflóry. Je-li to nutné, lze přidat substituční léčbu. HRT (hormonal replacement therapy) čili syntetická náhrada chybějících hormonů je záležitostí přibližně posledních padesáti let. Poté, co se jí ujaly farmaceutické koncerny, se stala masovou záležitostí – a také velmi výnosným byznysem. Ne všechny syntetické náhražky jsou ovšem vyráběny zcela chemicky, získávají se třeba i z moči březích klisen. Další možností jsou tzv. bioidentické hormony (BHRT). Ty definujeme jako uměle vyrobené hormony, jejich chemické složení se ale velmi podobá hormonům produkovaným lidským tělem, mají tedy méně nežádoucích účinků. Obvykle se získávají zpracováním rostlin. Některé lékové formy bioidentických hormonů jsou předem přichystány v podobě pilulek, náplastí, krémů či gelů, jiné se připravují na základě lékařského předpisu podle individuální potřeby klienta. S úspěchem se také používají výtažky z rostlin, tzv. fytohormony. Na organismus mají obdobný účinek jako vlastní hormony a podávají se ve formě tinktur, čajů, lisovaných rostlin a podobně. Mezi známé zástupce této skupiny patří třeba kotvičník zemní, kontryhel, maca peruánská, drnek obecný, sója nebo jetel. V každém případě patří jakákoliv hormonální terapie do rukou lékaře. I při používání čistě přírodních zdrojů je možné se předávkovat, destabilizovat organismus, zhoršit příznaky nebo ve jménu zlepšení jednoho typu zdravotních obtíží zapříčinit jiné. Dávkování musí být přísně individuální a odpovídat výsledkům předchozích měření a podrobného vyšetření.
MUDr. Alica Anna Szabó pracuje na klinice Endala v Praze. Specializuje se na celostní a psychosomatický přístup v řešení hormonální nerovnováhy a neplodnosti.
Endala
