Pokud se o někom dá zodpovědně říct, že formoval současnou českou scénu luxusu, pak je to Tamara Kotvalová. Žena, která skrze svoji společnost Carollinum naučila Prahu ocenit značky jako Vacheron Constantin, Breitling, Panerai nebo IWC, nyní opět potvrdila, že nehodlá zpomalovat. Na adrese Pařížská 6 otevřela letos nový, větší butik Patek Philippe a hned v září chystá další hodinářský opening. Dokazuje tím nejen svou výsadní pozici v oboru, ale i potenciál českého trhu v globálním kontextu.
Největší novinkou ve vašem businessu – ale i na české scéně luxusu – je otevření nového butiku Patek Philippe na adrese Pařížská 6. Butik této značky jste nicméně poprvé otevřela už před deseti lety, ten nový je však výrazně větší. Co to znamená pro vás a co pro zákazníky?
Patek Philippe si dlouhodobě drží pozici v první pětici nejvýznamnějších a nejprestižnějších hodinářských značek na světě. Když jsme ji v roce 2005 získali do multibrandu, byla to pro nás obrovská čest. Na samotné zastupování značky jsme pak navázali otevřením monobrandového butiku v roce 2016, což byl další velký úspěch. Je také potřeba říct, že Patek Philippe má po celé Evropě jen pět butiků, které jsou takto rozsáhlé a na tak prestižních místech, jako ten náš. Nad nimi jsou už jen salony, tedy Salons v Ženevě, Londýně a Paříži a dva Maisons v Asii. Značka je velmi konzervativní a zastává filozofii, že není potřeba být všude. Upřednostňuje kvalitu nad kvantitou, i proto je pro nás velkou poctou, že si Patek Philippe vybral právě český trh jako dostatečně zajímavý.
Co v tom sehrálo roli?
Věřím, že se mi podařilo Patek Philippe přesvědčit pro otevření butiku argumentací o specifických kvalitách českého trhu. Česko je stále mladý a dravý trh, což pro značky představuje velkou výhodu, protože mladý trh znamená příležitost pro růst a oslovení nových klientů. Rozvinuté trhy, jako jsou ty v západní Evropě, mohou být časem nasycené, náš region ale ještě zdaleka nenaplnil svůj potenciál.
V takové pozici by se mohlo zdát, že není potřeba jít ještě dál a otevírat větší butik.
To asi máte pravdu, mě ale celoživotně pohání potřeba věci rozvíjet a klást si před sebe další a další výzvy, mířit na náročné cíle. Asi potřebuji adrenalin (smích). Z čistě praktického pohledu je ale jasné, že nám s větším butikem značka dodá i více kusů hodinek, které pak můžeme nabídnout našim klientům.
Znamená zvýšené množství hodinek poskytnutých k prodeji na českém trhu také větší podíl kreací s vysokými komplikacemi z kolekce Grand Complications?
Ano, a právě po nich je u nás velká poptávka. Naši klienti jsou v horologii rok od roku stále edukovanější a informovanější a díky tomu je zajímají komplikovanější sběratelské modely, dokážou plně ocenit jejich hodnotu a výjimečnost. I s menším zázemím původního butiku jsme prodali modely za čtyřicet až padesát milionů korun, a i to pro nás bylo signálem, že bychom růst potenciálu klientely měli zrcadlit v růstu kapacity butiku. Našimi loňskými výsledky byli překvapeni i v ženevské centrále. Díky větší ploše a velikosti můžeme klientům nabídnout větší soukromí – nový butik má tři VIP zóny, ten původní měl jen jednu. Posílení pozice Patek Philippe v Praze je navíc zásadním signálem pro celý luxury segment, že Česká republika je stále zajímavějším trhem, který je potřeba brát v globálním kontextu vážně.
Co se týče monobrandových butiků, tak kromě Patek Philippe provozujete v současnosti v Pařížské ulici také butiky značek Rolex a Breitling, v září budete otevírat chrám další z nejprodávanějších značek světa, Longines. Jaké máte s touto značkou ambice?
Longines je velmi kvalitní značka, která skvěle funguje na mladé zákazníky, má širší klientelu. Pracujeme s ní úplně jinak než s niche brandy, jako je třeba Patek Philippe. Prostřednictvím Longines můžeme oslovit novou klientelu, navázat s ní vztah, vytvořit zájem o hodinky a ten pak dál rozvíjet. S našimi klienty hodně pracujeme, jsme jim blízko, chceme je dobře znát. Snažíme se podporovat jejich vztah k hodinařině a ukázat jim emoce kolem ní. Pořádáme například různé zážitkové zájezdy do manufaktur, dáváme lidem nahlédnout za oponu hodinářského světa.
Jak jste se k distribuci Longines dostali?
Poptávka po spolupráci vyšla přímo od značky. Přijel za námi tehdejší prezident Longines a nabídl nám zastoupení. Bylo to velice milé jednání, vysvětlil nám, že si o Carollinu načetl spoustu informací, dozvěděl se, jak fungujeme, a řekl nám, že chce jednoduše pracovat s námi, což vnímám jako profesní kompliment. Já jsem se ke spolupráci zpočátku stavěla možná lehce skepticky, protože Longines se objektivně nachází v jiné části spektra než ostatní značky, které v Pařížské ulici zastupujeme. Longines jsme si tedy napřed vyzkoušeli v našem multibrandu Carollinum a dnes vám můžu říct, že se značka prodává dobře, osvědčila se. Podařilo se nám s ní oslovit i naše stálé klienty.
Longines by tedy v rámci vašeho portfolia mohl být svého druhu entry levelem.
Ano, pokud k nám přijde klient, který vybírá první serióznější hodinky, Longines by ho rozhodně měl zaujmout. Je to značka, která má skvělé jméno, dlouhou tradici a velmi dobré technické i designové zpracování.
V nabídce Carollina nechybí ani další velká jména, jako je Cartier, Jaeger-LeCoultre, IWC nebo Panerai, přičemž velkoobchodně se staráte o některé brandy uskupení Swatch Group, jako právě zmíněný Longines, Hamilton či Mido. Vaše portfolio je tedy opravdu pestré a plné věhlasných značek. Nepřemýšlela jste o jejich rozšíření také o jména z ranku takzvaných nezávislých hodinářů? Poslední výsledky ženevských aukcí prozrazují rostoucí popularitu tohoto segmentu.
Touto cestou se vydat neplánujeme, přestože se mi produkce nezávislých hodinářů osobně moc líbí a uznávám ji. Chceme se soustředit spíše na tradiční značky, se kterými jsme jako firma spojeni od začátku. Už teď máme v Carollinu hodně značek, bylo by pak náročné udržet jak pozornost zákazníka, tak naši identitu.
Z vašeho portfolia kdysi zmizela značka Vacheron Constantin. Lákalo by vás vrátit se k ní?
Vacheron Constantin z našeho portfolia zmizel proto, že se značka globálně rozhodla jít cestou exkluzivních monobrandových butiků. Možnost otevřít v Praze samostatný butik nám sice manufaktura nabídla, ale já se rozhodla ji prozatím nevyužít. Myslím, že na ni lokální trh zatím není připraven. Značka, s níž jsme stále v kontaktu, to respektuje a oceňuje naši expertizu. Věří našim profesním instinktům ohledně potenciálu trhu. Jsme však domluvení, že situaci budeme společně sledovat, a až nastane ten správný okamžik vrátit se do Prahy, bude to s Carollinem – a já věřím, že ten okamžik za pár let nastane.
Kromě toho, že hodinky prodáváte, je také sbíráte. Před několika lety jste prozradila, že pro archiv Carollina vytváříte opravdu pečlivě kurátorovanou sbírku. Prozradíte, jaké skvosty v ní máte?
Je to tak, hodinky i sbírám, přírůstkem byl model od manufaktury Patek Philippe. Budování sbírky však momentálně není moje priorita, nejdůležitější je spokojenost klientů, a tak, i když po něčem toužím, řeším, kdo má stejný vkus jako já, a nastane-li tahle situace, model věrnému zákazníkovi přenechám. 
Plánujete svoji sbírku někdy vystavit?
Uvažovali jsme o tom, že se spojíme s některými našimi klienty a společně pod záštitou Carollina vystavíme jedinečné kusy z našich a jejich sbírek, samozřejmě anonymně. Klienti jsou tomuto nápadu nakloněni. Pokud na to tedy dojde, bude to jistě velké (úsměv).
Carollinum je rodinná společnost. Nakolik je složité mít v businessu vlastní děti?
Je velmi složité být matkou i šéfovou zároveň, ale má to i svoje velké výhody. Skvělé je, že můžu svým dětem plně věřit a vím, že mohu s klidem odjet třeba do zahraničí a ony se o firmu postarají. Každý z nás má v Carollinu svoji roli – v rozhodovací pozici jsem stále já, syn Martin se stará o velkoobchodní síť v rámci celé republiky a dcera Daniela vede naši kancelář, je v kontaktu s klienty a dodavateli a stará se o jejich požadavky. Každý si tedy řídí svůj úsek, ale máme samozřejmě i pravidelné rodinné rady, kam každý z nás vnáší svůj pohled na věc. To si užívám. Všechno tedy funguje, jak má, a teoreticky bych mohla firmu opustit, ale ještě před tím, než odejdu ze svojí pozice, chci nastavit nezávislé vedení oddělené od naší rodinné majetkové struktury. S dcerou a synem jsme na tom ve shodě a aktuálně pracujeme právě na tomto procesu.
Zvládáte spolu trávit volný čas bez toho, abyste mluvili o práci?
Ne, to nejde (smích).
Kdysi jste v Pařížské ulici provozovala také módní multibrand Simple Concept Store. Proč jste z fashion segmentu vystoupila?
Móda mě baví celý život a myslím si, že jí i rozumím. Prostřednictvím Simple Concept Store jsem si chtěla vyzkoušet, do jaké míry by byl tento obor zajímavý i byznysově, ale zjistila jsem, že je to náročnější, než se na první pohled zdá. Když chcete podnikat v módě, musíte do tří měsíců vyprodat celou kolekci, a pokud se vám to nepodaří, tak jste donuceni přistoupit k výrazným slevám. My jsme Simple Concept Store postavili na portfoliu složeném z velmi exkluzivních značek, jako byl Alexander McQueen, Balenciaga, Saint Laurent nebo Céline, a spousta lidí v Praze tehdy tyto brandy ani neznala nebo do nich nebyla ochotná investovat. Tomu odpovídaly i obraty. Na začátku jsme si mysleli, že je potřeba si klientelu vychovat, naučit ženy, že móda není povrchní záležitost, ale kultivovaná forma sebeprezentace a jistá vizitka, ale poptávka byla i přesto daleko slabší, než jsme si představovali. Když jsme pak butik v roce 2018 zavřeli, lidé se po Simplu neustále ptali – a děje se to dodnes. V Pařížské po něm zůstala silná stopa a byla to i jedna z cest, kterou jsme se zapsali do povědomí českých zákazníků a médií, což v důsledku významně posílilo pozici Carollina. Simple Concept Store tedy určitě nebyl zbytečný projekt, jen měl přínos jinde, než jsme původně zamýšleli. Dnes ho s odstupem vnímám jako nástroj masivní mediální kampaně, který nám zajistil potřebnou vizibilitu.
Osobně mám pocit, že ani za těch osm let od zavření Simple Concept Storu náš trh nedospěl do fáze, kdy by byl připraven na fashion butik tohoto typu a rozsahu.
Máte pravdu, nedospěl. Je to ale i věcí lokální povahy, Češi v luxusu obecně preferují spíše zboží s trvalejší hodnotou, jako jsou právě hodinky nebo šperky. Podobně je ale mentalita klientů nastavená třeba i v Německu.
Nelákalo by vás do budoucna znovu vykročit mimo segment hodinek a šperků?
Co se týče zastupování značek, tak asi ne, Carollinum mě přece jen intenzivně vytěžuje. Už pár let se ale věnuji také rekonstruování historických solitérních vil převážně z 30. a 40. let, buduji takové vlastní realitní portfolio. V každém z domů, který dokončím, pak nějaký čas i bydlím, takže se vlastně docela často stěhuji (smích). Realizovala jsem na tomto poli investice v Chorvatsku, na českých horách i v Praze a okolí a musím říct, že přestavba starých domů s historií a práce s jejich designem je něco, co mě neskutečně naplňuje a baví. Našla jsem si na tyto projekty dokonce stálého architekta, se kterým spolupracuji, a hodně mu do práce mluvím (smích).
V kuloárech není tajemstvím, že plánujete přesun kanceláří Carollina na novou adresu na Malém náměstí. Co vás k tomu vedlo a kdy bude hotovo?
Celý život se mi děje jedna taková zvláštní věc – když přemýšlím o tom, že bych něco potřebovala změnit, tak mi osud přivede do cesty řešení. Poslední zhruba rok a půl jsem intenzivně přemýšlela o tom, že bychom potřebovali nové kanceláře, protože ty stávající jsou nám už malé a potřebovaly by rekonstrukci. A právě v tomto období se ke mně dostala úžasná nabídka na prostory v domě na Staroměstském náměstí, historickém objektu ze 14. století. Vezmeme si v něm pro Carollinum tři patra, takže budeme stále všichni pod jednou střechou a pár metrů od našich butiků v Pařížské. Přímo v domě navíc bude fungovat kavárna a restaurace a s jejich majitelem jsme se domluvili, že nám bude poskytovat adekvátní privátní servis a zázemí pro naše klienty a partnery. Dlouhodobě jsme bojovali s tím, že v docházkové vzdálenosti kolem Pařížské nemáme dostatek podniků, kam bychom je mohli privátně pozvat a být si jisti kvalitou zážitku. Tento problém budeme mít s novou adresou kanceláří už od letošního podzimu vyřešený. Moc se těším, je to další kapitola našeho příběhu.
Připravila: Jitka Krulcová, Foto: Matúš Tóth, archiv Tamary Kotvalové
