Naďa Daduliaková je ambasadorka značky Gismondi 1754 pro Českou republiku, značky, jejíž šperky vyráběné s láskou a s velkým podílem ruční práce si již sedm generací uchovávají jedinečnost a nadčasovost.
Massimo Gismondi ctí rodinné dědictví a zároveň chce nabízet šperky přitažlivé pro dnešního zákazníka. Jaký ale bude zákazník po koronavirové pandemii? Jak moc změní podnikatelské prostředí krize po covidu-19? „Záleží jistě na oboru a na velikosti firem,“ říká Naďa Daduliaková. „My od samého začátku pracovali s českou a slovenskou klientelou, jen minimálně jsme cílili na turisty, takže pro nás není ten dopad tak tvrdý. Massimo v prohlášení reagujícím na celou situaci vysvětloval, že své práci obětoval svůj život, ale i když prožíváme těžké období, on teď tvoří víc, víc pracuje, protože to chce překonat, život se nezastavil. Svět před pandemií koronaviru a po ní už nikdy nebude stejný. Přála bych si, aby přetrvala ta sounáležitost, která se projevila třeba při šití roušek.“
Byla vaše cesta od šperků k byznysu, nebo od byznysu ke šperkům?
Na začátku všeho stojí moje láska ke šperkům – co si pamatuji, když jsem viděla cokoli, co se třpytilo a dalo se dát na prst nebo omotat na ruku, to bylo moje. Studovala jsem ekonomku, roky jsem dělala politický a reklamní marketing, pak jsem měla vymodleného syna a v podstatě jsem přestala pracovat. A právě moje záliba ve špercích mohla za to, že jsem se před lety seznámila s rodinou Gismondi. Nejprve jsem byla klientkou, později se z nás stali přátelé. A protože jsem jejich šperky nosila a občas některá z kamarádek přišla s tím, že by chtěla také podobný, vždy jsem zprostředkovala obchod mezi nimi a Massimem. A byl to jeho nápad, abych otevřela Gismondi butik v Praze. Zprvu jsem se tomu bránila, protože jsem byla přesvědčená, že nebudu mít ani tušení, jak vést obchod, co s marketingem kolem šperků… A Massimo vymyslel, že zkusím v Praze jen dvoutýdenní pop-up. Konal se první, pak druhý… Až jsem souhlasila, že by byla škoda tu nemít obchod.
Jak se klient dostane přímo k tvůrci?
Tehdy jsem byla s rodinou ve Svatém Mořici ve Švýcarsku, kde má značka Gismondi také jeden z významných a krásných obchodů. Dlouho jsem snila o zeleném šperku, o žábě… A můj syn, tenkrát sedmiletý, mě dovedl k výloze, kde uviděl náramek se žábou. Rozhodli jsme se, že do obchodu zajdeme až po lyžování – a osud tomu asi chtěl, protože jsme se tam potkali s Massimem a jeho ženou Stefanií, kteří něco zapomněli a do obchodu se vraceli. Massimo se zapojil do diskuse, kterou jsme vedli s obsluhou, řeč přišla i na to, že jezdíme do Itálie, do Francie, kde mám rodinu. A nabídl, abychom se potkali, až budeme zase někdy projíždět Itálií. Naši kluci jsou podobně staří, oba jsou jedináčci, já i Stefania jsme je měly docela v pozdním věku, takže jsme k nim měly identický přístup, víc jsme se bály, víc jsme je piplaly… A z toho všeho vzniklo skutečné přátelství. Massimo dá hodně na rodinu a přátelství, to je alfa a omega jeho života. Takže když přišel s myšlenkou na obchod, také zmínil, že pokud by to mělo být na úkor našeho přátelství, že je pro, abychom toho nechali. Že přátelství je pro něj cennější.
Proč to tenkrát byla zrovna žába?
V prvé řadě jsem chtěla zelený šperk. A pak se mi líbila symbolika hojnosti, štěstí, prince…
Od politicko-kulturního marketingu po vlastní obchod. Je to hodně jiné?
V podstatě není. Obchod se šperky je z velké části marketing, strategie, filozofie, cílení na klienty, přístup k nim. Není to až tak vzdálené, jak jsem si zprvu myslela. Politický marketing už jsem dělat nechtěla, protože se změnila doba. Dnešní forma se mi nelíbí. A možná jsem se i já změnila, když jsem najednou chtěla dělat něco, kde budu rozhodovat víc já a kde budou bližší vazby s kolegy i klienty.
Jak byste značku charakterizovala třemi slovy?
Pracovitost, láska, nadšení.
Kde je rodina?
Myslím, že v těch třech slovech, i když nevyřčená, je obsažená. A samozřejmě je na prvním místě. Rodina je nejvyšší hodnotou značky Gismondi. Pro Massima je důležitý každý klient, i ten nejmenší. Protože i z toho nejmenšího jednou vyroste větší, nebo přivede kamarádku, které se bude líbit některý ze šperků. A tak nejenže je Massimo Gismondi už sedmou generací šperkařské rodiny, on má i klienty sedmé generace, protože často přichází vnučka s tím, že babička má ten a ten šperk a že ona by chtěla něco obdobného…
Dokážou Češi mít tak silné vazby ke šperkům jedné značky? Dokážeme držet tu rodinou tradici?
Češi se to teprve učí. Ještě pořád je ale hodně znát trendovost – kdy v jednu chvíli mnoho žen nosí stejný prsten nebo náramek. Neodsuzuji to, ale chybí mi kreativita. Češky jsou neuvěřitelně krásné a je velká škoda, že nejsou víc osobité – a to nejen ve špercích.
Možná by osobité byly, ale netuší, že mohou přijít a dovolit si říct svou představu, svůj příběh, aby dostaly šperk sobě na míru…
Massimo se snaží každý šperk v těch vyšších řadách individualizovat, každý je jedinečný a neopakovatelný – třeba má jiné vystínování safírů. On říká, že šperky mají žít naše životy, mají být výjimečné pro tu kterou ženu. Snaží se o příběh, o originalitu.
Jaký je třeba příběh kolekce Dedalo?
Značka Gismondi nikdy neměla kolekci pro muže, dělala pro ně jen šperky na objednávku. Massimo dlouho hledal inspiraci pro unisexovou kolekci. Dedalo je spjata s genialitou legendárního stavitele Daidala, který se proslavil stavbou krétského labyrintu, celá kolekce je inspirována labyrintem spletitých janovských uliček, kde byl první butik. Moderní kolekce má své kořeny v inspiraci minulostí. Každý člověk se někdy v životě ztratí, potkají ho překážky, které musí překonat, musí projít labyrintem, aby se posunul dál, aby si pamatoval nějaké poselství. Tento fakt má Dedalo připomínat.
Jaký příběh se nejvíc líbí vám?
Jednoznačně Dedalo. A pak Noi, což znamená my. Ale neznamená to jen muž a žena, ale i dva životy, dvě myšlenky, duše, něco, co se spojí a pokračuje dál společně a ovlivní se. Nádherné je propojení světa diamantů se safíry a smaragdy v jednom náhrdelníku. Noi zdánlivě připomíná i ležatou osmičku jako symbol nekonečna.
Pokud je pravda, že všechno zlé je pro něco dobré. Pro co může být dobré to, co jsme v posledních týdnech zažili?
Pro to, že si člověk začne vážit těch nejobyčejnějších věcí. Když jsem se po týdnech doma vracela do obchodu, vnímala jsem každý detail, cítila jsem se naprosto šťastná, že jsem venku a bez roušky, že si můžu jít sednout na zahrádku u restaurace a s přáteli si dát skleničku vína, že se můžeme potkávat. Možná jsme si toho všeho dost nevážili.
Jaké bylo po týdnech znovu otevřít butik?
Jako kdybych otevírala poprvé. Jako přede dvěma lety. Velká radost a těšení se.
Jaké hodnoty v byznysu ctí Naďa Daduliaková?
„Spíš bych si přála, aby byly ctěny. Aby se konkurence vnímala tak, že se navzájem posouváme, že si přejeme úspěch, abychom žili bez pomluv a závisti. Což se netýká jen byznysu, ale i života jako takového.“
„Nejenže je Massimo Gismondi už sedmou generací šperkařské rodiny, on má i klienty sedmé generace.“
Připravila Pavlína Saudková
