Na naší planetě zbylo už jen málo míst, která lze označit za off the grid, nicméně Galapágy se mezi ně hrdě počítají. Ostrovy ztracené v Pacifiku, jejichž kouzlo kdysi změnilo narativ vědy i pravidla vnímání světa a života, si dodnes stráží svou panenskou čistotu. Možnost dotknout se jí tak, aby se i ona dotkla vás, je privilegiem, které otevírá obzory budoucnosti cestou hluboko do minulosti. Průvodci na této expedici snů vám budou lachtani, kladivouni, terejové a leguáni.
Když se řekne Darwin, první asociací většiny z nás bude evoluce a druhou zřejmě Galapágy. V mnoha ohledech nehostinné souostroví ležící v Tichém oceánu zhruba tisíc kilometrů od pobřeží pevninského Ekvádoru britskému geologovi a přírodovědci posloužilo jako živá laboratoř pozorování vývoje druhů. Darwinův pobyt na Galapágách položil základy své doby průlomové, skandální a pro církev samozřejmě nepříjemné teorie evoluce, která navždy změnila pravidla biologie i pohled na vznik života na Zemi. Ironií osudu je, že Darwin vystudoval teologii a po většinu života pro něj byla bible vzorem morálky, zřejmě i proto v něm publikování jeho zjištění z Galapág vyvolávalo hluboký vnitřní rozpor – v dopisech svému příteli Josephu Hookerovi jej doslovně popsal jako „přiznání k vraždě“. Úvahy o tom, že život na naší planetě se možná vyvíjel mimo rámec náboženských tezí stvoření, se sice objevovaly už v dílech předsokratovských filozofů, ale Darwin byl první, kdo v listopadu 1859 ve své knize O původu druhů evoluční teorii jasně definoval a opřel o nesporné důkazy.
Jedna velká náhoda
Charles Darwin neobjevil Galapágy, nebyl to mořeplavec. Ve skutečnosti trpěl těžkou mořskou nemocí, což bohužel (možná bohudík) zjistil až na palubě HMS Beagle, s níž se 27. prosince 1831 jako neoficiální doprovod kapitána Roberta FitzRoye vydal na téměř pět let trvající expedici, jejímž cílem bylo prozkoumat z hydrografického a geologického úhlu pohledu pobřeží Patagonie, Ohňové země, Chile a Peru. Pro Darwina byla příležitost cestovat s FitzRoyem za oceán naprosto přelomovou, do té doby ve své kariéře víceméně tápal, ale choval v sobě silnou touhu po poznávání a bádání. Na Galapágách strávil pouhých pět týdnů, tedy marginální zlomek z celé délky plavby, ale i to stačilo, aby jako vnímavý mladý vědec dokázal poskládat své poznatky z terénu do základního rámce jednoho z nejdůležitějších objevů v dějinách civilizace.
Během svého pobytu v oblasti navštívil ostrovy San Cristobal, Santiago, Isabela a Floreana. Pokud byste se se společností andBeyond na palubě její luxusní expediční jachty Galapagos Explorer vydali na oba itineráře jejích plaveb, tedy westbound i eastbound, navštívíte všechny tyto ostrovy – a řadu dalších. My jsme absolvovali eastbound plavbu, z Darwinových ostrovů jsme tedy navštívili jen San Cristobal a Floreanu, krom nich jsme ale prozkoumali ještě i pitoreskní Espanolu, obydlený, a tedy vcelku dynamický Santa Cruz, scénický Bartolomé, divokou Genovesu a okouzlující Daphne Major. Na počet ostrovů jsme na tom tedy lépe než Darwin (ale kdo by to počítal, že). 
Darwin by záviděl
Oproti Darwinovi a jeho, řekněme, diskomfortní plavbě s HMS Beagle jsme měli ještě pár dalších výhod. Pojďme si je vyjmenovat. Nebyli jsme na cestě pět let, ale osm dní. Po celou dobu plavby nám byl k dispozici dobře zásobený bar obsluhovaný milovníkem latino salsy Adrianem a vinná karta čítající desítky položek. Kuchaři odváděli skvělou práci a mořské plody během plavby tvořily dobré tři čtvrtiny našeho jídelníčku. Darwin neměl na palubě jacuzzi – my ano. Do prostoru naší Deluxe View Suite se dvěma koupelnami by se na HMS Beagle muselo dost pravděpodobně vměstnat deset lidí, možná víc. Dobře, dobře, asi můžeme tuhle exhibici ukončit. Galapagos Explorer jednoduše poskytuje mimořádně komfortní zázemí pro objevování Galapág. Zkušení průvodci vám nabídnou perfektně kurátorovaný program se zasvěceným výkladem a nadstandardní podporou v terénu, ale zároveň jsou dostatečně flexibilní na to, aby vás během odpolední pauzy vzali na dingi člunech na dobrodružnou ad hoc výpravu za dvousethlavým hejnem delfínů, když se náhodou objeví poblíž lodi – ano, to se skutečně stalo a bylo to spektakulární. 
Vzpomínky na ráj
To, čemu říkáme Galapágy, tvoří celkem devatenáct sopečných ostrovů. Jejich pevninu obývají především rozliční ptáci a leguáni, pod vodou se ovšem ukrývá celý paralelní vesmír, který dává myšlence nekonečného bohatství oceánu nový rozměr. Na tomto místě se hodí upozornění: po zážitku z potápění nebo šnorchlování z Galapág budete mít už navždy problém kdekoliv jinde dosáhnout stavu ohromení. Pokud jste připraveni nést tuto zodpovědnost, pak stačí jen nádech-výdech-nádech a můžeme pod hladinu. 
Tanec s lachtany
Jeden z nejkrásnějších podmořských zážitků v těchto končinách vás čeká u Isla Lobos v blízkosti ostrova Floreana. Ponoříte se tady do jiného světa v laguně plné pestrobarevných ryb, ale během pár chvil začnou vaše aktivity monitorovat všudypřítomní lachtani, kteří se rychle stanou hvězdami celé show. Zdánlivě líní obři ze skalisek na pobřeží se ve vodě mění v dynamická torpéda, která bleskově, radostně a zvědavě proplouvají kolem neobratných těl potápěčů. Vaši přítomnost ve vlastním teritoriu si uvědomují, přijdou se zblízka podívat, vypustí z čenichů pár přátelských křišťálových bublin, možná vás i zatahají za kaučukovou ploutev. Budete-li patřit mezi ty šťastnější, zatančí si s vámi – v rychlých pohybech daných vlnami Pacifiku obkrouží vaše tělo a beze stopy zmizí do hlubin. Vítejte na Galapágách. 
Návrat do modré laguny
Ultimátní splynutí oceánu s pevninou zažijete na nedotčených plážích ostrova Española v Gardner Bay. Zátoka, která patří lachtanům, vás přesvědčí o tom, že Maledivy jsou vlastně jen replikou ráje – tohle místo jim totiž stálo předlohou. Dokonalá dlouhá bílá pláž s pískem jemným jako moučkový cukr patří celá lachtanům. Spí tady blízko u sebe, nechají se líně omývat vlnami, aniž by je rytmus oceánu budil nebo rušil. Dovolí vám přidat se k nim v jejich dolce far niente, pokud budete chtít, a bije-li vám srdce v těle, tak chtít budete. Slunce tady pálí víc než kdekoliv na světě, blízkost rovníku a vzdálenost civilizace maximalizují potenciál svých zbraní, a jakmile tady strávíte hodinu nebo dvě, tohle místo zůstane ve vaší duši zapsáno navždy jako kašmírový kabát pro chvíle, kdy potřebujete zahřát. 
Ráno se žraloky
Jak jste na tom se vstáváním? Pokud se vám (podobně jako autorce článku) při této otázce zježí chlupy na zátylku v očekávání časových údajů atakujících hranici svítání, zkuste se pro tentokrát překonat. Během eastbound plavby s Galapagos Explorer totiž v předposlední den plavby dostanete nabídku, kterou byste neměli odmítnout – u ostrova Genovesa v Great Darwin Bay se totiž můžete v pět hodin ráno vydat na šnorchlování s kladivouny. Po snídani tady už pravděpodobně nebudou, tak se prostě smiřte s tím, že ranní omeleta tentokrát bude servírována trochu později, ale budete u ní moct vyprávět zážitky, které vám ti, kteří se rozhodli přispat si, budou hořce závidět.
Tam, kde se láva setkala s oceánem
Pojďme ale zpátky na galapážskou pevninu, i ta totiž dokáže člověku vzít dech, jen trochu jinak. Galapágy proslavili terejové modronozí, fregatky, Darwinovy pěnkavy a leguáni. Všem vyjmenovaným budete na Galapágách tak blízko, že by bylo snadné nabýt dojmu, že jste na návštěvě v kontaktní zoo. Tak blízko divočině jako na Galapágách se ocitnete snad už jen na Antarktidě. (Travel Digest approved). Pravidlem číslo 1 ovšem je NESAHAT. Zvířata, která na Galapágách potkáte, nejsou ochočená, jen prostě neberou člověka jako hrozbu, protože ostrovy, jež jsou jim domovem, jsou natolik odlehlé a dnes i dobře chráněné, že jejich přirození obyvatelé nevnímají člověka jako nebezpečí. Tady jste jen další živočich, který v parném dni prochází okolo a sleduje svůj cíl stejně jako ostatní. Můžete se zastavit, můžete se přiblížit, můžete se na chvíli stát součástí světa, který je tady stejný dnes jako před stovkami a tisíci let, ale nikdy nesmíte překročit hranici kontaktu. Odměnou vám bude skutečnost, že můžete ze dvou metrů pozorovat námluvy terejů, v nichž samička hodnotí hloubku odstínu modré na nohou samečka a tím i jeho schopnost postarat se o mladé – čím víc potravy je totiž terej schopen ulovit, tím modřejší jsou jeho nohy díky pigmentu získanému z úlovku. Podobně můžete být svědky toho, jak moc jsou samci fregatek schopni nafouknout svá volata, aby získali pozornost náročných samiček. Na Galapágách se zvířata člověka ještě nebojí. Nedávejme jim k tomu důvod. 
Den na Santa Cruz
Jedním z nejzajímavějších bodů cesty s andBeyond je celodenní zastávka na obydleném ostrově Santa Cruz. Jeho hlavní město Puerto Ayora nabízí vhled do běžného fungování obyvatel Galapág – protože tyhle ostrovy nejsou skanzen, je to živá komunita. Projděte si ulice největšího galapážského přístavu, dejte si svěží ekvádorské ceviche s arašídy, kupte si místní kakao a hořkou čokoládu, ale zastavte se i v podniku The Golden Prague. Českého cestovatele v těchto končinách rozhodně překvapí přítomnost lokální pivnice, ale s českým čepovaným pivem má pití v Golden Prague máloco společného. Ochutnejte, posuďte a jděte se dál ztratit v křivkách Puerto Ayora. Večerní salsa v Santa Cruz rozhodně bude zábavnější než české pivo, je totiž místní.
One night in Quito
Z České republiky je cesta na Galapágy dlouhá a náročná, je tedy nasnadě využít ji naplno. V každém případě během ní budete muset zastavit na území pevninského Ekvádoru – v Quitu nebo Guayaquilu, odkud se pak pokračuje vnitrostátním letem na letiště Seymour, mimochodem první ekologické letiště světa, na ostrově Baltra. Ptáte-li se na radu, zvolte přenocování v Quitu, je bezpečnější a všestranně bohatší na zážitky. Metropole Ekvádoru střežená andělskou sochou Panny Marie z Quita leží ve výšce přes 2800 metrů nad mořem, což z ní činí jedno z nejvýše položených hlavních měst světa. Historické centrum patří už od roku 1978 na seznam UNESCO, a to díky mimořádně věrně zachované koloniální zóně. Strmě stoupající a klesající úzké dlážděné uličky, pouliční stánky s čerstvým tropickým ovocem za pár korun, velkolepé kostely a katedrály a ohromující výhledy na okolní sopky společně utvářejí nezaměnitelnou atmosféru, která vás přiměje přemýšlet o tom, proč jste do Ekvádoru nezavítali už dřív. Zkušeného cestovatele ekvádorská kuchyně zřejmě neohromí tak jako sousední peruánská, ale stále nepochybně stojí za pozornost. Bere si to nejlepší z pobřeží i z hor, a pokud jste cestou na Galapágy v časově tísni, vyzkoušejte její esenci během degustace v trendy fine dining podniku Zazu. Na trzích se pokochejte proslulými ekvádorskými růžemi s květem o velikosti pěsti, pořiďte si jako suvenýr hřejivý svetr z baby alpaky a pak propadněte rytmům Jižní Ameriky v některém z barů bohémské čtvrti La Mariscal. Solidní a elegantní zázemí pro vystřízlivění vám poskytne hotel Mama Cuchara s půvabnou střešní restaurací, exkluzivnější variantou je pak Casa Gangotena. Okouzlení Quitem se nicméně nezbavíte tak snadno jako síly tamních canelazo, takže: Hasta la proxima, Ecuador.
