Je jedním z nejuznávanějších tuzemských architektů, jeho vize proměnila celou jednu pražskou čtvrť a nyní tvoří městský dům inspirovaný kubismem. Na čem aktuálně pracuje Jan Aulík a v čem je jeho další projekt výjimečný?
Příležitostí k urbanistické rehabilitaci v centru Prahy není mnoho a navrhnout moderní a solidně působící městský dům s propracovaností detailů srovnatelných s historickou architekturou je další z řady projektů architektonické kanceláře Aulík Fišer architekti. Jde o obnovu dolní části ulice Radlické na pražském Smíchově, kde zchátralý stav administrativního objektu z druhé poloviny 70. let minulého století otevřel možnost vhodného dotvoření lokality vnitřního města jak z hlediska funkčního, tak architektonického.
„Být autorem architektonického návrhu překonávajícího průměrnou stavební produkci a navrátit moderní a nadčasovou bytovou funkci do ulice Radlická je důvěrou v naše bohaté zkušenosti od etablované developerské skupiny SATPO v rámci realizace nového projektu Rezidence Laurová. Posouváme hranice tradičního designu prostřednictvím inovativního využití tvarů, materiálů a technologií. Vytvořili jsme nový prostor, který odráží místní historii, hodnoty a sociální dynamiku v designu. Práce na tomto projektu je mi extrémně blízká, jelikož jsem na Smíchově prožil mládí,“ říká Aulík.
Těšil jste se na tento projekt víc než na jiné?
Na Rezidenci Laurová v Praze 5 se těším jednak z osobních důvodů, jelikož jsem v oblasti vyrůstal, zároveň ale i proto, že se jedná o náš první koncept skutečně městského domu v historické blokové zástavbě.
Co vše předcházelo tomu, než jste u Rezidence Laurová letos v červenci poklepali na základní kámen?
Jak je v naší zemi zvykem, předcházelo tomu několik dlouhých let získávání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Ten proces byl velmi dlouhý a jeho popis by profesionály nudil a laici by tomu nejspíš nevěřili. 
O zakázku vaše studio u společnosti SATPO soutěžilo, že?
Ano, vyhráli jsme díky velmi ambicióznímu cíli, který se SATPO sdílíme již od samého začátku.
Předpokládám, že jedním z diskutovaných faktorů byl i momentálně velmi důležitý aspekt udržitelnosti.
Samo umístění stavby v komplikovaném minibrownfieldu považujeme za přínos k udržitelnosti. Přes všechny složitosti je to lokalita situovaná u tramvaje a současně blízko přírody, tedy v místě, kde by lidé měli bydlet. Projekt má samozřejmě všechny obvyklé vlastnosti, jako je energetická úspornost, retence dešťové vody, zelené střechy a podobně.
Jaká byla vaše hlavní inspirace při navrhování architektonického konceptu Rezidence Laurová?
Inspirovalo mě především moje dětství, kdy byl na Radlické nesrovnatelně menší dopravní provoz a na protější straně křižovatky se v ustoupené uliční čáře nacházelo jakési maličké centrum Radlic s obchody. Dnes je tam parkoviště a zchátralá prodejna. Vyrůstal jsem nedaleko, v ulici K Vodojemu – v místě dnešní stavební jámy bylo úvraťové obratiště tramvaje Na Laurové, později na konci sedmdesátých let podivná administrativní budova s odříznutým obchodním parterem přístupným jen po mnoha schodech z chodníku, tedy pro začátek brownfield plný azbestu a dalších ekologických zátěží. 
Teď chápu vaši poznámku o přínosu k udržitelnosti už jen tím, že jste na místě začali s výstavbou.
Je to tak. Ale i přes současný neuspokojivý stav je místo křížení Radlické, Na Laurové a K Vodojemu nadále důležitým bodem historické části Radlic. Je odsud nástup do přilehlých přírodních prostředí Pavího vrchu, Kopce a Malvazinek. Naším hlavním cílem byla obnova a posílení tohoto místa architektonicky autentickou bytovou budovou se silným městským parterem a nárožím, jež by posléze iniciovala i revitalizaci protějšího prostoru křižovatky.
Projekt Laurová tedy značně posílí komunitní ráz okolí.
Radlice byly vždycky specifickým mixem autonomního městského prostředí podél ulice Radlické, jež je z jedné strany obklopena vilovou zástavbou na přilehlých svazích, a to ve smyslu architektonickém i sociálním, což považuji za hodnotu, kterou má smysl udržet. A Rezidence Laurová s velkou růzností bytů od malých garsoniér až po velké byty pro rodinu k tomu přispívá.
Jak bude Rezidence Laurová vypadat?
Projekt je situován na křižovatce ulice Radlické a přírodních vrchů Smíchova. Právě okolní zeleň jsme se rozhodli umocnit v rámci celého projektu. Rezidence Laurová tedy rezidentům nabídne řadu komunitních prvků, jako je vnitroblok či střešní terasa Sky Top. Vnitroblok bude na jih, směrem do zelených svahů, a budoucí majitelé bytových jednotek s dětmi jistě ocení, že právě pro ně zde bude i sdílený prostor uzpůsobený pro ty nejmenší. Společná terasa pak bude místo s fantastickým výhledem na všechny tři okolní zelené vrchy, jejichž svahy objímají spodní část Radlické ulice. Věříme, že terasa bude velmi využívaná, a tomu odpovídá i větší míra vybavení střešní zahrady s venkovní kuchyňkou. Samotné bytové jednotky pak budou v dispozicích od 1+kk až 5+kk s balkonem, terasou či předzahrádkou a jejich velkou předností budou mimo jiné vyšší světlé výšky či kvalitní koncové prvky finálního dokončení. 
Pokud byste měl jmenovat pouze jeden prvek, jenž je pro Rezidenci Laurová unikátní, jaký by to byl?
Z ulice Radlické je v této části krásně viditelný Vyšehrad, a to i z lidského horizontu. My jsme malým natočením arkýřů a nároží umožnili tento výhled východním směrem částečně i některým bytům severní fasády. Tedy nejraději máme tenhle jemný geometrický posun v rizalitech, který by měl budoucím majitelům bytových jednotek umožnit vidět Vyšehrad.
Při pokládání základního kamene jste mluvil o tom, že projekt Rezidence Laurová bude součástí transformace širší části Smíchova na moderní rezidenční čtvrť. Můžete to rozvést?
Na Smíchově probíhá výjimečná a velkorysá výstavba Smíchov City, jež se v dalších etapách přiblíží k ulici Radlické. Tento fakt bezpochyby příznivě ovlivní i revitalizaci městského prostředí v přiléhající dolní části ulice Radlické. Horní část Radlické prošla velkou transformací, kterou úspěšně zahájila centrála ČSOB, a následně v ní pokračuje velmi kvalitní prostředí čtvrti Nová Waltrovka. Střední část Radlické ale na své probuzení stále čeká a Rezidence Laurová by mohla být iniciačním krokem. I když samozřejmě k zásadní změně může dojít až po realizaci stále odkládaného Radlického tunelu.
Když jsme u nových čtvrtí, váš ateliér je do velké míry spjat s Brumlovkou a prací pro Radima Passera. Je to už téměř třicet let, co se v rámci celého dnešního komplexu postavila první kancelářská budova. Jak jste si Brumlovku představoval v počátcích, kdy jste začínali s první budovou?
Netušil jsem, že se těch budov zrealizuje tolik a že jich tak velký díl navrhne naše studio. Považoval jsem tehdy za optimistické zpevnění dnešní ulice Vyskočilovy, tehdy komunikace Vyskočilovy, nějakými třemi budovami. Dnes jich stojí v lokalitě sedmnáct, z toho dvanáct od nás.
A jak na vás Brumlovka působí teď?
Je to normální městské prostředí, zejména uvnitř lokality, i když linie budov podél komunikace 5. května nese stále důsledky Severojižní magistrály. To se může změnit až s její – bohužel stále odkládanou – humanizací. Dosud proporčně nižší podíl bydlení se postupně začíná dorovnávat.
Když to porovnáte s Rezidencí Laurová, je velký rozdíl pracovat na velkém územním celku, kam postupně přidáváte nové stavby? Je to výrazně jiný druh práce, než když pracujete na jednom samostatném domě?
Samozřejmě mě to baví, urbanistický koncept završený architekturou znamená plnou odpovědnost za území. Ale zas tak velký rozdíl to není, dům je vždycky ovlivněn svým okolím, ať už ho utvářel kdokoliv.
Jaký standard Rezidence Laurová nabízí?
Pod jednou střechou máte k dispozici služby recepce 24/7, možnost uložení zásilek a reprezentativní místnost pro pracovní či společenské schůzky. Ze seznamu standardů rezidenčního domu stojí za pozornost vyšší světlé výšky, rekuperace, příprava pro klimatizaci, přístupový čipový systém, kamerový systém, audio-video komunikační systém, přístup k vysokorychlostnímu internetu. Vjezdy pro automobily jsou vybaveny GSM bránou a čtečkou SPZ, celý objekt je bezbariérový. Samozřejmostí jsou parkovací stání, vyhrazený prostor pro kočárky, kola a koloběžky a v neposlední řadě sklep ke každé jednotce. 
Na čem si nejvíce zakládáte při tvorbě vaší práce?
Za celý tým architektů Aulík Fišer Architekti mohu jednoznačně říci, že v oblasti architektury se zaměřujeme zejména na nadčasovost našich návrhů, i když jsou to různě veliké objekty v různých polohách města. To se nijak nevylučuje s tím, že dokumentují i dobu a další okolnosti, ve kterých vznikly.
Dá se nějak definovat současná česká architektura? Má nějakou jednoticí linku? Třeba Dánové svoji architekturu definují jako human-centered architecture.
Neumím teď pojmenovat takovou jednoticí linku, to je asi spíš otázka pro teoretika architektury. Bylo tu něco ako česká přísnost, ale to taky nebyl nijak původní český přístup a nakonec se do něj zahrnovalo téměř všechno.
Je nějaký projekt od jiného architekta z nedávné doby, který vás nadchl?
Jednoznačně smuteční síň v Týnci nad Sázavou od Ivana Kroupy.
Máte nějaký vysněný projekt, který byste ještě chtěl realizovat? Bjarke Ingels mluvil při představení projektu Vltavské filharmonie o tom, že vrcholnou metou pro každého architekta je právě filharmonie. Jak to máte vy?
Tímhle způsobem vůbec neuvažuji, samozřejmě stavby pro kulturu jsou nejatraktivnějším zadáním, ale nezáleží mi na tom, jak jsou veliké.
Četl jsem, že máte rád optimismus a utopii 19. století. Je Vltavská filharmonie tím utopickým projektem, který Praha potřebuje?
Nevidím na tom návrhu nic utopického. Méně obvyklá forma sama o sobě nemusí představovat žádnou vizi nových možností člověka v budoucnosti. Praha ale nezbytně potřebuje současnou architekturu. Ta nemusí být specificky utopická, ale musí být kvalitní. A tuto laťku se společně s mým studiem snažíme posouvat.
Připravil: Martin Bajtler, foto: Archiv Jana Aulíka, SATPO
