V

Víkendové umění: Vyrazte na výstavu Tak daleko, tak blízko

Poohlížíte se po více kulturních zážitcích? Pak vyrazte do pražské Galerie Kuzebauch, která aktuálně láká na výstavu s názvem Tak daleko, tak blízko. Název výstavy nás uvádí nejen do zvláštně prostorového vztahu, ale i ke vzpomínce na ikonický epický film Wima Wenderse, který svou poetičností vztahů a dilemat mezi andělským a lidským světem okouzlil generaci 90. let.

 

Devadesátá léta jsou zároveň dobou, kdy se setkaly životní cesty Lady, Báry a Anny. Lada Semecká patří mezi etablované, mezinárodně uznávané vizuální umělkyně. Po absolutoriu VŠUP, v atelieru „Sklo“ profesora Vladimíra Kopeckého, a osmiletém působení tamtéž její profesní kroky směřovaly do japonské Toyama City Institute of Glass Art, kde působila jako pedagožka. Japonský pobyt v Ladě ještě více vyprecizoval jemnocitný vztah mezi materiálem a přírodními ději. Pro umělkyni je tak signifikantní velká senzitivnost, neokázalost či úzký vztah k přírodě. V poslední době pracuje především s fenoménem náhody a zvuku. „Zajímá mě obraz a prostor. Skrze hmotu skla vnímám atmosféru světa kolem sebe. Komunikuji s ním i skrze něj. Nějak mu rozumím a někdy mi právě samotný materiál vnukne myšlenku, poskytne mi čas i projekční plochu ji v sobě nalézt a formulovat.“

Barbora Křivská je absolventkou VŠUP, kde studovala v atelieru Sklo profesora Vladimíra Kopeckého. Právě zde měla možnost pronikat do tajů práce se skleněným materiálem, do jeho jedinečných světelných kvalit. Vladimír Kopecký byl a je pro Barboru velkým inspiračním zdrojem ohledně neortodoxnosti práce sklem, radosti z malby a barvy a celistvého pojetí tvorby. Propojujícím prvkem většiny Barbořiných děl je výrazná barva, lehkost a neobvyklost barevných kombinací, výrazná rytmika. Autorka se s lehkostí pohybuje mezi plochou a prostorem, barvou a grafickou strukturou, sklářským uměním a textilem, kresbou a malbou. Ladnost, se kterou se mezi žánry pohybuje, je svůdně přirozená.

Anna Polanská je taktéž absolventkou Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde studovala nejprve v ateliéru prof. Kurta Gebauera, poté u prof. Mariana Karla atelier Sklo v architektuře. Pro její tvorbu je charakteristická jak vizualita, tak haptičnost, důležitost detailu, který pomáhá určovat výrazový a filozofický význam daných děl. Její tvorba je úzce spjata se zájmem o krajinu a člověka a jejich provázané vzájemné vztahy. Právě příroda ve vztahu k člověku, zachycení přírodních jevů či reflexe proměnlivosti a pomíjivosti je její soustředěností. Ta se zrcadlí v každém jejím pečlivě odbroušeném tvaru.

 

Foto: Gabriel Urbánek

CategoriesNezařazené