P

Podstata domova: Rozhovor s Janem Holnou ze studia DAM.architekti

Jak dnes vypadá kvalitní bydlení – a co z něj skutečně dělá domov? O tom jsme si povídali s architektem Janem Holnou, CEO a spolumajitelem studia DAM.architekti, který stojí za návrhem projektu Rezidence Escape od developerské skupiny SATPO v pražské Ruzyni. Velkorysý projekt oslovuje ty, kteří hledají moderní bydlení s vysokým standardem, komfortem a důrazem na bezpečí.

 

Když jste poprvé slyšel zadání projektu Rezidence Escape, co vám proběhlo hlavou? Vnímal jste jej víc jako klasický developerský standard, nebo příležitost zkusit něco jinak?

 

Přemýšlel jsem, jak je vůbec možné na tomto místě stavět. Oprýskaná zeď u ulice působila jako jasná hranice areálu a zdálo se, že za ni už není možné zasahovat. Postupně se ale ukázalo, že nejde o původní ohraničení věznice, nýbrž o pozůstatek starého statku. Skutečná hranice území, kam už se zasahovat nesmí, leží výrazně blíže samotné budově, než si většina lidí – včetně mě – původně myslela. Pozemek se zchátralým statkem se tak sice blížil představě běžného stavebního místa, jeho okolnosti však byly natolik specifické, že bylo od začátku zřejmé, že nepůjde o klasický developerský projekt. Možnost zkusit zde něco jinak se navíc velmi rychle ukázala spíše jako nutnost než volba.

 

Projekt vzniká v Ruzyni, která nebyla dlouho vnímána jako atraktivní část Prahy. Bral jste to víc jako limit, nebo naopak šanci definovat nové místo?

 

Ani jedno… Vyrůstal jsem kousek vedle, ve Střešovicích. Jezdili jsme na kole do Hvězdy, chodili na procházky do Divoké Šárky a malým svátkem bylo jet se podívat do Ruzyně na letadla. Vždy jsem ji vnímal jako místo plné zeleně, s atmosférou vyhledávaných pražských lokalit, jako jsou Ořechovka nebo Hanspaulka. Že je tu věznice, jsem si naplno uvědomil vlastně až v dospělosti. Když nad tím přemýšlím, tenhle projekt pro mě není ani limit, ani redefinice místa. Nejblíž má asi ke slovu pomoc – místu, které mám prostě rád.

 

Developerské projekty jsou dnes hodně řízené čísly. Nastal v průběhu příprav moment, kdy excelová tabulka nepříjemně zasáhla i do vašeho návrhu projektu Rezidence Escape?

 

Myšlenka, že si architekti navrhují vzdušné zámky a někdo jim je pak bezcitně škrtá, je sice filmařsky atraktivní, ale realita je mnohem profesionálnější. Každý projekt, nejen developerský, je řízen čísly. Celý tým – investor, architekt i další profese – s tím průběžně pracuje a probíhá neustálá všesměrná kontrola. Ve skutečnosti by nebyl problém, kdyby došlo ke střetu s excelem, ale spíš chyba.

 

Rezidence Escape pracuje s poměrně velkým objemem bytů – jak se vyhnete tomu, aby takový projekt nepůsobil anonymně?

 

Tohle byl asi nejtěžší úkol, se kterým jsme se potýkali. Dům je skutečně rozsáhlý, má velké měřítko a reaguje na specifický kontext lokality. Naším cílem bylo vytvořit moderní bydlení a současně území revitalizovat a navrátit mu atraktivitu. Stavbu jsme se snažili uvnitř rozdělit do čtyř domů se samostatnými vstupy. Navenek je blok složený z celkem třinácti segmentů, které jsou vůči sobě půdorysně i výškově posunuty. Takže když se díváte na dům třeba z ulice Stochovská, máte dojem, že před vámi stojí tři menší čtyřpodlažní domy. A segmenty jsou vidět nejen z ulice, ale velmi výrazně se propisují i do vnitřního chráněného dvora, kam je orientována velká část bytů. Chtěli jsme, aby tak pro každého, kdo tady bude bydlet, bylo jednoduché se identifikovat s konkrétní částí. Aby bylo možné jasně rozpoznat, který byt komu patří.

 

Je dnes ještě vůbec možné v podobném měřítku vytvořit autorský dům?

 

Myslíte dům, který je originální a nestojí někde jinde? Nevím, zda je to potřeba. Originalita by neměla být tím hlavním aspektem, kterého by měl architekt při návrhu tohoto typu rezidenčního projektu za každou cenu docílit. Samozřejmě, že nechceme stavět tupé kopie a člověk, který v domě bydlí, by ho měl mezi jinými poznat… (smích) Ale v návrhu je řada důležitějších hodnot, které mají přímý vliv na pocit komfortu a bezpečí. Třeba efekt osvojení si domu jako domova je víc než pocit, že můj dům fakt nikde jinde nestojí.

 

Hodně lidí řeší hlavně dispozici bytu. Co je podle vás věc, kterou laik podceňuje, ale zásadně ovlivňuje kvalitu bydlení?

 

No… a už jsme u toho! Víc než originalita stavby je podle mne důležitá třeba vlastnost, která s domem jako takovým vůbec nesouvisí. Vybavenost lokality a její charakter. To, zda místo, v němž chci bydlet, podporuje můj styl života. Víte, jak je nešťastný milovník přírody a abstinent v centru Prahy? A kolik zástupců pražské kavárny denně lituje svého rozhodnutí postavit si dům mimo město s vlastním, zatraceně velkým, pozemkem? Vybrat si domov vůbec není jednoduché.

 

Když navrhujete byty, máte v hlavě konkrétního člověka, nebo spíš obecný model chování?

 

V návrhu se konkrétní člověk dá využít, pokud jde o individuální stavbu – například rodinný dům nebo interiér pro konkrétního klienta. Když ale navrhujete developerský projekt typu Rezidence Escape, vycházíte z představy standardního rezidenta, kterého si definujete společně s celým realizačním týmem. Při tvorbě takového modelu samozřejmě hodně záleží na místě, kde bude dům stát, na jeho vybavenosti, typu atraktivity, demografii i historii. U Rezidence Escape například předpokládáme, že bude atraktivní pro lidi, kteří žijí aktivním životem, rádi sportují venku a také často cestují. Nechtějí nutně bydlet v centru, nemají problém s mobilitou a nevyhledávají staré domy – preferují moderní bydlení se současným standardem. Tomu odpovídá i návrh bytů. Důležité je velkorysé propojení interiéru s exteriérem prostřednictvím velkých oken a využitelných ploch balkonů, lodžií a teras. Obývací prostory jsou sdružené s kuchyňskými kouty. Větší byty disponují komfortními úložnými prostory i dostatečným a smysluplným počtem koupelen a toalet. Naopak menší byty mají úspornou, tvarově jednoduchou dispozici bez zbytečných komunikací, což je ideální pro startovací bydlení. A přesně takto je navržený Escape – aby se v něm konkrétní člověk, byť pro nás standardní rezident, cítil opravdu dobře.

 

Jak moc do návrhu vstupuje fakt, že část bytů bude investičních a jejich majitel v nich nikdy nebude bydlet?

 

Malé byty, u nichž se domníváme, že by byly vhodnými kandidáty, jsou možná plochou a tvarem úspornější, ale jinak se stavebním či technologickým standardem od jiných neliší. O tom, že se byt bude v budoucnu využívat jako investiční, nerozhodujeme ani my, ani developer. O tom rozhodne až koncový klient, až ten ví, k čemu mu byt bude. My musíme standardně navrhnout každý byt.

 

U podobných projektů se často mluví o komunitě. Dá se to skutečně navrhnout, nebo je to spíš marketingová představa?

 

Popravdě to slovo nemám moc rád. Evokuje ve mně uzavřenou skupinu lidí s vlastními pravidly. Možná je lepší hovořit o společenství. To je pro mě přátelství a blízkost mezi sousedy, lidmi, kteří bydlí v domě. Jsou to známosti, na něž se lidé mohou, byť jen v maličkostech, spolehnout. To je podstata, která buduje pocit domova. A vidíte, to je další velmi důležitá věc k řešení při výběru bytu. Zásadně totiž ovlivňuje kvalitu bydlení. U Escape sázíme na polosoukromou atmosféru zahrady ve dvoře, kde se určitě budou scházet lidé s dětmi, pořádat sousedská setkání.

 

Byla nějaká vaše realizace z minulosti projektu Rezidence Escape formálně blízko?

 

Podstatná část z nynější produkce naší kanceláře DAM architekti se zaměřuje na rezidenční výstavbu. Když si odmyslím méně standardní okolí, které u projektu je, pak je Escape typologicky projektem, který dobře známe. A to je vlastně pro něj dobře. Většinou víme, kam sáhnout, a tak máme víc času řešit důležité nuance.

 

Jak se podle vás změnil český development za posledních deset let – je dnes kvalitnější, nebo jen sofistikovanější?

 

Deset let je pro české stavebnictví velmi krátká doba. Navíc do poslední dekády výrazně zasáhl covid. Přesto je rok od roku patrné neustálé zpřísňování pravidel pro výstavbu. Lidé chtějí kvalitnější život, což nutně vede k vyšší profesionalitě nás všech, kteří se na projektech podílejí. Nové domy jsou bezpochyby sofistikovanější. Vím, že v Česku obecně přetrvává názor, že staré domy jsou automaticky krásné, mají duši, a navíc jsou poctivě postavené. Co k tomu říct… Mám jiný názor.

 

Máte pocit, že dnešní projekty skutečně zlepšují město, nebo jen zaplňují volná místa?

 

Každý městský dům je pro mě přínosem už tím, že vyplňuje prázdné místo. Praha má stále obrovské množství nevyužitých a chátrajících lokalit. Stavět přednostně mimo ně – na okraji města nebo v satelitech – považuji za chybu. Bránit se jejich využití je velmi krátkozraké.

 

V Praze se hodně mluví o brownfieldech. Proč se podle vás pořád staví snáz na zelené louce než na území, která už ve městě máme?

 

Protože překonat naši vrozenou českou tendenci nepřijímat změny je složité, možná až nemožné. Přijmout, že když žiju ve městě, nemám nedotknutelné právo na výhled ani na neměnnost svého okolí, je pro mnoho lidí pořád obtížné. Tahle vlastnost je bohužel blízká i některým ‚odborníkům‘ s rozhodovací pravomocí. Na zelených loukách se s tím nesetkám. Proto se na nich staví snáz. Abych ale nebyl jen negativní – možná i díky této opatrnosti jsme méně agresivní národ. Nestavíme tolik a tolik se nepereme.

 

Když pracujete na brownfieldu, co je první věc, kterou se snažíte pochopit – historii místa, nebo jeho budoucí ekonomiku?

 

Snažíme se reflektovat historii i ekonomiku a dalších iks faktorů a ke všemu zprvu přistupujeme na stejné úrovni. Snažíme se zjistit, co je podstatné, konfrontujeme to s tím, co je podle nás méně důležité, a nezřídka se to ještě několikrát otočí. Snažíme se najít nějaká podstatná vodítka, která by nám složila základní příběh, který bude projekt provázet a ke kterému se budeme vracet. Je důležité říci, že to vše se uskutečňuje v týmu architekt, klient (developer), často i specialisté nebo zástupci úřadů.

 

Dá se v českém prostředí dělat development, který je zároveň ekonomicky úspěšný a urbanisticky velkorysý, včetně vysoké estetické hodnoty?

 

Jde to těžko, ale pár takových staveb či komplexů už znám. Za nás je to z posledních realizací Nová elektra a Statek Dobřichovice. Doufám, že i Rezidence Escape bude do této skupiny patřit.

 

Ve studiu DAM.architekti jste už od 90. let. Řekněte mi, co vás na architektuře pořád baví i po tolika letech?

 

Ten moment, kdy se pro nějaký projekt nadchnu. Ale konkrétní stavbu ze mne nedostanete. Jsem schopný se nadchnout průměrně několikrát do týdně a kdo si má pamatovat, pro co to bylo.

 

Kdybyste si mohl vybrat jeden projekt, kam byste se ihned přestěhoval, který by to byl?

 

Nová fabrika Motto Guzzi v Mandello de Lario. Spal bych tam mezi moto součástkami a celou dobu bych se díval, jak dávají dohromady ty motorky, kde motor je vlastně taková socha. A taky bych ty motorky testoval a jezdil na zmrzlinu. Takový LUXURY život… (smích)

CategoriesNezařazené