DSC Gallery představuje díla belgického umělce Wima Delvoye, jehož inovativní a provokativní tvorba z něj učinila celosvětový fenomén. Delvoyova díla se vyznačují technickou sofistikovaností a konceptuální hloubkou, jež narušují tradiční umělecké konvence, například jeho tetovaná prasata nebo Cloaca, komplexní laboratorní mechanismus napodobující lidské trávení. Tato výstava je první samostatnou výstavou Delvoyovy tvorby v České republice.
Jako neokonceptuální umělec získal Delvoye uznání již v počátcích své kariéry, kdy propojoval vysoké umění s každodenními předměty. Jeho díla—od heraldických emblémů na žehlicích prknech přes plynové bomby s delftskými vzory až po fotbalové branky se zdobenými vitrážemi—překračují geografické, kulturní i myšlenkové hranice. Jak poznamenává kurátor Reiner Opoku, „Delvoyovo propojení tradice a průmyslového pokroku osciluje mezi uznáním a kritikou. Jeho tvorba povyšuje všední a proletářské, zatímco zároveň satirizuje samotnou podstatu umění, v tradici belgických konceptuálních umělců jako byl Marcel Broodthaers. Skrze tuto dynamiku Delvoye přetváří materiální kulturu subverzivně avšak s dotekem poetismu.“
Zásadním momentem Delvoyovy kariéry se stal rok 2009, kdy odkryl veřejnosti gotickou věž podél Canal Grande během Venice Biennale. Tato instalace byla následně vystavena v Musée Rodin v Paříži (2010) a v Jing’An Sculpture Park v Šanghaji (2012). Jeho skulptura Suppo, připomínající gotickou věž, byla později zavěšena uvnitř slavné skleněné pyramidy Louvru během jeho samostatné výstavy v roce 2012, čímž ještě více upevnila Delvoyeho pozici na mezinárodní umělecké scéně. 
Delvoye se poprvé zúčastnil Benátského bienále v letech 1990 a 1999, přibližně ve stejné době, kdy začal experimentovat s rentgenovými snímky, v nichž se odráží jeho fascinace vědou a technologií. Tato díla se zabývají nehmotnými aspekty lidské existence—láskou, duší, rasou—přesto jsou zachyceny pouze materiálním objektem, který odráží fyzickou realitu, ale zároveň naznačuje hlubší metafyzické otázky.
Nejkontroverznější část Delvoyovy tvorby je zapojení živých nebo taxidermovaných zvířat, dominantní motiv také této výstavy. Například jeho série Trophy (1999) představuje taxidermované jeleny v nepřirozených, provokativních pozicích. Delvoyova tetovaná prasata vzbuzují intenzivní debaty o etice využívání zvířat v umění. Skrze tato díla Delvoye zpochybňuje společenské normy a zkoumá, jak je umění komodifikováno a vnímáno jako investice. V závěrečné části výstavy se vedle série Tattooed Pigs představí i reinterpretace klasických soch a náboženské ikonografie. Tyto série nabízejí širší pohled do Delvoyovy tvorby.
Ohledně své série ,,Holy Family” Delvoye dodává: „Fascinuje mě propojení vědy a spirituality. Hlouběji jsem se zabýval evoluční teorií—přečetl jsem všechny Darwinovy knihy i díla Richarda Dawkinse. Náboženství je pro mě jako umělce stejně podnětné—umění samo o sobě může být formou víry.“ Tato série, v níž figurují sochy ukřižovaného Krista, stírá hranice mezi uměním, vědou a vírou a reflektuje proměnu spirituality ve společnosti.
Výstava Wima Delvoye nabízí kritický pohled na současnou společnost, přičemž odhaluje jeho hluboké nadhled nad materiálním světem a fetišistickou povahu sběratelství. „Jeho díla jsou protkána humorem, ironií a absurditou, přetvářejí akt podvracenosti v plně realizovaný umělecký koncept. Posouváním hranic a přijímáním protikladů Delvoye redefinuje umělecký projev a zve diváky do světa, kde se tradice střetává s transgresí,“ dodává Opoku.
