Kořeny má v Africe, ale zároveň i na Moravě. Řeč je o Natalii Perkof. Právě díky svému rozkročení mezi kontinenty je pro ni téma objevování vlastních kořenů, tedy toho, co nás dělá tím, čím jsme, stěžejní. Ve své tvorbě se snaží najít a pochopit, zda životodárné kořeny jsou tam, kde jsme se narodili, vyrostli, žijeme nyní, či v místech, odkud pochází naše geny.
V díle Natalie Perkof se snoubí zájem o to, co běžně zůstává skryto pod povrchem, se zjevně každodenními situacemi. Zajímá ji podstata tělesnosti, ale i duše, která se v těle skrývá, neméně pak ve své tvorbě zkoumá lidské vnímání či spiritualitu. Nebojí se při tom používat kromě klasických malířských technik i netradiční materiály, jako jsou karbonové a karbon-aramidové tkaniny, a-crystaly či různé dřevěné dýhy. Právě experimentální materiály umělkyně využila například i v případě díla z cyklu Manuál přirozenosti, kde je postava ženy svýma rukama vrostlá do prostoru pod sebou. Ten je však prázdný a postava s rukama uvězněnýma v kořenech hledá, kde by je mohla zapustit. 
Kolektivní každodennost
K celému cyklu Manuál přirozenosti Natalie říká, že jeho název zvolila záměrně obecný a ve své podstatě trochu nesmyslný. Jedná se o zachycení určité ironie, protože život se nedá jednoduše sepsat do manuálu. „Každý den nějak vstaneme a máme třeba i plán, ale působí na nás nakonec nepředvídatelné vlivy. Série zahrnuje témata, která řeším každodenně já, moje okolí i společnost. Svět je propojený a stejná témata se objevují všude po celé zeměkouli, máme kolektivní vědomí a možná i kolektivní výzvy,“ popisuje vnímání lidské přirozenosti Natalie. Její obrazy pak jsou jakýmisi momentkami z běžného života, často jejího vlastního, protože v jednotlivých siluetách lze rozeznat postavu autorky samotné či její rodiny a nejbližších přátel. Ty nejprve často fotí a až poté zachycuje různými technikami a materiály na plátno. 
Cenné sbírky
Natalie Perkof se stává čím dál tím výraznější postavou scény současného českého umění. Žije a tvoří v Brně, její dílo však putuje po celé republice i do zahraničí. Spolupracuje také s architekty a různými institucemi. Vytvořila například site-specific instalaci pro Janáčkovo divadlo v Brně, stojí za velkoformátovou realizací v budově vinařství Obelisk či za fotografickým cyklem pro pražské Hrdličkovo muzeum. Letos bylo její dílo možné vidět například na výstavě v Národní galerii v rámci mezinárodního bienále Matter of Art a během Prague Art Weeku se zase stalo ústřední perličkou fascinujícího sběratelského bytu Ovenecká 33 na Letné. Nachází se také v mnoha soukromých a institucionálních sbírkách i mimo hranice Česka. 
Transplantace tradice
A jak vůbec Natalie Perkof přišla na práci s netradičními materiály, jako je třeba karbon? Před lety vycestovala navštívit zemi, odkud pochází její otec, tedy africkou Ghanu. Při svém pobytu byla naprosto fascinovaná tamními látkami i způsobem jejich výroby. Pro každou životní příležitost si zde totiž celé rodiny tisknou novou látku a z té poté šijí slavnostní oblečení. Natalie se po návratu z Afriky rozhodla, že by v Česku ráda našla něco, co bude k těmto africkým zvykům odkazovat, ale zároveň se bude vázat i k jejímu životu v Evropě. Chtěla najít vlastní materiál, který bude typický pro její tvorbu. S tímto záměrem se svěřila svému muži, který jí právě průmyslový karbon ukázal. „Opravdu mě to bavilo. Jeho struktura i světle černý odstín a začala jsem jej používat. Vyrábí se z něj lodě, kola, letadla. Všude, kde se používá plech, lze uplatnit i karbon. Jeho nejvýznamnějšími kvalitami jsou lehkost a pevnost. Spojuji v něm tak odkaz na tradici v Africe, ale i současné tendence při využívání nových materiálů,“ říká umělkyně. Ve spolupráci se svým mužem dokonce Natalie navrhla sérii kufrů, kabelek a peněženek právě z karbonu. 
Mezi realitou a snem
Volná tvorba je pro ni ale stěžejní, právě zde může naplno zkoumat lidské vědomí i to, co se skrývá uložené hluboko pod naší smyslovou zkušeností. Předtím, než vznikne dílo, má autorka nejprve jakousi představu, která je plná emocí a pocitů. Samotné dílo pak přichází v téměř meditativním stavu – proto mají obrazy Natalie Perkof tak silnou atmosféru oscilující někde mezi reálným a snovým světem. Nejsou přesným odrazem skutečnosti, ani jejím záznamem. Spíše esencí toho, co každý z nás denně prožíváme. A právě proto jsou divákovi situace na Nataliiných obrazech často důvěrně známé a promlouvají k němu s nečekanou hloubkou.
