Patrik Hábl je prvním žijícím Čechem, jehož obrazy opakovaně zařadily aukční síně Christie’s a Sotheby’s do světového výběru nejlepších výtvarných děl 20. a 21. století. Nebojí se ale ani pomalovat žižkovský panelák nebo svou prací vstoupit do napjatého prostoru terezínského ghetta.
Patrik Hábl je jedním z nejvýznamnějších reprezentantů současné české malby. Má za sebou přes osmdesát samostatných výstav doma i v zahraničí a jeho tvorba byla oceněna Waldesovou cenou, cenou Europol a titulem Grafika roku. Jeho díla se pravidelně objevují v aukcích londýnských aukčních domů Christie’s a Sotheby’s v rámci výběru současného umění.
Jedním z nejvýraznější prvků Háblovy umělecké identity jsou asijské kaligrafické motivy. V roce 2012 začal vytvářet cyklus kuželovitých fantaskních krajin se scenériemi hlubokých údolí a strmých skalních útesů – jednalo se o motivy, které si vysnil. Až posléze byl konfrontován čínským profesorem s tím, že jeho vize mu připomíná místo, odkud pochází, a to u města Hangzhou.
Další inspiraci pro motivy asijských krajin na svých plátnech čerpal Patrik Hábl z cest do Japonska. Promítá do nich úvahy o významu samotné cesty, jejíž průběh je často důležitější než cíl. Malby jsou vrstevnaté, vizuálně přitažlivé, je z nich cítit kouzlo přítomného okamžiku i jeho pomíjivost. Kurátorka Simona Martínková k tomu dodává: „Patrika Hábla dlouhodobě zajímá obraz v měřítku prostoru, do něhož svou tvorbou zasahuje a jehož znázornění vyjadřuje i prostor lidské mysli.“ 
Intervence současnosti
Neméně důležitou větví práce Patrika Hábla jsou jeho intervence současného umění do významných historických staveb a sakrálních prostorů. Jde například o jeho postní monumentální plátna v prostředí raně barokního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze či pro kostel Leechkirche v rakouském Grazu nebo o Introspekci, malbu 600 postav obepínající celu č. 41 Malé pevnosti terezínského ghetta.
Dalšími intervencemi umělec vstupuje abstraktní malbou do tradičních sbírkových institucí a expozic, například v roce 2013 umístil svou instalaci v expozici Umění Asie a starověkého Středomoří Národní galerie v Praze. Hábl se ale nezastaví ani před veřejným prostorem. Malbou vodopádu v Ústí nad Labem reflektoval krajinný ráz Českého středohoří a vodní motiv realizoval i jako mural na panelovém domě na pražském Žižkově. Jeho práce jsou mimo jiné k vidění i v garážích a kavárně budovy Drn na Národní třídě v Praze.
Fascinace procesem
Významným tématem je pro Patrika Hábla zkoumání možností malířských technik. „Samotný proces vzniku obrazu, nalézání a objevování forem, které se zjevují skrze malbu samotnou, je pro mě často nejdůležitější,“ říká Hábl. Své experimenty s malířskými technikami se tak snaží neustále posouvat dále, například využitím formy přenosu barvy válcem vycházející ze zkušenosti s litografií, nebo používáním vykapávané techniky. K té se mimochodem poprvé uchýlil v Japonsku, kde k tomu byl nucen, když mu byla na letišti zabavena technická výbava. Autor experimentuje i se zamrzáním barvy, jejím stékáním a následným vymýváním. 
Tolik jiné přítomnosti
Na výstavě Tolik jiné přítomnosti loni v Doxu představil Patrik Hábl svou do té doby méně známou polohu zabývající se lidskou tváří a pracující s klasickým portrétem. Pohyboval se zde v mnoha rovinách od cyklu černobílých tváří přes ty vytrhávané, až po malby reinterpretované, které vychází z tvorby starých mistrů, často ikonických děl. Precizní kopie těchto děl autor následně narušuje dekonstrukcí formálního postupu klasické malby a vytváří tak působivý dialog starého a nového. Během třiceti let své umělecké dráhy Patrik Hábl vytvořil 102 portrétů v Doxu představených starých mistrů. Každé takové dílo je jedinečné, každé autor interpretuje jinou technikou, ať je to vymývání či vytrhávání, kdy autor postupně strhává jednotlivé vrstvy a dostává se tak obrazu ‚pod kůži‘.
Text: Daniela Kozáková, Foto: Archiv
