Umělkyně Léna Brauner má čerstvě za sebou třídenní výstavu, na níž předvedla svou vizi z posledních tří let. Tím všek její artový záběr nekončí. V rozhovoru nám pověděla o cestě na Bali, hudebních a knižních plánech a o všech smyslových i spirituálních úrovních, na které se nadšeně ve své tvorbě vydává.
Jak proběhla vaše nová výstava?
Jedním slovem wow. Na vernisáži jsem vyskočila na pódium před zhruba 1500 lidí a rozhlédla jsem se po 95 metrů dlouhé hale, kde viselo mých 23 obrazů. Splněný sen. Za tři dny se tam prohnalo kolem 3000 lidí. Dostávala jsem často dotaz, proč výstava trvá jen tři dny. Před vernisáží jsem na tento dotaz odpovídala, že to souvisí s hmotnou stránkou – jsem matka samoživitelka, nedělám spolupráce, nepřijímám sponzory a všechny své projekty si platím sama, včetně nájmů na výstavy a všechno s tím spojené. Po třech dnech výstavy se ale moje odpověď změnila, protože si neumím představit čtvrtý den v řadě, kdy bych byla na výstavě přítomná, šlo tedy i o jistý pud sebezáchovy a intuici.
Stačily vám tři dny?
I za pouhé tři dny jsem stihla podepsat kolem tisíce plakátů a obejmout srovnatelné číslo lidí. Bylo to velmi intenzivní, dokonce jsem měla z objímání namožená záda a z podpisů v ruce mírnou křeč. Když pracuji na denní bázi se sociálními sítěmi, je těžké představit si počet zhlédnutí nebo likes v realitě. I proto mě baví dělat akce, kde je možné zhmtotnit tu sociální sít. Potkat se s lidmi a mít možnost ukázat obrazy naživo, protože fotka neumí přetlumočit ono fluidum, které je možné navnímat jen v přítomnosti daného obrazu. Byla to krásná zkušenost a já mám pomyslnou fajfku u dalšího splněného snu, takže nesmím usnout na vavřínech a už plánujeme další velké věci. 
Čím jsou vystavená plátna, která jste tvořila od roku 2020, specifická?
Plátna byla vystavena chronologicky, od obrazu s názvem “Křehká“ z roku 2020 až po obraz “Pjů pjů pjů”, který jsem dokončila v sobotu ráno, v den instalace výstavy v hale č. 13. Návštěvníci tak měli možnost projít si velký kus mojí cesty, která je promítnutá v mé tvorbě, a to včetně mojí velké transformace z akrylových barev na olejomalbu. I pro mě samotnou to bylo obrovským zážitkem, protože jsem nikdy v životě neviděla tolik mých děl pohromadě. Už několik let se mi totiž nestalo, že bych měla v ateliéru dokončený obraz, který by nebyl prodaný. Osmnáct vystavených pláten jsme tedy půjčovali ze soukromých sbírek. Na výstavě si našli své majitele další tři obrazy a v současné chvíli mám tedy poslední dva obrazy volné.
Jak se v těchto obrazech promítají události posledních let či váš pobyt v Indonésii?
Velmi. V každém obrazu je kus mojí odžité cesty, nové poznání i zkušenosti. Na obrazech se mi líbí, že každý pozorovatel má absolutní svobodu ve výkladu toho, co vidí a vnímá. V mojí tvorbě ráda koketuji se symbolismem a skrytými významy ukrytými v obrazech – od řeči těla přes symboly a barevnou škálu navádím pozorovatele do skrytých tajů mého vnitřního světa. Je to sranda. Význam, který pro mě dané dílo má, může být diametrálně odlišné od toho, co vidí divák – a vždycky je to správně. Moje často zpracovávané téma je o smrti, odcházení, přijímání, vnímání jemnohmotného a častokrát i o těžkých životních zkouškách. Poslední dva obrazy malované těsně před vernisáží mají oba 2 x 2 metry a jsou pro mne velkým milníkem v tvorbě, jelikož odhalují prostředí, ve kterém se odehrává tento výlet. Indonésie byla a je i v mých vzpomínkách zvláštním mezičasem útěku před konvenčním vzorcem společnosti, od covidu a rozdělování lidí na tábory, které se dělí názorem. Odjela jsem odpočívat a místo toho jsem dostávala jednu těžkou zkoušku za druhou, ale nutno podotknout, že tak dobře jako na Bali jsem se asi za celý život nevyspala. 
Na jaké podněty ve své tvorbě zpravidla reagujete?
Obrazy a celkově tvorbu včetně té hudební vnímám jako médium, skrze které mohu vyjádřit a zpracovat témata, která jsou pro mne v tomto životě důležitá. Častokrát velmi triviálním názvem obrazu či tracku pouze odkazuji na oblast, ze něhož daná tématika pramení. Nerada bych, aby z toho vyznělo, že je důležité vnímat v mých obrazech nebo hudbě nějakou hloubku. Příjde mi, že nejlepší a stěžejní vnímání je jednoduše líbí/nelíbí. To bohatě stačí. Pokud to na vás nějak promlouvá, tak je to jen dobře a stejně tak pokud ne, tak je to taky dobře. A o tomhle pocitu svobody a autenticiy to vlastně celé je. Nemusím být ani v jednom názorovém vyhranění, mohu být mezi černou a bílou v “šedé zóně”, která mi příjde harmonická a vyvážená. Světlo není bez tmy a stejně tak není tmy bez světla. Přijímám svoje temné i světlé stránky. Tvorba je o svobodě a svoboda je o tvorbě. Neříkám svými obrazy, co si máte myslet. Já je maluji hlavně pro vlastní zpracování své emoční roviny. Pokud se vezete se mnou, už je jen na vás.
Kde se dají vaše díla sehnat? Tvoříte i na zakázku?
Na zakázku netvořím. Pro moje díla, která jsou k mání, jsem vytvořila stránku na Instagramu Lenabraunerdealer, a tam vládnou velmi jednoduchá pravidla hry. Kdo dřív napíše a souhlasí s cenou, bere. Je zakázáno nesportovní chování, jako například zvyšovat či snižovat dopředu určenou cenu daného díla. Žiju v poetickém světě kvantové mystiky a proto vím, že každý obraz, který maluji, už má dopředu určeného majitele, a jde jen o to, jak se k němu dostane. Na náhody nevěřím. Na jeden obraz či kresbu v rámu napíše třeba 80 až 120 zájemců do prvních 30 vteřin. Pokud visí na Instagramu fotka díla déle než tři minuty, v direct messages se sejdou i stovky zájemců. Na této stránce komunikujete s “dealerem”, což je Pája, který je mou pravou rukou v komunikaci a celkově v běhu všech událostí. 
V jakých dalších oblastech působíte?
Tak v současné chvíli je to hlavně hudba! A na to se moc těším. Mám 22 hotových písní. Můj pobyt v Indonésii ještě trochu oddálil vydání obou alb, ale teď mám půdu připravenou ke zdravému workoholismu. Jsem po dlouhé době single, a tak mám volné pole působnosti k tomu, abych mohla makat a dotáhnout všechny moje projekty. Písně jsou takovým soundtrackem k mému světu, který je už více než 12 let možné sledovat skrze moje obrazy. Celá tahle oblast mě velmi vzrušuje, jelikož mohu propojovat audio a vizuální stránku. Moc se na to všechno těším, hlavně na live shows, protože mám ráda publikum a baví mě vytvářet performance, které budou spojení světla, tmy, kouře, tance a v neposlední řadě budou protknuté vůněmi. S Jiřím Burianem, který se postavil za moje alba producentsky, jsme si udělali krásný výlet napříč společnými minulými životy a na spirituální cestu do krajin poznání našich duší. Bylo to top.
Jaké máte další plány?
Do konce roku vydávám knihu, která bude mapovat mojí akvarelovou tvorbu světa snů a víl. Najdete v ní moje úvahy nad triviálními a často omílanými tématy, jako je láska, důvěra, sebeléčení, ale je tam také pár povídek. S knihou by měl zároveň vyjít také můj diář na rok 2023, který bude mít jednu stránku na den. Do budoucna se chci pověnovat každému lidskému smyslu. Vizuál pro oči, hudba pro uši, haptika jako tetování a materiály, a pak vůně! Zbožňuji je a velmi se těším, že se mi podaří vyvinout takovou vůni, která bude protkaná celou mou tvorbou. Od navoněných produktů až po vůně na koncertech, které budou v kouřostrojích omamně lákat do další úrovně možností vnímání reality. 
Instagram Lény Brauner můžete sledovat zde.
