Český obchod se sneakerskami Footshop rychle roste a proniká do dalších zemí. Letošní tržby směřují překonat 800 milionů korun, nově úspěšný prodejce otvírá kamenný obchod v Bukurešti. „Nyní uvažujeme o Sofii, chceme jít do Bulharska,“ říká v rozhovoru pro Luxury Business zakladatel úspěšného prodejce Peter Hajduček.
„Teniskami žijeme, jsme zákazníci vlastního produktu…“
Na začátku to přitom mělo být všechno úplně jinak: „Chtěl jsem původně vytvořit skateshop, tedy se značkami jako DC, které jsou se skateboardingem spojeny a mají přesah do lifestylu,“ přiznává Hajduček, který má vedle bot ještě jednu vášeň: obrazy, investice do nich, sbírání, půjčování pro výstavy…
Kde se vzal váš vztah k botám?
Jako kluk jsem jezdil na skateboardu a u toho jsou tenisky důležitou součástí. S rodiči jsme jezdili boty nakupovat do Maďarska. A právě odtamtud pocházely moje první legendární tenisky Osiris D3. Byly celé červené a taky dost drahé, což byl trochu problém, protože doma nikdo tak drahé boty neměl. Šetřil jsem na ně asi rok. Bylo mi jedenáct a peníze jsem měl nasbírané z Vánoc, narozenin a tak podobně. Nosil jsem je pak každý den, než mi je máma po dvou letech vyhodila, protože už byly hodně potrhané. Já se těch bot ale nechtěl vzdát, tak jsem si od nich schoval aspoň krabici. Tu mám dodnes.
Prodávali jste Osiris ve Footshopu?
Šlo o první značku, kterou jsme měli. Poměrně rychle jsme s ní ale skončili, když jsme se přesunuli od skateboardingu k lifestylu.
Když jste zakládal v roce 2011 Footshop, bylo to v rámci bakalářské práce. Čekal jste, že to jednou bude váš hlavní byznys, navíc takto úspěšný?
Byl to projekt. Já od mala vyvíjel webové stránky a pak jsem si založil on-line marketingovou agenturu. Chtěli jsme pracovat pro e-shopy, ale nemohli jsme získat žádný zajímavý. Neměli jsme zkušenosti. Tak jsem si říkal, pojďme udělat vlastní, na kterém si to vyzkoušíme, a získáme na to pak klienty. No a tak vznikl Footshop.
Jak se vám dařilo ze začátku prodávat?
První měsíc jsme neprodali nic, pak jsme prodali první pár bot. Začátek byl velmi pomalý. První rok jsme měli tržby jeden milion korun, další rok 3,5 milionu, pak 12 milionů. Zdá se to jako dobrý růst, ale mít tržby 12 milionů korun, to znamená zhruba pokrýt provozní náklady. Pak jsme ale skočili na 80 milionů a pak na 200, 400 a 600 milionů. Letos očekáváme, že to bude 800 milionů na tržbách. Takže to začalo pomalu a kolem roku 2014 a 2015 jsme začali růst většími čísly.
Kdy jste se z obchodu pro skejťáky přerodili do současné podoby?
Lifestyle přišel prakticky okamžitě. Velmi rychle jsme pochopili, jakou cestou se vydáme. Důležitým milníkem pro nás byl rok 2014, kdy jsme otevřeli první kamenný obchod. Velkým značkám hodně záleží na prezentaci produktů v kamenných obchodech, dokud jsme fungovali jako e-shop, neměli jsme pro ně takovou váhu. Obchod se nám podařilo otevřít na skvělém místě, v Bubenské v Praze, v budově plné subkultur. Bylo tam The Chemistry Gallery, Yemi tam měl školu tance, značka Life is Porn tam měla store, architekti tam pracovali. Kdo šel do té budovy, ten o nás brzy věděl. Naši dodavatelé rychle pochopili, o jak zajímavé místo jde a že právě tohle může být budoucnost retailu. Že nemusíte prodávat jen v mainstreamových obchodech v ulicích, ale právě v podobných komunitních hubech. Vyčnívali jsme natolik z místního standardu, že k nám začali zástupci velkých značek vodit své návštěvy ze zahraničí. Když třeba do Prahy přijeli lidé z Portlandu z Nike Headquarters, lokální zastoupení je vzalo k nám, protože chtěli ukázat něco netradičního. Ze stejného důvodu k nám přijeli lidé z německého Adidasu.
Takže jste si získali pozornost…
Významné značky o nás začaly mít rychle povědomí, a to nejen lokálně, ale i globálně. Rok po otevření obchodu se nám podařilo dostat se do skupiny Adidas Consortium, kde je jen osmdesát obchodů z celého světa. Díky tomu jsme získali tenisky Kanye Westa a přicházely další spolupráce. Postupně jsme otevřeli další obchody. Dnes máme čtyři, dva v Praze a po jednom v Bratislavě a v Budapešti. V listopadu otevíráme další v Bukurešti. Máme e-shop ve čtrnácti jazycích a zaměstnáváme 200 lidí.
O jaké značky je dnes největší zájem?
U nás stále výrazně dominují značky Vans, Adidas, Nike a New Balance. Co nám výrazně roste, jsou prémiové značky jako Y-3, což je taková více prémiová značka od Adidasu. Jsme také velmi rádi, že se nám podařilo získat značku Comme des Garçons, která je žádaná po celém světě. Můžeme ji prodávat pouze v kamenných obchodech, zatím jen v Bratislavě a Budapešti. Funguje nám také A.P.C a John Elliott, které jsou známé hlavně ve Velké Británii a Americe. Hodně nám roste prodej doplňků a dalšího oblečení.
Dá se říct, jak velkou část vašeho byznysu tvoří limitované edice?
Je velmi těžké určit hranici, co je limitovaná edice, a co už ne. Obecně ty nejlimitovanější tenisky tvoří do deseti procent našich tržeb. Vytváří nám ale asi padesát procent našeho obsahu, který komunikujeme. Jde o něco, čím se prezentujeme a co je pro nás důležité. Takže to není jen o tržbách. Naopak, my můžeme tyto edice jednoduše prodat přes náš web, a to za pár minut, místo toho ale organizujeme speciální eventy, protože se chceme ukázat a budovat image.
Jak prodej limitovaných edicí probíhá?
Pokud nejde zrovna o dvacet párů, ale třeba o sto, snažíme se dostat aspoň deset až dvacet do každého našeho obchodu. Chceme, aby tam lidé fyzicky přišli, strávili spolu čas, a my tím budovali offline komunitu. Samotný výběr pak probíhá tak, že objednáme catering, DJ, zájemci o boty vyfasují čísla a probíhá klasické losování. Kdo je vylosován, ten si může boty koupit. Pro mnoho lidí je to často překvapivé, že zájemci o boty soutěží o to, aby si mohli něco koupit za plnou cenu.
Teoreticky byste mohli pořádat aukce a tu cenu ještě šroubovat…
Pravdou je, že někteří zákazníci tenisky přeprodávají dál za vyšší cenu. Boty už se nekupují pouze jako módní doplněk, ale i jako investiční kus. Je to novinka posledních let. My máme zároveň on-line nástroj, který nazýváme Releases. Do něj se mohou přihlásit lidé z celého světa. Poskytnou nám údaje a následně náš IT systém losuje vítěze. Tomu se pak automaticky strhne platba z karty a odesíláme mu tenisky. Je to opravdu skvělý nástroj a získali jsme za něj několik ocenění. Poznáme díky němu mimo jiné skutečnou poptávku. Sice máme třeba jen padesát párů, ale přihlásí se nám o ně sto tisíc lidí. Zároveň tímto způsobem nasbíráme sto tisíc e-mailových adres, díky čemuž můžeme oslovit zákazníky s dalšími produkty.
Mluvil jste o teniskách jako o investici. Dá se říct, o kolik může až stoupnout cena páru ve chvíli, kdy se limitovaná edice rozprodá?
Tenisky dnes jako investiční věc skutečně fungují. Existuje několik známých osobností, které v nich mají investovány miliony. O kolik cena vzroste, to je individuální. Záleží na příběhu, počtu kusů a také na distribuci. Známější kusy se prodávaly původně třeba za 100 až 200 eur maloobchodně a dnes mohou mít cenu deset tisíc eur, klidně víc.
To asi nejsou boty, které by člověk nosil… Kupují si lidé u vás často boty s tím, že je neplánují nosit?
Často. Naši zákazníci mají doma běžně vystavené boty. Nedávno vyšel rozhovor s DJ Wichem, kde zveřejnil fotky svého botníku. Je to nádherná velká místnost, kde jsou jen boty. Lidé s tím takto dnes pracují.
A vy doma máte vystavené tenisky?
Nemám, ale pracuju na tom. Přiznám se, že je mám tak různě po skříních. Ale těším se, až to změním a udělám si pro ně speciální poličky.
Nedávno jste začali spolupracovat s Dodo, a tenisky od vás tak zákazník dostane do pár hodin. Jak je tato služba pro vás důležitá?
Je to vlastně reakce na vstup zahraničních firem, které do Česka posílají boty z Německa nebo jiných zemí. Snažíme se ukázat zákazníkům naši výhodu. Tím, že jsme lokální firma, máme celý sklad v Praze. Díky tomu dokážeme celý sortiment doručit v ten samý den, což si myslím, že je opravdu konkurenční výhoda a chceme v tomto ohledu ještě posilovat.
Letos jste vyrazili do regionů. Jak to dopadlo?
Zatímco v Praze děláme spoustu akcí, lidé z Českých Budějovic či jiných měst nás mohou vnímat jako obyčejný e-shop s teniskami. To nechceme. Proto jsme vymysleli tento projekt, kdy během jednoho měsíce objíždíme čtyři města. V každém jsme týden a přinášíme tam Footshop kulturu. Pořádáme tam koncerty, setkáváme se s lidmi a přinášíme další aktivity. A samozřejmě přivážíme i tenisky.
Jaké máte plány do budoucna?
V listopadu otevíráme obchod v Bukurešti a další rok bychom zřejmě uvažovali o Sofii, chceme jít do Bulharska. Díváme se i do dalších měst, kde bychom mohli mít kamenný obchod. Zároveň budeme otevírat další on-line trhy. Příští rok přijdeme s dalšími vlastními teniskami. Loni to byly první ve spolupráci se značkou Kangaroos, letos nám vyjde další edice. Příští rok na jaře budeme spolupracovat s větší značkou. Nemůžeme zatím prozradit s jakou, ale jde o jednu z „top 5“, které prodáváme. Bude to pro nás velký mezinárodní úspěch a další milník. Vedle toho chceme nabírat lidi do IT, naším cílem je být více technologickou firmou. Také chceme lépe definovat naše další aktivity. Například se ještě více zapojovat do společenských témat.
Plánujete do budoucna jít třeba i do západní Evropy?
Ambice je zatím držet se v zemích, ve kterých ještě trh není tak rozvinutý. Hezké na tom je, že do těchto zemí vnášíme něco nového a máme vliv, to nás baví. Když jsme například přišli do Budapešti a bavili se tam s lidmi, nechápali, proč se jich ptáme na tatéty, grafiťáky a umělce, když prodáváme tenisky. Vysvětlovali jsme jim, že tak fungujeme, že to je náš koncept spojovat tyto věci dohromady. Po roce a půl cítíme, že to tam lidé chápou a máme jejich podporu. Z dlouhodobého hlediska nás zajímá i Berlín, Paříž nebo Londýn. Máme ambice jít do západní Evropy. Zatím ale cítíme, že jsou tam jiní hráči, kteří již naši práci udělali. Existují tam subkultury napojené na tenisky. Dokázali bychom si představit stát po jejich boku, ale nemyslím si, že bychom do jejich prostředí teď vnesli něco nového a silného. Pracujeme ale na tom, abychom mohli přijít třeba do Paříže a říct: „Přicházíme ze střední Evropy, vážíme si toho, co tu děláte a chceme to doplnit. Máme tu české, maďarské a rumunské značky, které také vytvářejí kvalitní streetwear, a to vše doplňujeme o americké a západoevropské značky. Vše navíc propojujeme s kulturou mladých lidí a uměním.“ To jsou ostatně naše hlavní pilíře: práce s mladými lidmi, podpora mladé kultury a pozvedání kvality retailu. Až budeme mít tyhle tři pilíře silné, můžeme jít do západní Evropy.
Jste známí tím, že máte velké publikum na sociálních sítích. Jak s tímto vlivem pracujete?
Nedávno mi jeden člověk říkal, že vnímá Footshop jako firmu, která dělá sociální sítě a vedle toho prodává tenisky. Je to pro nás skutečně důležitá součást byznysu. Instagram nám pomohl vyrůst. Člověk tam dá hashtag Adidas nebo Nike a osloví obrovské množství lidí, je to univerzální jazyk. Díky tomu jsme se dostali za hranice. Do budoucna chceme víc působit jako médium. Je to velká hodnota i pro dodavatele. Vědí, že když nám dají kolekci, tak ji dobře odkomunikujeme. Chceme mít také pozitivní vliv na mladé lidi. Proto jdeme do sociálních témat a komentujeme dění ve společnosti, které se nás ani nemusí týkat. Považujeme za správné například odsoudit rasistický útok, nebo naopak podpořit LGBT komunitu a ovlivnit tím názor mladých lidí směrem, který považujeme za správný. Přináší nám to sice často spoustu nenávistných komentářů a asi by bylo jednodušší tato témata ignorovat, přijde mi ale, že v tomto musíme mít vyšší cíle, než se každému zalíbit.
Footshop
