Radim Pařík, mezinárodní profesionální vyjednavač, autor knih, lídr, lektor a tlumočník do znakového jazyka přináší už 8. října na Pražský hrad konferenci s názvem Lídři budoucnosti. Co se na ní dozvíte a jak prezident Asociace vyjednavačů sám aplikuje znalosti z vyjednávání s teroristy do každodenního života nám pověděl v exkluzivním rozhovoru.
Co všechno zahrnuje význam slova vyjednávání? Co bychom v něm měli vidět?
Vyjednávání je vrcholnou disciplínou komunikace, verbální i neverbální. Vyjednávání nastává ve chvíli, kdy za námi někdo přijde a něco chce. Snadná vyjednávání zvládáme denně. Těžká vyjednávání poznáme takto – jsme na sobě závislí, tedy nemůžeme se dohodnout s někým jiným a nemáme plán B, máme společný cíl, na kterém bychom se chtěli dohodnout, zároveň existuje konflikt v tom, jak k tomu cíli dojít. Kdybych to měl přiblížit na konkrétním příkladu, tak to může být třeba vyjednávání doma o dovolené. Závislost v takovém případě znamená, že chceme jet jako rodina, tedy není možné jít za sousedy, když se s vámi nedohodnu. Společný cíl jsme si už určili, je to rodinná dovolená. A konflikt máme v tom, že vy chcete k moři a já na hory. Když zjistíme skutečné důvody pro dovolenou a společné průsečíky, může být výsledkem wellness hotel v Alpách nebo dovolená na Madeiře.
Jak vám vyjednávání ulehčuje každodenní život?
Teď už víme, že vyjednávání je kreativní způsob hledání řešení. A pokud se nám daří řešit problémy a konflikty mezi lidmi dohodou a následnou spoluprací, pak je to za mne ten nejzásadnější přínos. Když se ale podíváme kolem sebe, zjistíme, že hodně lidí je nespokojených, protože cítí určitou míru frustrace. Často nemáme, co chceme, protože si o to nedokážeme říct. Večer neřekneme, že chceme koukat na fotbal, protože ‘ona by to stejně přepla na Manželky’. Šéfovi neřekneme o vyšší plat, protože ‘on nám ho stejně nedá’. Je to strach z konfliktu, co nás vede do ještě větších konfliktů. Protože jsme z toho předpokládaného neúspěchu už předem naštvaní a když pak narazíme na nějakou drobnost, třeba zakopneme o plyšáka v předsíni, stane se z ní odpalovač atomové bomby. Ještě zmíním jeden pozitivní příklad. Můj kamarád Salva Badillo, španělský vyjednavač, který vyjednává s únosci a teroristy v jižní a střední Americe, říká: “Největší výhodou vyjednavače je, že kamkoliv přijde, všude ho rádi vidí, protože dokáže být empatický a naslouchat ostatním.”
Co jste se naučil od svých mentorů, kterými jsou ikonické osobnosti v oboru?
Mít za mentory a zároveň za přátele takové osobnosti jako Chris Voss, George Kohlrieser nebo Joe Navarro je neskutečně inspirativní. Chris Voss, asi nejvýznamnější světová postava vyjednávání, a lidé v Česku a na Slovensku jej budou znát jako autora bestselleru Nikdy nedělej kompromis, nás všechny učí, že máme být při vyjednávání i v životě empatičtí a respektovat druhé. George Kohlrieser, expert na leadership mi říká: „Vždycky se ptej, co strašného se lidem muselo stát, že se takhle chovají, když nám lžou, nebo se nám snaží ublížit.“ Joe Navarro, který odhaloval špióny a agenty KGB za studené války nebo radil prezidentům USA, mě v těžkých situacích uklidňuje, že nikdo není bezchybný, že i jeho, jednoho z nejuznávanějších expertů na řeč těla, lidé v běžném životě dokázali oklamat. 
V čem vidíte podobnost mezi vyjednáváním s teroristy a vyjednáváním na denní bázi? V zaměstnání, s partnerem…
Všechno spojuje jedna základní věc – jsme lidé a pracujeme s emocemi. Náš mozek je v podstatě jen lhář. On nám vysvětlí, proč jsme si ty kožené boty koupili předražené a o půl čísla menší. Na dotaz ‚jak se máš?‘ s klidem odpoví ‚dobře‘, přestože jdeme od zubaře s bolavou čelistí. Emoce stojí za více než 95 % všech našich rozhodnutí. A pokud dokážeme emoce navigovat, velmi pravděpodobně se dohodneme s teroristou, únoscem, se šéfem v práci i s partnerkou nebo partnerem doma.
Jak důležitá je řeč těla? Co všechno jste z ní schopný vyčíst?
Tělo na nás prozradí hodně. Je to nejdůležitější komunikační prostředek, kterým se domluvíme po celém světě. Z řeči těla vyčteme základní emoce člověka a emoce jsou univerzálním jazykem. Můžeme tak poznat skutečné záměry nebo pocity druhých lidí a zjistit, proč určitou věc dělají. To, že má někdo ruce křížem hned neznamená, že si udržuje odstup. Že nám druhý člověk nedokáže hledět přímo do očí neznamená, že lže. Tohle všechno mohou být přirozené projevy chování a my si je musíme naformátovat na základní úroveň, od které se pak odrazíme. Přestože se dá spousta věcí natrénovat, třeba schopnost ovládat pohyby rukou, jsou signály těla, které vycházejí z limbického systému, původní části mozku zajišťující naše přežití, a ovládat nejdou. Jsou to například nohy nebo oči. To jsou orgány těla, který v prvním okamžiku reakce vůbec nekontrolujeme vědomě, jinak bychom se totiž při každém zakopnutí váleli na zemi nebo bychom měli pořád nějaký nepořádek v oku.
Co nás čeká na konferenci Lídři budoucnosti?
Naprosto unikátní hosté, velmi zajímavá aktuální témata a jedinečný zážitek. Poprvé v životě do Prahy zavítá Chris Voss. Pozvali jsme i další významné osobnosti leadershipu, které mají obrovské zkušenosti a dokáží je skvěle předat publiku. Třeba Pavla Gomba z UNICEFu, David Vrba z České spořitelny, Daniel Digoň, ředitel Atalian CZ nebo Jaroslava Rezlerová z ManpowerGroup. A protože většina lidí, kteří na konferenci přijdou, jsou tahouni české a slovenské ekonomiky, tak je naše konference obrovskou příležitostí potkat nové obchodní partnery a navázat s nimi spolupráci v rámci svého byznysu. Nebo vytvořit byznys nový, i takové případy máme. 
Jak se bude konference týkat témat, jako jsou klimatické změny, válečné konflikty, ekonomické krize? Jaký vliv má nástup generace Z?
Témata konference vychází z evoluční potřeby vůdců, kteří nás ve snaze o přežití provází obdobími hlubokých krizí a vyostřených konfliktů. Zmíněné krize se stávají globálními, protože jsou nám díky zásahu médií a sociálním sítím výrazně blíž než kdykoliv předtím. A do debaty o budoucnosti musíme zahrnout generaci Z, protože je současnou nástupnickou generací a v přicházejících změnách bude hrát zásadní roli. Generace Z si globální výzvy uvědomuje, včetně změny klimatu, a prosazuje inovativní způsoby, jak vznikajícím problémům čelit. Konflikty, jako je válka, jsou často způsobeny špatným vedením a neschopností lídrů správně reagovat na opravdové potřeby lidí. Budeme proto hledat nové přístupy leadershipu v době geopolitických, ekonomických a společenských krizí.
Na webu o konferenci zazněla věta: „S krizemi přichází příležitosti pro psychopaty.“ Můžete to rozvést? Na co je třeba dávat pozor? Jak takovým situacím předejít?
Krizové situace odhalují slabá místa ve společností i v mezilidských vztazích, a právě toho mohou psychopati využít. Když lidé čelí nejistotě a stresu, jsou méně opatrní a jednoduše se nechají zmanipulovat. Protože psychopati obvykle postrádají schopnost empatie, je jejich předností schopnost v kritických okamžicích reagovat bez emocí, chladně a strategicky. Měli bychom se proto naučit rozpoznávat signály manipulace, podporovat ve společnosti kritické myšlení a naučit se jednat se složitými osobnostmi.
Co by o vyjednávání měl vědět každý z nás?
Každý by měl vědět, že vyjednávání není přetahovaná, není to ani licitování o ceně. Vyjednávání je společná tvůrčí cesta k nejlepší možné dohodě mezi dvěma a více stranami. Tak, abychom mezi sebou vybudovali pevný a dlouhodobý vztah a mohli s čistým svědomím pokračovat ve spolupráci a vyjednáváních i v budoucnu.
Který vyjednávací aspekt je v běžných interakcích přehlížený a mělo by se mu věnovat více pozornosti?
To je naprosto skvělá otázka. Je to právě empatie. Empatie, která znamená prostor bezpečí a vzájemný respekt. Hodně narážím na to, že když řeknu empatie, lidem se vybaví soucit. A navíc si myslí, že být empatický znamená s druhými souhlasit. Jenže tak to není. Všem bych jako základní trénink schopnosti empatie doporučil, naučte se mlčet. Totiž, když mluvíte, dozvíte se jen to, co už dávno víte. Nejen ve vyjednávání mají informace vysokou hodnotu. Ten nejhorší způsob, jak se něco dozvědět, je kladení otázek jako při výslechu. Když ale položíte jednu otázku, otevřenou, aby nešlo odpovědět jen ano nebo ne, a začnete druhým naslouchat, budete sami překvapeni, jak rádi, a co všechno vám řeknou. 
