Během šesti let dokázal proměnit legendární Grandhotel Pupp k nepoznání a udělat z něj místo digitální uvnitř, s puncem tradice navenek, přehlídkou českých prémiových značek v interiéru a západní klientelou, což ikoně Karlových Var vyneslo o sto procent vyšší návštěvnost. „Vracíme se ke kořenům. Když k nám přijede zahraniční host, nechceme mu ukazovat asijskou kuchyni. Chceme mu ukazovat tu českou, ale v tom nejlepším možném provedení,“ říká generální ředitel Jindřich Krausz.
Začal jste zostra, při vašem příchodu do hotelu jste prý udělal pořádek v předražených cenách kávy…
Nejsem původem Karlovarák, přišel jsem z Prahy, vůči které byla dosavadní cenotvorba v Puppu daleko vyšší. To mi nepřišlo zdravé. Použili jsme jednoduchý espresso index, na němž jsme ukazovali, že opravdu není možné, aby tu espresso stálo 130 korun, když ve všech evropských městech stojí v přepočtu pod stovkou.
Hotel, který hostí hollywoodské hvězdy i miliardáře, je svou rozlohou i tradicí natolik významný, že bych v jeho čele čekala spíš léty praxe ošlehaného padesátníka. Vám přitom bylo v roce 2017, kdy Pupp koupil Pavel Hubáček, majitel skupiny Creditas, a nominoval vás do funkce ředitele, třicet. Vnímáte to jako plus?
Na jednu stranu to byla výzva, na druhou stranu jsem měl osm let zkušeností s řízením podniků v segmentu pohostinství, a to není málo. Ale přece jenom Pupp je ikona a taková nabídka přijde jednou za život, tak jsem rád, že přišla zrovna mně. Navíc v tomhle věku, jehož výhodou je fakt, že máte pořád spoustu energie a drive věci měnit. A bylo to potřeba. Rozhodli jsme se s Pavlem Hubáčkem vrátit hotelu někdejší slávu, již míval za první republiky. Navíc je to rokem založení 1701 jeden z top deseti nejstarších hotelů na světě. Rozlohou je docela velký, má třicet šest tisíc metrů čtverečních užitné plochy, které bylo cílem nějakým způsobem scelit a zvrátit odliv klientely Karlových Varů, která sem jezdila na lázeňské pobyty a převážně pocházela ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Jak jste se toho chopil?
Rozhodli jsme se jít cestou diverzifikace, chtěli jsme zpět českého a západního klienta. Můj plán spočíval v návratu ke kořenům. Vždycky cestujeme proto, že chceme vidět místní kulturu, architekturu, umění a gastronomii – to je základní princip turismu. A všechny tyhle aspekty by do sebe měly zapadat místo toho, abychom se snažili dělat v Karlových Varech něco světového. Základní linka konceptu proto zněla – pojďme udělat luxusní český hotel, pojďme spolupracovat s nejlepšími lidmi ve svém oboru v České republice, pojďme vzdát poctu češství v tom nejlepším možném provedení.
Co to konkrétně znamenalo?
Začali jsme marketingem, kde jsme se spojili se studiem Najbrt a pomocí rebrandingu vytvořili novou identitu hotelu včetně nastavení značky a její komunikace. Zahájili jsme spolupráci s řadou českých brandů v luxury segmentu – na pokojích máme kosmetiku Klara Rott, hodinky na míru pro nás vyrobila značka Robot ve spolupráci s Rony Pleslem a předtím Michalem Froňkem ze studia Olgoj Chorchoj. Zastoupeny jsou u nás také lokální značky jako Moser nebo porcelánka Thun a loni jsme s Preciosou dělali velkou instalaci – obří lustr o váze 400 kilogramů. A od té doby, co jsem přišel, nedostanete u nás v hotelu jinou vodu než Mattoni, protože věřím tomu, že máme být hrdí na to, co máme, a když je to tak kvalitní a má to přesah do zahraničí, tak proč se snažit lovit v zahraničních vodách.
Jak tenhle směr přijali vaši hosté?
Musím říct, že klienti si toho také váží. I český klient je rád, že u nás vidí české značky. Samozřejmě je to dáno dobou, nemyslím si třeba, že by to před nějakými dvaceti třiceti lety bylo stejné. Ale vidíme trend vnímat hrdost na to, co máme, všude v západní Evropě. Když vezmeme gastronomii, tak u nás rádi podáváme svíčkovou. Ale má to kulturu, úplně jiné podání a připravuje ji jeden z nejlepších kuchařů v České republice, Ondřej Koráb, který dělá vše pro to, aby to bylo zas o několik stupňů výš, než jak to klient dosud zná. Totéž se děje v Itálii, kde taky neočekávám, že dostanu svíčkovou, ale těstoviny.
Kvůli čemu za vámi lidé nejčastěji jezdí?
Jednoznačně za relaxem. Když přijedete do Karlových Varů, najednou přepnete a odpočíváte. Naše cílová skupina jsou totiž lidé, kteří jsou v běžném život značně fyzicky nebo mentálně vytížení, a proto se o ně snažíme pečovat tak, aby se opravdu nabili energií. Pupp přitom nikdy nebyl typickým lázeňským hotelem, takže se ho z něj ani nesnažíme udělat. Ostatně první služba, kterou v roce 1701 poskytoval, nebylo ubytování, ale Saský sál. Šlo jednoduše o kulturu. Šlechtická smetánka, která jezdívala do Karlových Varů, se k nám chodila bavit. Až potom přišla na řadu gastronomie a ubytování.
Jak to máte rozdělené dnes?
Když je špatné počasí, tak si to u nás host opravdu užije. Nabízíme celý komplex služeb, počínaje kulturou, kdy pořádáme eventy až pro tisíc lidí, ať je to baletní show, koncert symfonického orchestru, nebo kabaretní show, přes wellness až po gastronomii, již u nás zastupuje řada gastronomických středisek jako Grandrestaurant, Becher’s Bar, Café Pupp, Malá dvorana nebo nová restaurace Meat & Bone Steakhouse. Za hezkého počasí si mohou klienti užít Karlovy Vary, jimž říkám malé Monaco, v krásném údolí říčky Teplé, kde je působivá architektura, ale jakmile vyjdete za Pupp, můžete se procházet v lesích nebo se projet na elektrokolech, která máme připravená pro hosty. Můžete si u nás naplno užít tři až čtyři dny.
Jak do toho vstupuje filmový festival, který se letos konal již po osmapadesáté?
Festival je známý v rámci Česka, ale už ne tolik v zahraničí. Karlovy Vary po deset dní v roce žijí filmovým festivalem, který je samozřejmě jejich symbolem, všude se koná spousta koncertů a večírků, takže si moc neodpočinete. Pro nás to je největší výzva, protože potřebujeme, aby k nám lidi jezdili i ve zbývajících 355 dnech, kdy město funguje v klidném režimu a jde primárně o relax.
Což se vám evidentně daří. Předpokládám, že struktura vaší cílové skupiny z hlediska národnosti se během let proměnila.
Top tři trhy, odkud k nám hosté jezdí, jsou dnes Německo, Česko a USA. Ale Američanů je v absolutním čísle třeba jen pět procent, většinu tvoří klienti z Německa a Česka, respektive Prahy a Středočeského kraje. Díky tomu nám za šest let vzrostla poptávka tak, že jsme v návštěvnosti vyrostli o 100 procent a obsazenost hotelu dosahuje ročně 80 procent.
Kromě přístupu jste od počátku měnili i podobu hotelu. Psalo se o plánu investovat do vybavení pokojů a servisních částí hotelu. Co všechno to obnáší?
Snažíme se ve spolupráci s naším týmem architektů a designérů, aby interiéry v hotelu místo těžké atmosféry, kterou někdy cítíte, když přijedete na nějaký zámek nebo hrad, vypadaly více fresh. Chceme, aby se u nás lidé cítili velmi dobře, a proto se snažíme pracovat se všemi smysly. Současně investujeme do energetiky, tepelného komfortu a rozvodu potrubí, což je něco, co host nevidí, ale z hlediska jeho pohodlí je to důležité. Před několika staletími třeba nikdo nepotřeboval wi-fi. Dnes je nedílnou součástí služeb, což ale znamená natáhnout a někde schovat desítky kilometrů kabeláže.
V jakém stadiu jsou rekonstrukce?
Kompletní rekonstrukci celého hotelu máme rozloženou na sedmileté etapy. Nyní jsme ve dvou třetinách, kdy máme proinvestovány nižší stovky milionů korun. Rekonstruujeme za provozu, což si můžeme dovolit díky tomu, že hotel má jako unikum dvě recepce. My tak dokážeme jednu část budovy zavřít a mimo sezonu od ledna do března tam dělat rekonstrukci, pak zase hotel naplno otevřít a za rok se k rekonstrukci vrátit.
Co je důvodem téhle strategie?
Díky ní dokážeme kontinuálně držet náš tým, který čítá dvě stě lidí. Kdybychom zavřeli hotel, probíhala by rekonstrukce mnohem rychleji, ale riskovali bychom, že se nám rozuteče personál, a to si nemůžeme dovolit. Právě oni jsou gros naší služby. Můžete mít sebehezčí produkt, architekturu nebo design, ale když bude chybět ten správný personál, který vnímá a chápe hosta, tak to nikdo nedocení. A sehnat na trhu kvalifikované pracovníky, kteří tohle opravdu umí, je v současné době ta největší výzva. Vždycky to byl problém, ale po covidu to akcelerovalo. Člověk ví, co by chtěl, ale v takovémto objemu sám nic nezvládne, proto je potřeba celá škála lidí, kteří táhnou za jeden provaz.
Tenhle spolupracující přístup byl potřeba hlavně během covidu. Jak se vám ho podařilo ustát?
Díky skupině Creditas, jež stojí za námi, jsme celý tým drželi po celou dobu pandemie. O to rychleji jsme se po jejím skončení vrátili na předcovidová čísla a rostli jsme a stále rosteme dynamicky až do dnešní doby. Covid nás nicméně naučil operativně a flexibilně měnit fungování hotelu ze dne na den. Jak jsem říkal, že se rádi vracíme k tradicím z první republiky, tak jednou z nich, k níž jsem se nechtěl vrátil, byl fakt, že Karlovy Vary historicky fungovaly jenom v sezoně od jara do podzimu a na zimu se prakticky zavíraly. S covidem jsme tuhle tradici obnovili a já doufám, že už ji nebudeme opakovat.
S kým jste poté bojovali o náklonnost hostů? Je vaše konkurence i v Praze?
Záleží na trzích, na něž cílíme, a dopravní dostupnosti. Díky tomu, že má Praha mezinárodní letiště, má úplně jinou strukturu klientely než Karlovy Vary. My máme dopravní dostupnost díky dálnici nejblíže s Německem a do budoucna to bude v rámci domácího trhu i s Prahou a obecně Českou republikou. Tempo výstavby dálnice z metropole k nám je dobré a podle mých informací by měla být města propojená v roce 2028. Protože ale máme historickou značku, snažíme se přiblížit spíš zahraničním projektům než tuzemským. Zajímavé přitom je, že většina podobných historických hotelů je přestavěná budova například cukrovaru nebo banky, zatímco Pupp byl od začátku stavěn jako hotel a postupně od konce 19. století přistavován, ať šlo o éru Rakouska-Uherska, nebo první republiku.
Když se ale podíváme na region Karlových Varů z hlediska ekonomické výkonnosti, příliš neexceluje. Jak to jde dohromady s vašimi plány?
Ačkoli je naše HDP na hlavu oproti jiným krajům Česka nejslabší, v případě cestovního ruchu máme největší zastoupení. Turismus Karlových Varů čítá přes 160 hromadných ubytovacích zařízení, přičemž z hlediska lůžek na obyvatele, jichž má krajské město necelých 50 tisíc, je to pětkrát více než v Praze. Karlovy Vary historicky nikdy nebyly založeny jen na domácím cestovním ruchu, vždy měly klientelu z celého světa, ať z Evropy, nebo Východu. Pro to, aby business fungoval, potřebujeme celý mix. Dálnice z Prahy to nezachrání, ta pomůže jen domácímu turismu. Proto teď řešíme letiště v Karlových Varech, které je sice funkční, ale z hlediska limitů nemá dráha potřebnou šířku a délku, aby k nám mohla létat nízkonákladová letadla typu Airbus A319.
Co s tím můžete udělat Vy osobně?
Protože sedím ve Sdružení Karlovarského kraje pro rozvoj leteckých linek, řešíme, aby šla další investice do rozšíření a prodloužení dráhy. Dotáhnout k nám železnici a rychlodráhu je kvůli geologickým podmínkám ve střednědobém horizontu nereálné, ale rozpohybovat letecké linky není tak těžké, jak by se mohlo zdát.
Připravila: Andrea Votrubová, Foto: Lukáš Dvořák
