Právem je jednou z nejvyhledávanějších výživových specialistek československé scény. Rovněž také zakladatelka konceptu MG COACHING. Ten udává trend novodobého směru nutriční terapie, dietetiky a moderní výživy. Markéta Gajdošová zakládá svou práci, která je pro ni zároveň i posláním, na studiu na předních zahraničních univerzitách a výzkumných institucích. Aktuálně je mimo jiné frekventantkou finálního roku studia RDN titulu v klinické výživě a dietetice na lékařské fakultě prestižní Florida International University v Miami. Není tak zcela pochyb, že když mluví o výživě, ví přesně, co říká.
Na jakých hodnotách stavíte svůj přístup k výživě?
V první řadě na individualitě a na kvalitě, a to nejen v otázce obsahu talíře, ale především v přístupu k němu. Výživa totiž ani zdaleka není „jen“ o jídle a kaloriích. Mou prioritou je přistupovat k ní komplexně a zasazovat ji do mozaiky souvislostí celé životosprávy. Výživa dokáže být mocnou zbraní, ale je jen na nás nakolik – a zda vůbec – jejího potenciálu využijeme. Pokud to jedinec udělá, pak má v rukou příležitost pozitivně ovlivnit svůj život v nečekaných sférách – v otázce zdraví, fyzického i mentálního výkonu, vizuální cílů a zkrátka všude, kde je to pro něj cílem. Mým cílem je být tomu nejlepším průvodcem.
Téma výživy je velmi komplexní. Existuje nějaký stručný návod, jak se v něm co nejefektivněji zorientovat?
Výživa je rozsáhlé a velmi moderní téma. Spousta lidí kvůli tomu hledá složitosti tam, kde nejsou, a nebo sahá do nešetrných extrémů. Kouzlo je přitom mnohdy v opaku, tedy v návratu k základům a k plnému respektu vůči tělu.
Zaručeně funkčním návodem je navrátit se ke konzumaci kvalitních, základních potravin namísto ultra průmyslově zpracovaných polotovarů a koktejlů potravinářského průmyslu, kterými regály supermarketů překypují. Pokud chceme, aby tělo dávalo nejlepší výsledky, musíme mu pro to nejdříve poskytnout nejlepší podmínky. A skutečně ho vyživit. Ve správné kvalitě, ve správném množství, se správným přístupem vůči sobě samým.
Je vůbec možné se nějak vypořádat se záplavou všech informací, které jsou k tomuto tématu dostupné?
V dnešní době není problémem, že by bylo informací málo, ale že je jich přespříliš a široká veřejnost se v nich poté ztrácí. Pokud něco slibuje zázraky na počkání anebo volá nutností radikálních změn, eliminací a restrikcí, je to okamžitě jasná červená vlajka.
Je také nutné podotknout, že je výživa je technicky vědní obor, a že je tak potřeba respektovat zákonitosti, které vychází z faktů a legitimně podložených zdrojů. Vždy doporučuji filtrovat, od koho jsou informace či rady přejímány a mít jistotu, že skutečně vychází z úst nutričních odborníků, kteří mají patřičné vzdělání. Jde o vaše zdraví, a to by nikdy nemělo být předmětem experimentů.
Co podle Vás dělá většina lidí špatně ani ne tak ve stravování jako právě ve svém přístupu k výživě?
Přesně tak, výživa se skutečně netýká jen samotného stravování. Osobně si ve své práci zakládám na psychologii výživy. Každá změna totiž začíná uvnitř. Přesně z toho důvodu dokáže být jídlo velmi citlivým tématem. Pojí se se spoustou emocí, pocitů, vzpomínek, mechanismů, návyků a mnohdy i strachů nebo limitujících přesvědčení. Náš vztah k jídlu je zrcadlem vztahu k sobě samým. Odráží náš sebe respekt a sebelásku. Jinými slovy lze říci, že jaký je náš vztah k jídlu, takový je náš vztah sami k sobě. A naopak. Proto se tolik vyplatí na této rovině pracovat a jednou provždy ji vyřešit. 
Výživa totiž není jen stravování…
Přístup k jídlu je alfa a omega. Náš jídelníček se může trávit sebe zdravěji a být naplánovaný sebelépe, ale pokud nás stresuje, omezuje nebo k němu cítíme nechuť, nikdy nebude plnit svůj potenciál. Minimálně ne dlouhodobě. Spousta lidí chce instantní výsledek a proto jsou ochotní sáhnout do slibných extrémů. Ty je pak ale uvězní v čarovaném kruhu pokusů, stresu, výčitek a vlastně všeho, jen ne výsledku, který pro svou spokojenost po fyzické i psychické stránce žádali. Jakkoliv to zní jako klišé, je opravdu nutné budovat dlouhodobý životní styl, nikoliv pátrat po zkratkách.
Jak by měl člověk, který je skutečně připravený, udělat krok směrem kupředu, správně odpovědět na otázku „Proč potřebuji ve svém životě výživáře?“
Neexistuje žádná správná ani špatná odpověď, protože kvalitní výživář by měl upgradovat váš režim kdykoliv. I v momentě, kdy máte pocit, že ho vlastně vůbec nepotřebujete. Pomůže vám totiž adresovat vaše cíle skrze nutriční rovinu, a na to je prostor vždy. Vlastně je takovým mým naivním přáním, aby se ze spolupráce s výživářem stala samozřejmost, kterou bych přála alespoň jednou v životě zažít každému.
Spousta lidí žije v domnění, že je spolupráce s výživovým specialistou na místě jen v momentě, kdy řeší urgentní zdravotní problémy, anebo kdy chtějí nastavit redukční dietu. Opak je pravdou. Kvalitní výživář může mít roli katalyzátoru pro zlepšení životosprávy v jakémkoliv okamžiku a v otázce jakéhokoliv cíle.
Nebude tedy příliš troufalé, když ten jediný motiv, který povede k tomu, abychom výživáře oslovili, bude touha po změně?
Vůbec ne. Naopak je to skvělý motiv a já ho plně podporuji. V praxi svým klientům velmi často říkám, že nemusí mít přesné pojmenování pro to, co, jak a proč chtějí. Stačí „jen“ cítit, že chtějí změnu, anebo že zkrátka chtějí něco lepšího.
Jak vypadá cílená komunikace mezi výživářem a klientem, kdy výživář je profesionál a klient je připravený naslouchat?
Na slově spolupráce vždy vyzdvihuji předponu -spolu. Mezi výživářem a klientem by měla panovat absolutní důvěra a symbióza. Výživový specialista tu nikdy není od toho, aby cokoliv soudil. Je tu od toho, aby pomohl. Pro výživáře by při této komunikaci mělo být klíčovou prioritou dokonale poznat svého klienta, a to včetně aspektů, které na první pohled vypadají, že s výživou vůbec nesouvisí.
Co by výživáře mělo zajímat jako první?
To, odkud začínáme, kde jsme a kam směřujeme. Jinými slovy stravovací historie, aktuální situace a také to, co bude záhy předmětem cílem změny nebo zlepšení. S tím se pojí skutečně detailní poznání režimu, nejen nutričního a sportovního, ale dovolím si říct životního. Pokud nevíme, co a proč měníme, potom to nemůžeme efektivně změnit.
A bez čeho rozhodně není možné zahájení žádné spolupráce? I kdyby jen na úrovni konzultací.
V mých očích je to detailní analýza stravování, stravovacích návyků a výsledků ‘tvrdých dat’ (včetně analýzy tělesné kompozice nebo krevních rozborů). Přála bych si říct, že je toto samozřejmostí, ale bohužel se v praxi mnohdy setkávám s tím, že tomu tak v našich končinách často není…
Je možné do jídelníčku promítnout i autenticitu osobnosti klienta? Ať už se jedná o skleničku kvalitního vína nebo dezert po večeři?
Dovolila bych si říct, že je to doslova nutností. Přihlédnutí nejenom k osobním preferencím, ale také ke stylu života a individuálním charakteristikám je součástí toho, co by výstupům práce vyživáře mělo dávat dovětek „na míru“. Funkční režim není o tom, vzdávat se toho, co máte ráda. Naopak je o nacházení způsobů, jak daný aspekt vložit do obrázku celého režimu tak, aby v něm dával smysl.
Jak se jako výživář díváte na stravování mimo domov?
Jako na něco, čeho se není potřeba bát. Jakmile pochopíte základní zákonitosti a naučíte se se svým režimem flexibilně pracovat, je to hračka. V momentě, kdy porozumíte potřebám svého těla, totiž dokážete s jídlem funkčně zacházet v jakémkoliv momentě, nejen v komfortu vlastní kuchyně.
Je podle Vás reálné spolupracovat a hlavně pomoct najít řešení pro někoho, kdo se většinu času stravuje v gastronomických zařízeních?
S jistotou ano, reálné to je. Nemám snad jediného klienta, který by se mohl (natož chtěl) stravovat výhradně pod taktovkou vlastních příprav. To by nebyl flexibilní režim, to by bylo vězení. Stravování v gastronomických zařízeních nebo při cestování je zkrátka součástí moderního fungování. Samozřejmě, obzvláště na začátku spolupráce bývá pro pochopení konceptu a patřičných změn důležité věnovat potřebný čas do základů, ale postupně je cílem naučit se totožné principy aplikovat do všech situací.
Kdybyste měla dát jen jedno doporučení, které na svůj život můžeme aplikovat ihned, aby se naše vědomé chápání výživy zlepšilo, jaké by to bylo?
Pokud by mělo být skutečně jen jedno, potom bych jmenovala škálu sytosti. Jinými slovy vnímat, že naše pocity hladu a sytosti nefungují jen na černobílém módu „mám hlad“ nebo „nemám hlad“, ale že je to kontinuální škála, která nám podává cenné informace a kterou bychom proto měli vyhodnocovat v průběhu celého dne.
Představte si to skutečně jako pomyslnou škálu od 0 do 10 (přičemž 0 je neudržitelný hlad, 10 nekomfortní přesycení). Cílem je pohybovat se mezi levely 5 a 7. Velmi pomáhá udělat si rychlou kontrolu, na jakém levelu se nacházíte před jídlem, během jídla, po jídle. Klidně i mezi jídly.
Pomůže to začít vědoměji vnímat signály, které tělo vysílá a které jinak zcela ignorujeme, což nás dostává do problémů. Je to jeden z nejefektivnějších kroků pro vědomé stravování. Časem se z něj stává automatická integrace, která vám pomáhá odlišit, co je hlad, co je chuť nebo kolik jídla a kdy potřebujete.
Co Vám žádný výživář nikdy neprozradí, ale Vy se o to s námi ráda podělíte?
Žádný výživář vám nikdy neprozradí, že pro skutečný úspěch nestačí perfektně nastavený kalorický příjem, anebo naopak jen důraz na kvalitu potravin. Není to pouze otázka správné kvantity a správné kvality. Jejich souhra je samozřejmě klíčem, ale aby mohla fungovat, je potřeba stejnou mírou důležitosti přihlédnout ke zcela opomíjeným faktorům – jak je na tom vaše trávení, hormonální rovnováha, mikrobiom, psychické zdraví… Protože tady skutečně všechno souvisí se vším.
