Barcelona už dávno není jen letní destinací. Dechberoucí architektura, michelinský gourmet, oceňované bary… Už balíte?
Jsou města, o kterých se říká, že nikdy nespí. A pak jsou ta, u kterých je to pravda. Barcelona tepe životem jako málokterý kout Evropy, topí se v jeho radostech, neskrývá svůj rozkošnicky bohémský temperament a nálada jejích nocí vás přiměje osvojit si frázi Me gusta. Oprýskané uličky Barrio Gotico inspirovaly Gaudího, Mira, Vidala, ale psal o nich i Hans Christian Andersen. Intimní romantiku skrytých patií zastíněných olivovníky střídá nikdy neutichají ruch tepny La Rambla s tržnicí La Boqueria a dynamice vln Středozemního moře omývajícího břehy města po jeho jihozápadní linii je protiváhou důstojné ticho katedrál strnulých v čase i prostoru.
Jediná svého druhu
Barcelona je jediným městem na světě, jemuž byla od Royal Institute of British Architects udělena prestižní Královská zlatá medaile za architekturu. Lví podíl na vyznění tváře katalánské metropole má asketický génius modernistické secese Antoni Gaudí, autor veledíla Sagrada Familia a dvaceti dalších objektů rozesetých po celé Barceloně. Chrám Sagrada Familia je mimochodem nejnavštěvovanější architektonickou památkou celého Španělska, a právě v jeho kryptě je Gaudí pohřben. Stále nedokončený svatostánek doslova překypuje symboly, a to nejen náboženskými, ale také přírodními. Jeho finalizaci, a tím i zmizení kovových koster jeřábů z panorama Barcelony, stále oddaluje respekt ke Gaudího přání a sice že stavba má být financována pouze z darů a dobrovolných příspěvků. Aktuálně je dokončení chrámu směřováno k roku 2026, tedy ke stému výročí Gaudího úmrtí. Náhoda? Ty v osudové Barceloně neexistují.
Michelin i street food. A co je víc?
Architektura, jídlo a noční život. Tyto tři pilíře tvoří identitu Barcelony a žádný z nich není slabší než ten další. Nad městem září celkem 29 michelinských hvězd, ale skvěle se najíte i v barech nebo přímo na ulici. Zdejší tapas představují záplavu autentických pokrmů na dvě tři kousnutí, přesto s nepřebernou škálou chutí. Ulice, to je plná pusa zážitků, Michelin k nim pak připojuje ještě renomé a prestiž. Tříhvězdové jsou v Barceloně hned dva podniky: ABaC šéfkuchaře Jordiho Cruze a Lasarte Martína Berasateguiho. Můžeme se dohadovat, který je zábavnější, oba koncepty nabízející fascinující zkušenost. ABaC je o něco odvážnější a modernější, Lasarte překvapuje precizností a má blíže k tradicím. Za prozkoumání ovšem stojí i jediná restaurace v Barceloně oceněná zelenou hvězdičkou za udržitelný přístup. Green Stars byly poprvé představeny v lednu 2020 a nově ji Cocina Hermanos Torres přidala ke svým dvěma klasickým hvězdám. Kuchyni vládnou dvojčata Sergio a Javier Torresovi a degustační menu v mikrokosmu jídelny soustředěné kolem ostrůvku, kde se jejich kulinářská show odehrává, představuje doslova jízdu nejlepšími místními ingrediencemi aktuální sezóny.
Collateral damage
Jednou z velkých covidových obětí, nad níž sklonil hlavu celý gastronomický svět, je elBarri, gourmet impérium excentrického génia a někdejšího kreativního motoru legendy El Bulli Alberta Adrii. Jeho barcelonská skupina pěti ambiciózních restaurací před pandemií držela čtyři michelinské hvězdy a jejími hlavními tahouny byly podniky Tickets a Enigma. Adria loni ohlásil definitivní konec elBarri, ale jednu restauraci přece jen udržuje při životě – Enigmu. Její koncept se nicméně radikálně změnil. V původním scénáři tady degustace sestávala ze čtyřiceti chodů podávaných v několika různých set-upech pseudoledového labyrintu a tvorba kuchyně oscilovala na hranici mezi vařením, chemií a uměním. Aktuálně je Enigma mnohem víc casual, funguje á la carte, a to jen ve všední dny večer. Menu reflektuje Albertovu posedlost kreativními tapas, Japonskem, ale mnohé si vzalo i z nikkei principů zaniklého podniku Pakta. Ikonické místo skupiny elBarri restaurace Tickets, která se stala pevnou součástí padesátky nejlepších restaurací světa, byla v březnu vzkříšena pod názvem Teatro, v režii nového vlastníka a pod vedením bratrů Iglesiasů. A ačkoli gastronomický zážitek již není tak opulentní, i snazší a levnější koncept odráží původní inspiraci.
Pokud před haute cuisine dáváte přednost tapas barům, pak je v Barceloně vaším place to be Plaza Real, Královské náměstí. Celý jeho obvod lemují podloubí obsazená v podstatě výhradně tapas bary. Výhodou zimního období jsou kratší fronty na volný stůl, najít ho tady v létě je totiž téměř mission impossible. Ať vkročíte do kteréhokoliv podniku na Plaza Real, neuděláte chybu, ale pro jistotu můžete obejít všechny kolem dokola – celodenní program zaručen. Máte-li nabitý itinerář a potřebujete jen jednu zastávku, ať je jí Ocaña. Typicky barcelonská lehce gotická wabi sabi patina všeho, co tady uvidíte, dodává interiéru podniku na mimořádném kouzlu. Večer tady zapalují vysoké bílé svíce a místní podání obyčejného červeného karafiátu na stole dokázalo rehabilitovat pověst této květiny. Pod restaurací v noci funguje intimně laděný klub s cocktail barem Apotheka a živou hudbou, který představuje skvělou scénu k zakončení dobrého dne a započetí ještě lepší noci. Buďte připraveni na cokoliv, ačkoliv je klub celkově elegantní, na programu večera může být třeba drag show. Prostě Barcelona.
Drinky z ráje
Ať už si jako zázemí pro večeři zvolíte kterýkoliv tapas bar nebo vyhlášenou restauraci, nezapomínejte, že Barcelona v noci, to je prostor pro spoustu objevů, takže zůstat v jednom podniku by byl hřích. Kam tedy dál? Prestižní žebříček The World’s 50 Best Bars každoročně vyhlašuje 50 nejlepších koktejlových podniků světa. Pro letošní rok se vítězem stal barcelonský Paradiso. Vcelku obyčejná prodejna pastrami ukrývá vchod do speakeasy baru se zaoblenými interiérovými prvky ve stylu Salvádora Dalího. Barcelona v letošním ročníku soutěže obecně zabodovala, v první desítce se umístily ještě podniky Sips a nekonformní Two Schmucks, a sice na třetím a sedmém místě. Druhý aktuálně nejlepší bar světa Tayēr + Elementary se nachází v Londýně a jeho spolumajitelem je barman českého původu Alex Kratěna.
Barcelona nocturna
Ovšem závěrečný drink nebo caña musí padnout v baru Mariatchi na Carrer dels Còdols. Nenápadný podnik ztracený v bludišti Barrio Gotico je proslulý pověstí ne právě uhlazeného klubu hippies a anarchistů, zavíračkou nad ránem, ale hlavně skutečností, že sem občas zavítá zpěvák Manu Chao – jednoduše proto, že mu to tady patří. Pravděpodobnost, že ho potkáte, vám nevypočítáme, co ovšem můžeme garantovat je autentický a nepřikrášlený vhled do barcelonského nočního života bez turistických klišé a přirážek, zato s častými spontánními koncerty. Dejte si domácí vermut a hoďte konvence za hlavu, i kdyby jen na půl hodiny. Spát pak můžete jít třeba do elegantního hotelu Almanac plného mramoru, kůže, lnu a umění – je odtud vzdálen zhruba čtvrt hodinu chůze. Rovnováha je v životě důležitá.
Almanac
Elegantní pokoje a apartmá hotelu Alamanac sice skýtají perfektní zázemí pro zpracování zážitků z eklektické Barcelony, nicméně pokud byste jich ještě nebyli nasyceni, nabízí se tady také posezení na okouzlující střešní terase vysoko nad městem s některým z řemeslných koktejlů od místních mistrů barmanů. Zatímco budete usrkávat drink vedle bazénu, nebo naopak u ohniště, pohled vám bude těkat mezi velkolepými tvary chrámu Sagrada Familia, horou Tibidabo za ním a ruchem ulic čtvrti Eixample pod vámi. Není právě tohle esence Barcelony?
Almanac ležící jen pár kroků od slavné Las Ramblas a náměstí Plaza Catalunya kombinuje hřejivé akcenty dřeva se zlatými detaily a nejpokrokovějšími technologiemi. Místní hotelová restaurace Virens patří k nejatraktivnějším gastronomickým novinkám ve městě. V menu sice nechybí organické pokrmy z ryb a masa, nicméně základem je zelená kuchyně v duchu nejmodernějších trendů. Šéfkuchař Rodrigo de la Calle, držitel michelinské hvězdy a spolupracovník legendárního Joela Robuchona, zde klade důraz na hvězdné provedení plant based pokrmů a je neuvěřitelné, co v jeho podání dokáže třeba jeruzalémský artyčok, ječmen nebo řepa v hlavní roli.
