N

Nože pro generály, záchranáře i Jamese Bonda

Malý stříbrný nožík ve tvaru rybičky patří v Česku už několik generací k výbavě každého správného kluka.

Těžko by se našel někdo, kdo by se s tímto legendárním výrobkem někdy během svého života nesetkal. Nikdo už ale dnes nedokáže s jistotou říct, kdy se rybičky začaly vyrábět a kdo s tradiční podobou klučičí kudličky přišel.

Podle některých to bylo před 70 lety, jiní tvrdí, že už je to dokonce 100 let. Jisté je, že první kapesní nožík tohoto typu spatřil světlo světa v mikulášovické fabrice na severu Čech. Tam se rybičky vyrábí dodnes. „Rybiček ročně vyrobíme více než 200 tisíc kusů, jsou to zhruba dvě třetiny produkce, pokud jde o kusy nožů,“ říká mluvčí závodu Mikov Bedřich Jetelina.

Nožíři z Mikulášovic byli v Evropě proslulí již v 18. století. V jejich dílnách vznikaly jedny z nejlepších nožů, břitev, kordů, šavlí či tesáků. První výrobnu, která byla předchůdcem dnešních továren, na místě v roce 1794 založil obchodník Ignaz Rösler. Nožíři pro něj vyráběli nože, pilníky či srpy a on s nimi posléze obchodoval. Začátkem 20. století v lokalitě vyráběly nože více než čtyři tisíce lidí a v celém Rakousku-Uhersku se Mikulášovicím a přilehlému okolí na Šluknovsku přezdívalo podle vysoké koncentrace nožířů Solingen. Za druhé světové války z lokality mířily ve velkém chladné zbraně do sousedního Německa pro tamní armádu.

Dnešní jméno získala fabrika v roce 1955. Mikulášovický kovoprůmysl se zkrátil na Mikov. Výroba se za komunismu zvyšovala a rozšiřovala i do dalších měst. V 70. letech firma exportovala do více než 100 zemí světa a zaměstnávala přes 1500 pracovníků. „V dobách socialismu se vyráběly miliony kusů nožů ročně,“ popisuje Jetelina.

Dnes už Mikov miliony nožů ročně nevyrábí, pořád jsou to ale statisíce a společnost zůstává největším výrobcem v Česku. Typickým produktem je i nadále legendární rybička. Firma jejich existenci lidem neustále připomíná. Před pěti lety uvedla na trh deset takzvaných investičních rybiček, které byly z osmikarátového zlata s čepelí z damascénské oceli a s českým granátem zasazeným v oku. Loni na podzim pro změnu firma přišla s limitovanou edicí. Přesně u tisíce nožíků vyrobila střenku – tedy rukojeť – z recyklovaných kapslí od kávy. Pro Mikov limitovanou edici navrhl Michal Froňek z ateliéru Olgoj Chorchoj.

Rybičky jsou populární i v zahraniční. Mikov dnes své zboží vyváží do tří desítek zemí. Na úspěchu značky a jejích legendárních rybičkách se před časem snažila přiživit také konkurence z ciziny. „Před pěti lety se jedna firma pokusila okopírovat rybičku včetně našeho loga. Bránili jsme se právní cestou, zasáhla dokonce celní správa a mělo to soudní dohru. Firmě bylo nakonec nařízeno, aby nám zaplatila náhradu škody,“ popisuje Jetelina.

Mikov si zakládá na tom, že nože vyrábí i v dnešní době do značné míry manuálně. „To nejdůležitější na našich nožích je lidská práce. A chceme je tímto způsobem vyrábět i nadále. Samozřejmě tam, kde je to možné, zavádíme do výroby automatizaci. Ale naše nože nikdy nebude možné vyrábět jen strojově, ztratily by totiž svou jedinečnost a originalitu,“ říká Jetelina. Podle něj je tento přístup současně obranou proti velkokapacitní výrobě z Asie. „Naše výroba není o chrlení množství tuctových nožů za nízké ceny a zákazníci náš přístup oceňují. Nabízíme především to, co v Asii vyrobit nedokážou,“ dodává.

Přestože k Mikovu neodmyslitelně patří tradiční rybičky, z ekonomického hlediska pro firmu o stěžejní produkt nejde. Nožík je možné koupit zhruba za 80 korun a z toho ještě část připadá prodejci. Výjimku tvoří již zmíněné speciální edice. Například za investiční rybičky ze zlata zaplatil kupec 170 tisíc korun. K mání však bylo pouze 10 kusů.

Pro Mikov jsou čistě z finančního hlediska důležitější zavírací lovecké nože Fixir, se kterými chodili trampové do lesa už za první republiky, nebo například vyhazovací nože Predator. S nimi výrobce slaví úspěch právě i v zahraničí. Jeden takový s rukojetí z buvolího rohu dokonce posloužil Jamesi Bondovi ve filmu Casino Royale.

Ceny těchto nožů začínají zhruba na 1500 korunách, ale mohou stát i 15 tisíc. Záleží mimo jiné na tom, jestli je ostří z nerezové oceli nebo exkluzivní damascénské, která je dražší než stříbro. Vliv na cenu má pochopitelně i to, zda je střenka vyrobena z plastu, exotického dřeva nebo jiného materiálu. „Střenky z přírodních materiálů jsou samozřejmě dražší, protože jde třeba o paroh nebo ušlechtilé dřevo. Střenku je poté nutné zpracovávat pro každý nůž zvlášť, což vyžaduje vysokou kvalifikaci nožíře. Právě jeho práce se následně odrazí na finální ceně nože,“ vysvětluje Jetelina.

Vedle rybiček, loveckých či vyhazovacích nožů se v Mikovu vyrábí chladné zbraně přímo na zakázku. Patří mezi ně například pamětní kord, který při svém jmenování dostávají generálové policie. Zbraň nese znak České republiky a jsou na něm lipové listy. Rukojeť vypadá jako posetá kaviárem a tvoří ji kůže rejnoka. Před téměř patnácti lety také společnost jako první přišla s nápadem na nůž určený speciálně záchranářům. Prototyp dostali nejprve na zkoušku hasiči, kteří okamžitě přišli s připomínkami. Nožířům z Mikulášovic řekli, že by nůž potřeboval navíc řezák skla, očko, za které se může pověsit k opasku, a taky musí být žlutý, aby byl dobře vidět, když někde upadne. Přesně takový nůž s názvem Rescue začal v roce 2005 Mikov vyrábět. Až se zpožděním s podobným exemplářem přišli i někteří světoví výrobci.

Společnost chce jít i nadále dopředu a neustále vyvíjí nové podoby nožů. „Vývoj probíhá kontinuálně. Letos chceme přijít na trh s kompletní sadou kuchyňských nožů Ruby, zatím jsou na trhu první čtyři typy. A chystáme další zajímavé novinky,“ říká Jetelina s tím, že o nich nebude mluvit, dokud nepřijde ta pravá chvíle.

Již před časem se Mikov rozhodl do budoucna vsadit vedle tradičních, po několik desetiletí prodávaných typů nožů také na experimentálnější kusy. K tomu společnosti před několika lety výrazně pomohl designér Ondřej Němec, který pro Mikov začal pracovat ještě před maturitou. V tradiční nožířské firmě dostal za úkol vdechnout některým řadám nožů novou identitu. To se mu podařilo. Uznání od odborné nožířské veřejnosti i širší designérské komunity obdržel za celou řadu nožů Pocket. Právě o tyto nože je nyní velký zájem nejen v Česku, ale právě i v zahraniční. Němec posléze z firmy odešel. Společnost však i nadále spolupracuje s řadou významných designérů.

Přestože je Mikov proslulý především výrobou nožů, jeho produkce je dnes mnohem širší než v minulosti. „Samotné nože dnes tvoří zhruba třetinu výroby. Zbytek je potom ruční nářadí, průmyslové spojovače, kancelářská technika a nástrojárna,“ popisuje Jetelina.

 

CategoriesNezařazené